Ziway, Butajira (Etiopie, od našeho zpravodaje) - "Bože, já vidím. Bože, děkuji." Jen málo zážitků se vyrovná tomu, když jste v místnosti plné lidí, kteří přišli před několika lety o zrak a teď ho znovu našli. Je tu slyšet pláč i smích a vidět nevěřícné kroucení hlavou.
Nacházíme se na oční klinice ve středoetiopském městě Ziway, tři hodiny na jih od hlavního města Addis Abeby. Přichází dlouho očekávaný okamžik. Šestnácti pacientům budou za okamžik sundány obvazy z operovaných očí. Někteří z nich uvidí poprvé po několika letech.
Pětapadesátiletá Shumeba Edová byla stejně jako ostatní pacienti přijata do kliniky předevčírem.
Smutný život etiopského slepce
"Vedu velice smutný život. Vidím trochu světla, jen když k nám někdo přijde a trocha záře pronikne do chýše zvenku," svěřuje se před operací. "Předtím jsem mohla dělat všechno, teď potřebuju, aby mě vedli, i když chci jít jen na záchod."
Shumeba má šedý zákal na obou očích a nevidí už čtyři roky. "Jen sedím v chýši a nic nedělám," říká.
Ven Shumeba nemůže. Terén je na etiopském venkově nerovný a vesničané neumějí používat slepecké hole.
"Nemůžu dělat skoro nic. Občas ale jezdím sám na koni. Také pomáhám řešit spory, když se někdo pohádá," říká sedmdesátiletý farmář Keto Tufa, který začal mít potíže se zrakem před pěti lety.
Nyní na jedno oko kvůli šedému zákalu nevidí vůbec, na druhé rozeznává předměty do vzdálenosti několika centimetrů.
Starají se o něj tak jeho děti, kterých má se svými třemi ženami deset. Jeden z jeho synů ho dovezl i šedesát kilometrů do kliniky v Ziway. "S otcem je to těžké, vedu ho třeba na jednu stranu a on chce na druhou. Také má pocit, že jsou okolo různé překážky, které tam ve skutečnosti nejsou," svěřuje se se smíchem jeho přibližně třicetiletý syn.
Pomalu, ale dobře
I Tufa přišel do Ziway, aby mu tu jeho šedý zákal odoperovali. Malá klinika, kde pracuje jeden doktor a dvě sestry, dělá v průměru patnáct operací šedého zákalu týdně plus třicet dalších menších zákroků. Vyšetřením na klinice i pří výjezdech do vesnic v terénu projde za stejné období téměř pět set lidí.
Další se mohou objednat v o něco větší - jeden doktor a 4 až 5 sester - sesterské klinice ve dvě hodiny vzdálené Butajiře. Tady se kromě nemocí očí věnují i pacientům s epilepsií, učí tu slepé používat hole a rehabilitují tělesné postižené a školí je v pletení košíků, klobouků a výrobě dalších předmětů vhodných k prodeji.
"Jezdím sem už několik let a myslím, že ta klinika funguje dobře. Jde to tu všechno trochu pomaleji, ale to je jejich mentalitou, to je všude," říká o butajirské klinice britský optometrik Ian Hampton Graves, který v říjnu a listopadu objel se svými kolegy několik etiopských zdravotnických zařízení.
Slepci - 90 procent v rozvojových zemích
Na celém světě trpí podle Světové zdravotnické organizace (WHO) zrakovými defekty přibližně 161 milionů lidí, 37 milionů je slepých. Tři čtvrtiny případů slepoty jsou přitom jednoduše léčitelné, nebo se jim dalo vyhnout.
Devadesát procent slepců totiž žije právě v rozvojových zemích. Viníky jsou špatné hygienické podmínky i návyky, málo peněz na léky i malý počet lékařů a drahá lékařská péče.
Obecně je zdravotní situace zvláště špatná v subsaharské Africe, která je i v porovnání s ostatními tropickými oblastmi daleko vzadu. Propukla tu epidemie AIDS, převládá ten nejnebezpečnější druh malárie, najdeme tu schistosomiázu, říční slepotu, žlutou zimnici, choleru, leishmaniázu, spavou nemoc, horečku dengue a další desítky nemocí, které jsou pro Čecha španělskou vesnicí.
