Řím - Po nástupu do funkce přislíbil nový italský premiér Mario Monti občanům své země "sociálně vyvážené, byť bolestivé reformy". Souborem rozpočtových opatření, který v pondělí předložil v parlamentu, svůj slib splnil beze zbytku.
Italům sice vzrostou daně, dvě třetiny z plánovaných daňových navýšení, odpovídající částce přes deset miliard eur, však jde na konto nejbohatších vrstev společnosti.
Monti chce zdanit především luxusní zboží: jachty, soukromé letouny a sportovní vozy. Zavede také bankovní daň a daň na finanční transakce, proti kterým v rámci EU tolik vystupují Británie a Česko.
Přísně hodlá napříště postihovat ty, kdo se dopouštějí daňových úniků. Na druhé straně osobám, jež utekly do daňových rájů, nabízí možnost daňových slev, pokud výši svých příjmů přiznají.
"Zažívali jsme v minulosti reformy, které měly zachraňovat všechno možné," citoval Montiho deník La Repubblica. "Sloužily ale především partikulárním zájmům. Tyto reformy mají zachránit Itálii."
Narážel tím zjevně na řadu zákonů, jež si nechal odhlasovat jeho předchůdce v úřadu Silvio Berlusconi. Byly totiž šity na míru úzké skupině obyvatel, která ve svých rukou nahromadila obrovské bohatství, zatímco řadoví Italové chudli a země se jako celek neustále zadlužovala.
Škrty na horních příčkách státní správy
Italský dluh představuje v současnosti téměř 120 procent hrubého domácího produktu, což odpovídá astronomické částce 1,9 bilionu eur.
Dalšímu zadlužování chce Monti zabránit rovněž pomocí výrazných škrtů ve státní správě. Úspory mají ale postihnout hlavně horní příčky administrativy: regionální parlamenty přijdou o polovinu poslanců a členové místních vlád přestanou pobírat plat od státu.
Již v roce 2013 by tak země měla mít vyrovnaný rozpočet. Pokud se ovšem ukáže, že příjmy do státní pokladny jsou nedostatečné, je nový premiér již od září příštího roku připraven zvýšit daň z přidané hodnoty o dvě procenta.
Italové v současnosti platí DPH ve výší 21 procent, pro potraviny, léky, knihy a další zboží existují snížené sazby ve výši deseti a čtyř procent. Rovnou daň z přidané hodnoty, stejně jako rovnou daň z příjmu, Monti odmítá.
Penzijní reforma
Italové, zvyklí odcházet do důchodu v šedesáti letech, začnou na druhé straně pobírat penzi výrazně později. U mužů bude věk odchodu na odpočinek posunut na 66 let, u žen na 62. Počínaje rokem 2018 začnou nicméně nastupovat do důchodu v šestašedesáti také ony.
Penze budou přitom vypočítávány podle odpracovaných let a ne na základě mezd pobíraných v posledních letech profesionální kariéry. Na plný důchod má mít napříště nárok jen ten, kdo bude do penzijního systému přispívat nejméně dvaačtyřicet let, tedy o dva roky více než doposud.
Stát navíc finančně zvýhodní ty, kdo budou ochotní pracovat do sedmdesáti.
Balíček reformních zákonů musí italský parlament, ovládaný pravicí, schválit do šedesáti dnů, jinak zemi hrozí předčasné parlamentní volby. Montiho vláda má zajištěnu podporu levicové Demokratické strany, křesťanských demokratů i centristů z formace Itálie hodnot.
Proti navýšení daní bohatých bude ale zřejmě hlasovat přinejmenším část poslanců Berlusconiho Lidu svobody (PdL). Nejistý je postoj odpadlíků od PdL, sdružených ve straně Budoucnost a svoboda pro Itálii (FiL), vedené šéfem parlamentu Gianfrankem Finim.
Il clientelismo
Berlusconimu se v minulosti podařilo v řadě důležitých hlasování "přesvědčit" váhající poslance, aby se nakonec přiklonili na jeho stranu, a veřejnost zase ovlivňoval přes média, která z větší části kontroluje.
"Naše televize je odporná, politická kultura totálně zkažená," shrnul v rozhovoru pro deník Spiegel on-line hlavní dilema současné Itálie třiatřicetiletý vysokoškolský docent Massimo Palma.
Po sedmnácti letech Berlusconiho působení ve vrcholné politice, jejímž výsledkem je dokonale zkorumpovaná státní správa a společenský systém prolezlý klientelismem, věří v brzkou nápravu jen málokdo.
"Jak mohu po všech těch letech brát naše poslance vážně?" ptá se jedenatřicetiletá absolventka politologie Silvia Brunelliová. "V profesionálním životě jde v první řadě o osobní vztahy. To, co člověk skutečně umí, se nepočítá."
Právě mladé Italy postihla Berlusconiho éra nejtvrději ze všech. Třicet procent z nich je nezaměstnáno, průměrný čistý měsíční výdělek těch, kdo mají vysokoškolský diplom je 1078 eur, o pět set eur méně, než by vydělali v cizině.
