Když ukrajinští vojáci našli na opuštěném ruském stanovišti těla nepřátelských vojáků, něco se jim nezdálo. "Byli tam tři nebo čtyři mrtví ruští vojáci. Dva chlapi leželi na sobě, což nám přišlo podezřelé, protože kdyby došlo k výbuchu, byli by odhozeni do různých směrů. Ale tady ležel jeden na druhém," vysvětlil situaci sedmačtyřicetiletý Volodymyr.
Nakonec se ukázalo, že měl s podezřením pravdu. "Udělali jsme dobře, že jsme se jich nedotkli, protože když jsme tam došli s ,koťátkem‘, zjistili jsme, že je pod nimi protipěchotní mina ze sovětské éry. Vybuchla a vyhodila do vzduchu oba, ale my jsme díky Bohu zůstali v bezpečí," doplnil.
Takzvané koťátko má podobu skládacího ocelového háku, který ženisté používají k odstraňování nástražných výbušných systému. Zařízení získalo svou přezdívku kvůli výsuvným kleštím, které připomínají kočičí drápy.
Volodymyr plní funkci sapéra. Denně čelí riziku smrti nebo vážného poranění, když zajišťuje bezpečnou půdu nejprve pro své spolubojovníky, aby mohli postupovat, a poté i pro civilisty, kteří se později i díky němu mohou vrátit do svých domovů.
"Každý den ztratíme jednoho sapéra, zraní se nebo zemře. Je to nebezpečná práce. A i když brigáda postupuje a na misi vyrazí kolem dvanácti chlapů, vždycky jsou to sapéři, kteří jdou první," popsal svou práci ukrajinský voják.
Právě nástražné výbušné systémy a miny rozseté ruskými vojsky po stovkách kilometrů ukrajinské fronty zpomalují ukrajinskou letní protiofenzivu.
V prvním měsíci protiofenzivy zahájené v červnu si nášlapné miny podle anesteziologa 128. brigády Oleksandra, který ošetřuje zraněné na bojišti v polní nemocnici na frontě, vyžádaly velkou daň.
"Měli jsme případy, kdy přivezli pět nebo šest zraněných, a ukázalo se, že většina z nich byli sapéři. Je tu tak hustě zaminovaná oblast, že stačí jeden krok mimo již vyčištěnou trasu a může to skončit fatálně," uzavřel Oleksandr.