Zoufalá je situace i v případě očních nemocí. V Česku připadá jeden oční lékař na deset tisíc lidí. V jedné z nejchudších zemí světa, Etiopii, je to jeden na přibližně milion lidí. Podle doktora Fitsuma Bekeleho má osmdesátimilionová Etiopie přesně 93 diplomovaných oftalmologů.
Vyšetření a improvizované operace přímo v terénu:
Efektivně, ale nelegálně
On a jeho ziwayský kolega Worku Mekonnen se však na rozdíl od většiny z nich, kteří pracují v hlavním městě Addis Abebě, rozhodli vydat na venkov, kde je situace nejhorší. Metropole má veřejné i soukromé nemocnice i kliniky, čtyřiaosmdesát procent Etiopanů jsou však chudí zemědělci, pro které je drahá i samotná doprava do hlavního města, natož léčba.
Operace šedého zákalu, podle WHO jeden z nejefektivnějších zákroků vůbec, však dělá Bekele nelegálně. Či místním žargonem "bez podpory zákona".
"Neřekl bych přímo, že to je nelegální. Zákon nás v tomto ohledu ale nepodporuje. Protože nejsme nemocnice, tak bychom tu takové operace oficiálně dělat neměli." říká Bekele. "Úřady jsou ale spokojené, že přesto operujeme, žádné problémy s nimi nemáme. V žádném případě je neuplácíme. Chceme se ale nemocnicí brzy stát. Pořizujeme si už nutné vybavení."
Kromě benevolentních úřadů fungování klinik umožňují i zahraniční dárci. Jedním z nejvýznamnějších je organizace Světlo pro svět, která má vedle Rakouska a Belgie od roku 2007 pobočku i v Česku.
Jedna koza za oko
"Soukromá klinika v Addis Abebě si za operaci katarakty jednoho oka účtuje 2000 birů (2500 korun). My si za jedno oko účtujeme 350 birů, ekvivalent jedné ovce nebo kozy, a to včetně jednodenní hospitalizace a jídla. Po deset let jsme si účtovali dvě stě birů, ale ekonomická situace je nestabilní a ceny šly nahoru, tak jsme museli zvýšit cenu i my," říká Bekele.
"Při přijímání pacienta a po domluvě s ním lékař odhadne, zda si může dovolit operaci zaplatit a z devadesáti procent tu jednu ovci nebo kozu za oko dají. Pokud na to ale nemají, operujeme je zdarma," dodává butažirský oftalmolog.
Operace katarakty alias šedého zákalu ukazují, že rozvojová pomoc může mít svůj okamžitý efekt. Jeden zákrok a nahrazení neprůhledné oční čočky čočkou umělou trvá čtvrt hodiny a druhý den už pacient vidí a může sám bez cizí pomoci odejít domů.
Katarakta je přitom tou nejběžnější světovou příčinou slepoty, odhady hovoří o osmnácti milionech slepých.
Nejčastější příčinou katarakty je v Etiopii stáří, dalšími jsou poškození oka úderem, vrozená vada nebo vedlejší účinky léků na astma. Podle statistik etiopského ministerstva vnitra je v zemi více než milion slepců, většina právě kvůli šedému zákalu.
Všechno si teď vynahradím
Zpátky v Ziway nastává onen dlouho očekávaný okamžik. Zdravotník snímá Shumebě obvazy a ona se po dlouhém období temna pomalu rozkoukává.
"Kolik vidíte prstů?" ptá se muž v bílém. "Jeden, tři, pět," odpovídá dojatá Shumeba.
"Všechno si teď vynahradím. Nemohla jsem chodit do mešity, teď budu. Nemohla jsem se účastnit života ve vesnici, teď budu. Nemohla jsem se starat o dobytek, teď budu," svěřuje se po chvíli venku na lavičce farmářka.
Za pár týdnů se však do Ziway ještě vrátí. Šedý zákal má i na druhém oku, a čeká ji tak další operace.
