Řím - Italové nadšeně oslavují odchod premiéra Silvia Berlusconiho. Jeho nástupce Mario Monti, který v pondělí rozjel jednání o novém kabinetu, to však bude mít nadmíru těžké.
Má sice podporu Evropské unie i levicové opozice a centristů, na svou stranu musí ale pro hlasování o důvěře, které by se mohlo konat již tento pátek, získat také část pravicového Lidu svobody (PdL).
Hlavní koaliční partner PdL, protievropská Liga severu, dal totiž ústy svého vůdce Umberta Bossiho najevo, že Montiho vládu nepodpoří. Ve stejném duchu se vyslovila část Berlusconiho spolustraníků, která chce vyvolat předčasné volby.
V průzkumech sice nyní vede opoziční Demokratická strana, Lid svobody ale doufá, že již za několik měsíců může být díky věčným třenicím na levé straně politického spektra všechno jinak. A navíc ten, komu byla přičítána hlavní zodpovědnost za současnou situaci, Berlusconi, se už do vrcholné politiky nevrátí.
"Tímto to neskončí," napsal deník Libero blízký straně odcházejícího premiéra. "Levice a její noviny otvíraly láhve se šampaňským příliš brzy."
Přestřelku mezi oběma politickými tábory se Monti snaží ignorovat. Jeho úkolem je vrátit Itálii tam, kam podle jeho názoru patří, a zajistit jí znovu důvěru finančních trhů.
Jako za časů Montánní unie
Hned v pondělí se Itálii podařilo bez problémů prodat dluhopisy za tři miliardy eur, byť na vysoký úrok 6,29 procenta, což je o téměř jedno procento více než před měsícem a o téměř pět procent nad úrovní, na které se prodávají německé obligace.
Monti již oznámil, že hodlá sestavit malý a ryze úřednický kabinet čítající pouhých dvanáct ministrů, aby mohl urychleně nechat schválit nové reformy. Očekává se, že kromě dalšího uvolnění pracovního trhu navrhne jeho vláda zdanění části majetku nejbohatších vrstev společnosti.
"Itálie se musí znovu stát silným článkem Evropské unie tak, jako tomu bylo za časů otců zakladatelů," řekl Monti v narážce na předchůdce EU, někdejší Montánní unii, Evropské sdružení uhlí a oceli, jejímž zakládajícím členem jeho země před více než půl stoletím byla.
Někdejší eurokomisař pro záležitosti vnitřního trhu a konkurenceschopnost ztělesňuje jinou Itálii, než jaká je v EU známa z časů Berlusconiho. Tomu Monti kdysi předhodil, že se "nikdy pořádně nezajímal o hospodářskou politiku".
Však také premiéra opouštějícího sídlo prezidenta Giorgia Napolitana, do jehož rukou složil v sobotu demisi, provázely výkřiky z davu: "Zloději! Kašpare! Zmizni, mafiáne!"
Jsem zaneprázdněn
Berlusconi se držel svého úřadu s takovou zarputilostí mimo jiné z toho důvodu, že mu premiérská funkce poskytovala ochranu před soudy, které se na něj valily jeden za druhým.
Na základě zákona, který jeho PdL nechal v parlamentu schválit minulý rok, mu totiž stačilo, aby "rudým soudcům" přes svého právního zástupce vzkázal, že je zaneprázdněn a nemůže se dostavit.
Před třemi týdny se omluvil velmi snadno: v deset hodin měl schůzku s ministrem financí, ve dvanáct s prezidentem a v šest se členy vlády.
Teď bude této praxi, vyhrazené předsedovi vlády, konec.
Berlusconi stane před soudem v celkem čtyřech kauzách. Zodpovídat se bude z podezření z daňových úniků a finančních machinací provázejících jeho mediální impérium Fininvest. Objasnit bude muset okolnosti, za jakých vyplatil britskému advokátovi Davidu Millsovi, odsouzenému pro křivé svědectví, 600 tisíc eur.
A odpovídat bude vyšetřujícímu soudci také na otázky týkající se případu tanečnice Karimy el-Marúghové zvané Ruby, které údajně platil za sexuální služby, ačkoliv jí ještě nebylo osmnáct.
"Musí počítat se šesti lety vězení," tvrdí expert na justiční otázky Lirio Abbate. "Čistě teoreticky."
V Itálii totiž odsouzení starší sedmdesáti let zpravidla nekončí za mřížemi. Svůj trest si odpykají v rámci domácího vězení.
