Odchod z Blízkého východu, ať už z něj utíkají váleční uprchlíci či ekonomičtí migranti, se urychluje kvůli klimatickým změnám. Vlny sucha, které se přes region převalily, znečišťování vody a kdysi úrodné zemědělské půdy připravují desetitisíce lidí o zdroj obživy. Jedním z logických následků je proto jejich odchod do míst, kde jsou lepší životní podmínky. Lidé se také čím dál častěji připojují k ozbrojeným skupinám, které jim nabízí výdělek, který si už jinak zařídit nedokážou.
Klimatická změna a vysychání regionu má mnoho podob a následků. Několik let pozoruji podobné příběhy ve všech zemích, které na Blízkém východě a v Severní Africe navštěvuji. Lidé odchází, domy zapadají pískem, půda se ukrývá pod vrstvami soli, rodiny v některých oblastech chodí pro pitnou vodu stále více kilometrů, pastevci se rvou o pastviny pro svá stáda. Stále častěji také slýchávám vyprávění o radikálních nejen náboženských hnutích, které získávají přívržence mezi obyvateli nejvíce zubožených lokalit.
Při návratech do Česka pak čelím častým komentářům o tom, že k nám "ekonomičtí migranti" přicházejí parazitovat. Tito lidé by se ale neměli házet do jednoho pytle. Je důležité si uvědomit, že i když tito uprchlíci neutíkají před válkou a smrtí kulkou, odcházejí v mnoha případech od živoření a absolutního strádání.
I tak se dá pojmout ekonomická migrace - jako odchod za lepším od katastrofálního. Od životních podmínek, které selhávající státy Blízkého východu a Severní Afriky nedokážou napravit.
Reportáž vznikla na základě několika cest do Sýrie a Iráku s podporou programu Varianty, který je realizován Člověkem v tísni, přičemž byla vytvořena s finanční podporou EU, za její obsah nese výhradní odpovědnost autor a nemusí odrážet postoje EU.
