Do ukrytého areálu za městem Charkov vede cesta skrz houštiny keřů a stromů. Trvá několik minut, než se objeví rezavá ocelová brána, která označuje vchod na obdélníkovou plochu pokrytou válečným odpadem. "Všude jen dráty, pytle s pískem, oprýskané dřevěné bedny, suť a části havarovaných dronů," popisuje britsko-řecký válečný novinář Patrikarakos.
Uprostřed dvorku stojí velká stříbrná dodávka. Její dveře vedou do velitelského centra ukrajinských dronů. Uvnitř sedí tři muži, na klíně mají speciální notebooky a upřeně sledují pohybující se monitory. Novinář musel všem přísahat, že místo nebude popisovat příliš dopodrobna, protože by muže mohl ohrozit. "Nad základnou stále létaly nepřátelské drony," říká.
THREAD: I was recently near the front in #Kharkiv 🇺🇦 at a secret drone base where I saw the unit undertake a drone mission — into #Russia 🇷🇺.
— David Patrikarakos (@dpatrikarakos) May 27, 2024
It’s the ability to strike enemy territory that really affects Moscow. Ukraine *must* be allowed to use Western arms inside Russia. pic.twitter.com/VJX0kWuxRO
Operacím na místě šéfuje velitel průzkumné čety Leonid Maslov. Tamní příslušníci patří k ukrajinské zpravodajské jednotce 92. útočné brigády, všeobecně známé jako "Ivan Sirko", která si tak říká podle kozáckého vojevůdce ze 17. století. Ten byl na Ukrajině uctíván za svůj vzdor proti osmanskému sultánovi.
"Na tajnější místo se na Ukrajině nedostanete," řekl reportérovi Maslov, když ho prováděl dronovou základnou. "Ode dne, kdy Rusko vojensky napadlo Ukrajinu v únoru 2022, se tady soustředíme na jediný cíl, kterým je zabít co nejvíce Rusů. A budeme jich muset zabít ještě hodně, pokud si má Ukrajina udržet Charkov," dodal.
V Charkovské oblasti začala 10. května ofenziva. Ruské síly vtrhly do oblasti a podle prohlášení vrchního velitele ukrajinské armády Oleksandra Syrského z poloviny května rozšířily zónu aktivních bojových akcí o téměř 70 kilometrů. Teď se Rusové přibližují k městům a vesnicím v okolí samotného Charkova, zejména k vesnici Lypce a na východě k pohraničnímu městu Vovčansk, o jehož kontrolu obě strany bojují.
Jakmile se ruský dron přiblíží na dostřel ukrajinské základny, vojáci mají v autě speciální krabičku s anténou, která zachytí signál a podle jeho intenzity dokáže zjistit, o jaký typ dronu se jedná. Malé a levné drony jsou vhodné k ničení velké a drahé techniky, dokážou perfektně zamířit na nepřítele a cestovat stovky kilometrů daleko. Zmapují polohu nepřítele a souřadnice pak předají ukrajinskému dělostřelectvu.
"Netrvalo dlouho a zjistil jsem, že tady probíhají ty největší operace. Ukrajinci posílají drony až do Ruska. Sám jsem měl možnost to zažít," popisuje reportér Patrikarakos situaci, kdy vojáci svými bezletovými letouny v přímém přenosu usmrtili dva ruské vojáky tisíce kilometrů daleko od Charkova. "Uvědomil jsem si, že sleduju jejich poslední den na zemi," dodává.
Drony se ve válce používají již desítky let - bezpilotní, rádiem řízené letouny byly testovány už za první světové války. Ve válce na Ukrajině zaznamenaly velký rozmach, když se rychle proměnily v jednu z nejdůležitějších a nejrozšířenějších zbraní na bojišti. Téměř každá ukrajinská bojová brigáda má rotu útočných bezpilotních letounů, zatímco většina jednotek disponuje malými průzkumnými drony.
Pro útoky na ruské území však Ukrajinci mohli až donedávna používat pouze drony vlastní výroby. Teprve na konci května prezident Spojených států Joe Biden po nátlaku Ukrajiny částečně zrušil zákaz, který zamezoval ukrajinské armádě útočit americkými zbraněmi na území nepřítele. Nadále ale platí, že Ukrajina nemůže používat Američany dodané rakety ATACMS nebo rakety dlouhého doletu, které jsou schopné zasahovat cíle hluboko v ruském území.
"Stále jsou Ukrajinci nuceni bojovat s jednou rukou svázanou za zády. To je chyba, a pokud to tak bude dál, vítězství zůstane v nedohlednu. Rusko zůstane hrozbou a bude nás dál ohrožovat. Konečně jsme Ukrajině dali do rukou zbraně, tak je nechme tu práci dokončit," uzavírá Patrikarakos. Reportáž z tajné základy dronů publikoval na webu britského deníku The Daily Mail.
