Letní dovolenou roku 1968 trávila rodina reformního ekonoma Pražského jara Oty Šika v Jugoslávii. Jeho syn Miroslav pro Paměť národa vypráví: "V noci dvacátého prvního nás vzbudila kontrarozvědka, která nás vrtulníkem dopravila na Titův ostrov. Tam jsme se dozvěděli, že je okupace a že jsme hosty jugoslávské vlády. Tito nás pozval k opulentní švédské tabuli, všude byl veliký luxus, exotická zvířata. Měl maršálskou uniformu, bílou se zlatými doplňky, a vypadal impozantně. Celou dobu kouřil doutníky havana," popsal Miroslav pobyt na soukromém ostrově u všemocného jugoslávského prezidenta.

Ota Šik prohlásil, že do Československa se jeho rodina už nevrátí. Stal se tak nejvýše postaveným československým komunistou, který se rozhodl hned po okupaci emigrovat. Po krátkém pobytu v zapůjčené vládní vile v Jugoslávii se Šikovi dostali do Švýcarska. Několik měsíců zde žili inkognito.

"Bylo nás devět nebo jedenáct. Postavili jsme si stan a žili s pomocí Jugoslávců, kteří nás krmili a vařili nám," vzpomíná František Kroutil, až do té doby profesí geodet, ale také vášnivý amatérský hudebník. Jeho další kroky vedly do Vídně, kam se s přáteli dostal přeplněným vlakem ze Záhřebu. Tady poprvé zakusili realitu běženců, kteří zůstali bez prostředků v cizím státě.