Islámábád/Kábul - Mír s Tálibánem? Po útoku na školu v Péšávaru, při kterém zahynulo nejméně 141 lidí, to vypadá jako nesmysl. I na pákistánské poměry jde o nevídanou věc.
Pákistánský premiér Naváz Šaríf loni po nástupu do funkce nabídl tamní odnoži Tálibánu mír a za hlavní překážku označil nálety amerických bezpilotních letounů. Afghánský prezident Ašraf Ghání letos na podzim rovněž vyzval Tálibán v jeho zemi, aby se připojil k "mírovému procesu".
Namísto toho ale tálibánci stupňují útoky.
Ba co hůř - z Afghánistánu odchází podstatná část zahraničních vojáků a Tálibán se snaží zabrat co největší území, aby měl výhodnou pozici, až proti němu zůstane stát osamocená afghánská armáda.
Úterní masakr ve škole v Péšávaru byl odvetou za operace pákistánské armády a ukázal, že jak v Afghánistánu, tak v Pákistánu není pro radikální islamisty a jejich sebevrahy problém zaútočit kdekoliv a kdykoliv.
"Šarífova vláda se opakovaně pokoušela o jednání. Dokonce k tomu vytvořila několik komisí a odehrálo se několik setkání. Ale vše selhalo, takže armáda se vydala do oblasti Severní Vazíristán, kde útočí na tálibánce. V posledních měsících jich zabili už přes tisíc. Útok na školu je odvetou za ofenzivu ve Vazíristánu, i když do té školy chodí i mnoho studentů, kteří nejsou z rodin vojáků," řekl Aktuálně.cz pákistánský novinář Ahmad Šáh, který pracuje pro pákistánskou redakci Rádia Svobodná Evropa.
Podle něj mír s Tálibánem v současné době není možný. "Mají nerealistické požadavky, které vláda nemůže akceptovat. Propuštění všech vězňů, zavedení islámského práva šaría v přísné podobě a další podmínky, které nelze splnit," vysvětluje Šáh.
V centru Kábulu tálibánci před několika dny zavraždili soudce nejvyššího soudu.
Poražení nejsou, neslábnou, jednat je s nimi obtížné, ne-li nemožné. Žádná dobrá perspektiva není v dohledu.
"Je to neislámské, nehumánní. Musí to přestat!" rozčiloval se prezident Ghání v neděli v Kábulu nad sérii posledních útoků, při kterých přišly o život desítky lidí.
V Afghánistánu přitom situace vypadá podstatně hůře. Podle nedávného vyjádření amerického generálplukovníka Josepha Andersona afghánské ozbrojené síly mají problém i s prostou údržbou vojenské techniky či opravami motorů. A početní stav jednotek neodpovídá tomu, co by pro boj s Tálibánem bylo potřeba.
"Nejde o korupci. Je to prostě otázka neschopnosti," prohlásil bez obalu Anderson, který v zemi od února velí vojákům mezinárodní koalice (ISAF).
Udržet zemi v rukou pro zvolenou vládu a prezidenta Gháního bude složité.
Ani operace spojeneckých vojáků, ani nálety bezpilotních letounů nezlomily hnutí natolik, aby buď vojensky prohrálo, nebo bylo přinuceno k jednání. Vůle bojovat přitom Tálibán neopustila. V zemi navíc působí i další skupiny, které čekají na příležitost, jak ovládnout některé regiony země pro sebe.
Minimálně v jižním a východním Afghánistánu existuje pro Tálibán šance, že tam bude vládnout jako do roku 2001, kdy byl po útocích 11. září svržen americkou invazí za pozemní podpory místní opoziční Severní aliance.
Zda má podporu obyvatel, či ne, není tak podstatné. Ptát se velitelé Tálibánu nikoho nebudou.
Letos zemřelo při útocích islamistů 5000 afghánských policistů a vojáků.
V Pákistánu se proti vládě obrací dlouholetá více či méně skrytá podpora, kterou Tálibánu a podobným extremistům poskytovaly některé složky mocné pákistánské zpravodajské služby ISI.
V Tálibánu viděly spojence, který pomáhá pákistánským zájmům v Afghánistánu, ale problém se rozšířil přes hranici.
Ozbrojenci z pákistánské odnože Tálibánu se často ukrývají ve východním Afghánistánu a odtud podnikají výpady, byť nemají problém ani s pobytem na pákistánském území.
Deklarovaným cílem pákistánského i afghánského Tálibánu je svrhnout vlády v obou zemích a vytvořit stát, který by se zřejmě podobal něčemu, co vytvořila organizace Islámský stát v Iráku a Sýrii (mezi kterými zrušila hranici).
Tento cíl je asi nedosažitelný, ale podobně nedosažitelný se zdá být mír nebo vojenské vítězství armády na obou stranách pákistánsko-afghánské hranice.
