Hvížďala: Řeči současných politiků znovu vládne ptydepe

Foto: Aktuálně.cz

V čem byl Václav Havel tak výjimečný? V čem se odlišoval?

Možná vás překvapím, ale především svým vztahem k jazyku. O tom jsou vlastně všechny Havlovy hry z šedesátých let minulého století. Havel si už tehdy uvědomil, že pokud si nenecháme vyvlastnit jazyk a nenahradíme ho prázdnými frázemi, budeme umět popsat a tím i analyzovat svou situaci. Zatímco v okamžiku, kdy nás pohltí frázovitá a umělá řeč, kterou nazval "ptydepe" (umělý jazyk z Havlovy hry "Vyrozumění" – pozn. red.), si přestaneme uvědomovat, co se s námi děje.

Vyvlastnění jazyka nás podle Václava Havla zbaví individuální zodpovědnosti a svědomí. Tudíž toho, co z nás dělá občana a člověka. Právě tahle Havlova schopnost ho odlišuje od tehdejší totalitní doby, ale také od současných politiků. V jejich řeči opět převládá "ptydepe", což člověku zabraňuje si uvědomit své skutečné postavení ve společnosti.

Kvůli nakládání s jazykem jste si Václava Havla tolik vážil?

Od ostatních se odlišoval i tím, že nám Čechům, ale i světu předváděl nový vztah k oběti. Skutečná oběť nemohla být podle Havla nikdy vypočitatelná a předvídatelná. Havel proto dělal celý život věci, o nichž si většina ostatních myslela, že jsou zbytečné, že je marné se pořád někoho zastávat, něco prosazovat, upozorňovat na absurdity.

Havel to ale přesto dělal velmi umíněně a důsledně, čímž nakonec dokázal, že lze nad vládnoucí nenormalitou zvítězit. Věděl totiž, že už není kam ustupovat, že už jsme téměř ztratili sami sebe a že se z toho marasmu můžeme dostat i tím, že na něj budeme neustále upozorňovat: bojem o jazyk i novým vztahem k oběti.

Havel se tím stal jedním ze "tří králů": spolu s papežem Janem Pavlem II. jako duchovním vůdcem a Lechem Wałęsou jako vůdcem dělníků. Z Havla vyrostl přední evropský intelektuál – vůdce. Tihle "tři králové" se nejvíc zasloužili o pád komunistického systému. Neměli bychom na to zapomínat.

Všichni máme chyby a nedostatky. Jaké byly ty Václava Havla?

Chyby a nedostatky z něj dělaly živého člověka. Zvláště když byl jako prezident republiky tak moc nasvícený na pódiu dějin.

I Havlovy nedostatky, které máme v nějaké míře všichni, nám ho ovšem přibližují. A vypichovat jeden se mi zdá právě dnes zbytečné. Takže snad jen obecně: politik, jenž se považuje za neomylného a nechybujícího, se vždy mění v karikaturu.

Nepropadáme jakési "havloslavomanii"?

Ono to je už v české tradici. Masarykomanii jsme tu měli rovněž. Za to ale Havel ani Masaryk nemohou.

Každá mánie vytváří vždy falešnou, zjednodušenou a nebezpečnou kulisu, která lidem zabraňuje pochopit podstatu osobnosti. Nejmarkantněji to vidíme na zjednodušeném odmítání či přijímání Havlova hesla "pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí".

Tahle věta má velký obsah a nelze ji bagatelizovat. Avšak v okamžiku, kdy se nezamýšlíme, co ta slova znamenají – například v kontextu toho, že pravda je složitým procesem, v němž jde o individuální svědomí, které má zvítězit nad kolektivním svědomím –, nepochopíme, čím se euroatlantická civilizace liší od Východu.

Přinášení dobra znamená i oběti. Jakmile se ale právě tohle ze zmíněné Havlovy zásady vytratí a půjde jen o nálepky, tu osobnost to pochopitelně velmi zplošťuje. A ono se to vlastně už děje. To přece lidé musí vidět.

A to nemluvím o pohrdlivých nálepkách cejchujících pravdoláskaře či sluníčkáře. Chápu ale, že lidi, kteří jsou jen počtáři, žádné jiné hodnoty nezajímají. Pokud by se ovšem toto počtářství prosadilo v naší civilizaci jako hlavní způsob uvažování, tak téhle civilizaci nezbývá nic jiného než zaniknout.

Karel Hvížďala je spisovatel, autor dvou knižních rozhovorů s Václavem Havlem.