Jeruzalém - Palestinští představitelé byli při sérii nekonečných vyjednávání s Izraelem ochotni zříci se drtivé většiny sporných území ve východní části Jeruzaléma. Izraelci totiž nepřipouštěli žádné kompromisy a své partnery tvrdě zatlačili do kouta.
Vyplývá to z tajných dokumentů z palestinsko-izraelských rozhovorů, které nyní zveřejnila televize Al-Džazíra vysílající z Kataru a britský deník The Guardian.
K dohodě ale nakonec nedošlo, protože předat Izraelcům kontrolu nad jeruzalémskou Chrámovou horou, na níž je třetí nejvýznamnější muslimský svatostánek, mešita al-Aksá, Palestinci nechtěli. Izrael zase odmítal zmrazit výstavbu židovských osad na Západním břehu. Mírová jednání uvízla na mrtvém bodě a přes všechny snahy se je nepodařilo oživit.
Hlavní palestinský vyjednavač Saíb Erekát zveřejněné dokumenty, které palestinské vedení staví před vlastním národem do špatného světla, označil za "snůšku lží a polopravd".
Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman přišel mezitím s plánem, podle kterého by budoucímu palestinskému státu připadlo padesát procent území Západního břehu. Předchozí izraelské návrhy přitom hovořily o více než devadesáti procentech teritoria ležícího západně od řeky Jordán.
Konference v Annapolisu
Návrh, který současnému palestinskému vedení asi nejvíce přitěžuje, přišel po konferenci v marylandském Annapolisu v roce 2008 svolané americkým prezidentem Georgem Bushem.
"Nabízíme vám největší Yerushalayim (hebrejský výraz pro Jeruzalém) v dějinách," řekl tehdy Erekát Izraelcům. Palestinská samospráva souhlasila po annapoliských jednáních podle nyní zveřejněných dokumentů s tím, aby Izrael začlenil do svého teritoria všechny východojeruzalémské čtvrti a přilehlé osady s výjimkou Har Homy.
Izraelcům, kteří měli silnou podporu USA, to ale nestačilo. Návrh totiž nezahrnoval anexi osad ležících východně od Jeruzaléma, jako je Maale Adumim, stejně jako více severněji položeného Arielu.
Zcela zásadně odmítli pak další Erekatův návrh, podle kterého by bylo jeruzalémské Staré město rozděleno na dvě části. Izrael by si ponechal židovskou čtvrť se Zdí nářků a větší část arménské čtvrti, Palestinci muslimskou a křesťanskou čtvrť.
Stejně dopadla i myšlenka na zřízení společného izraelsko-palestinského výboru, který by spravoval Chrámovou horu. Její západní hranici tvoří právě Zeď nářků.
Liebermanova mapa
Zoufalou situaci palestinských vyjednavačů dokládá i jejich další návrh. Podle něj by se do svých domovů v Izraeli vrátilo jen 100 tisíc z přibližně tři čtvrtě milionu palestinských uprchlíků. Naopak část arabského obyvatelstva židovského státu měla být přesunuta na Západní břeh.
Pozici fundamentalistického hnutí Hamás, které nyní plně kontroluje pásmo Gazy, na druhé straně zřejmě posílí informace, že palestinská samospráva spolupracovala s izraelskou a britskou tajnou službou na společném postupu proti islámským radikálům.
Osoby z okolí předsedy palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse tak byly kupříkladu informovány o izraelských útocích na Gazu v letech 2008-2009.
Prakticky ve stejném okamžiku, kdy byly zveřejněny tajné dokumenty z vyjednávání o míru na Blízkém východě, přišel izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman s mapou "předběžného průběhu hranic" příštího palestinského státu.
Na rozdíl od předchozích izraelských návrhů, které Palestincům přisuzovaly více než devadesát procent území Západního břehu, jim ale nyní Lieberman nabízí jen polovinu tohoto teritoria. Jedná se o území, která palestinská samospráva kontroluje již nyní.
Izrael by si podle tohoto návrhu ponechal všechny osady, které na Západním břehu vybudoval po vítězné válce v roce 1967, stejně jako pás území ležícího bezprostředně u řeky Jordán. Palestinský stát by tak byl kompletně oblopen izraelským teritoriem.
Erekát označil Liebermanův návrh za "špatný vtip".
