Praha - Evropané vracející se ze Sýrie a Iráku, kde bojovali na straně islamistických radikálů, nejsou tak nebezpeční, jak se o nich píše. Tvrdí to německý psycholog Harald Weilnböck, odborník na extremismus a radikalismus.
Českým úřadům by doporučil, aby se přestaly bát islamistů, a radši se zaměřily na vlastní mladé lidi - napříč všemi skupinami.
Vyvrací také to, že největší podíl na radikalizaci Evropanů má internet. "Internet a sociální média hrají velkou roli pro extremistické skupiny, ale ne větší než pro jakékoliv jiné skupiny a organizace," tvrdí.
Podněty z offline světa
"Podle našich zkušeností neexistuje jedinec, který by se radikalizoval pouze prostřednictvím internetu. Vždy k tomu potřebuje i podněty z offline světa," říká Weilnböck, který byl před časem v Praze na konferenci o vnitřní bezpečnosti, pořádanou think-tankem Evropské hodnoty.
Psycholog a výzkumný pracovník, spolupředsedající skupině pro "deradikalizaci" při Evropské komisi, tak razí názory naprosto odlišné od těch, které se snaží šířit například protiteroristický koordinátor Evropské unie Gilles de Kerchove. "Co opakuji pořád dokola, je, že nedosáhneme žádných výsledků, pokud budeme proti propagandě Islámského státu bojovat antipropagandou," zpochybňuje Weilnböck jednu z hlavních zbraní, kterou země EU používají.
"Je to samozřejmě jednoduché - jsou k tomu potřeba jen peníze a pár zručných lidí z PR, ale nefunguje to," tvrdí odborník s tím, že tato kampaň může naopak ještě vystupňovat pobouření a radikalizaci jedinců.
Evropa se na problém dívá špatně
Na celý problém se podle něj dívají Evropané špatně. "Už samotný název, který se pro tyto lidi používá v angličtině - "foreign fighters", tedy "bojovníci v cizině" nebo "cizí bojovníci" - evokuje něco vzdáleného, něco, co není náš problém. Ti lidé ale nejsou cizí, vyrostli ve Francii, Německu či Česku," říká Weilnböck. Nejdůležitější je proto podle něj věnovat se mládeži.
"To co udělá z mladého člověka násilníka nebo extremistu, je mix různých důvodů. Jsou to problémy v rodině či komunitě v kombinaci například s pošklebováním nebo diskriminací ve škole," tvrdí Weilnböck.
Zvláštní péče by se podle něj měla věnovat různým skupinám, ať už jde o muslimy, nacionalisty nebo třeba Romy. "Nikdy totiž nevíte, ze které skupiny se násilní extremisté vyvinou. Jsou to mladí lidé z různých zázemí. Výzkumy zatím nedokázaly definovat násilníka, jediné co víme, je, že jsou to lidé, kteří mají několik palčivých problémů, které se snaží vyřešit," uvádí Weilnböck.
Přehnané obavy
To je také podle něj důvod, proč se často vracejí z bojů v Sýrii zklamaní. "Vidí tam jen lidi, kteří si jdou sobecky za svým, často velmi násilně. Poznají, jak to v extremistických skupinách opravdu chodí," vysvětluje psycholog.
"Obavy z navrátilých džihádistů jsou proto přehnané. Nejsou to žádné zrůdy, ale obyčejní lidé, kteří kolikrát prozřeli, když zjistili, že Islámský stát není takový, jaký si mysleli, a chtějí se vrátit zpět do normálního života," říká.
Jen velmi malá část džihádistů se do Evropy vrací, aby tady rekrutovala další bojovníky, nebo snad spáchala teroristický čin. Ti nejextrémnější totiž často spíše zemřou v boji.
Odejít není snadné
S navrátilci je ale podle Weilnböcka potřeba dlouhodobě pracovat. Není pro ně jednoduché se vrátit. Jak psychicky, tak fyzicky.
"Odejít z řad Islámského státu bývá často velmi těžké. Obzvláště pro ženy. I muži se ale často obávají vrátit, protože se bojí, že pokud je chytnou, popraví je za dezerci," popisuje Weilnböck.
Při práci s navrátilci je podle něj často potřeba zaměřit se na psychotraumatické zážitky, kterým byli vystaveni, a také pomoci je integrovat zpět do společnosti a na pracovní trh, což je klíčové. "Nesmí jít ale o žádné vymývání mozků, dotyčný musí chtít spolupracovat, musí to být dobrovolné," vysvětluje Weilnböck.
