Žlutá zimnice i špatné zázemí. Stavba Panamského průplavu si vyžádala tisíce životů

Žlutá zimnice i špatné zázemí. Stavba Panamského průplavu si vyžádala tisíce životů
Během 19. století se z mnoha variant a nápadů začaly rozvíjet dva, a to přes území Panamy a Nikaraguy. Nakonec byla realizována jen Panamská varianta, které se v roce 1880 ujali Francouzi v čele se slavným stavitelem Suezského průplavu Ferdinandem de Lessepsem.
Lesseps založil stavební společnost a chtěl zopakovat svůj egyptský úspěch. Francouzští dělníci začali budovat kanál v úrovni moře, zmapovanou a zaměřenou trasu budoucího průplavu mýtili ručně.
Budování cesty bylo obtížnější, než se předpokládalo. Mnoho dělníků onemocnělo malárií či žlutou zimnicí, přenášenou všudypřítomnými komáry.
Dalším problémem byla řeka Chagres. S povodněmi v období dešťů byla hlavní překážkou pro postup prací, sesuvy půdy zapříčiňovaly ztrátu pracovníků i zařízení. Proto se v letech 1885 až 1886 uvažovalo o odklonění řeky, jak je znázorněno na obrázku, tato varianta ale nebyla dokončena. Zobrazit 29 fotografií
Foto: Thinkstock
Martina Křížová Martina Křížová
Aktualizováno 16. 8. 2024 9:18
Práce na stavbě Panamského průplavu trvaly dlouhých 34 let a vyžádaly si tisíce životů. Průplav však posunul lodní dopravu a ekonomiku světa o dlouhé míle kupředu. Otevřen byl před sto lety, v srpnu 1914. Připomeňte si v galerii, jak se velkolepá stavba budovala.

Díky velkolepému lidskému dílu se rozvinula námořní doprava napříč Amerikou a nebylo už nutné čelit rizikovému přepravování zboží zdlouhavou cestou okolo nejjižnějšího cípu jihoamerického kontinentu, Hornova mysu. Poslední den roku 1999 převzala průplav od USA Panama a získala tak nad ním kontrolu. 

Průplav je sladkovodní, závislý na umělých jezerech, a tudíž je i náchylný k poklesu hladiny, když je sucho. Tím se liší od Suezského průplavu, který využívá mořskou vodu a je na úrovni mořské hladiny. 

 

Právě se děje

Další zprávy