Co vede Putina k tak agresivnímu a nenávistnému postoji k Ukrajině, který vyústil ve válku? Mstí se za to, že většina Ukrajinců nestojí o spojenectví s Moskvou, nebo se bojí, že bude jednou hodnocen ruskou historií jako člověk, který Ukrajinu ztratil?
Důvodů je více. Řekl bych, že podstatným faktorem je jeho rivalita se Západem. V tom smyslu, že je přesvědčený, že Rusko může dělat něco podobného jako Spojené státy, tedy válečné akce za svými hranicemi. Bere to tak, že může Ukrajině činit to, co NATO dělalo v devadesátých letech na Balkáně.
Ukrajina je pro Putina klíčový stát. Osobní záležitost. Myslí si, že Ukrajina je nebo má být součástí Ruska. Že to není skutečný nezávislý stát. Několikrát ale neuspěl s cílem ji rozbít. Nepodařilo se mu to v roce 2014 ani v pozdějších letech. Teď se rozhodl způsobem, jaký vidíme, tento jeho problém vyřešit.
Rozhodl o útoku sám?
Je jasné, že rozhodla velmi, opravdu velmi úzká skupina lidí. Tři dny před invazí jsme mohli sledovat z videozáznamu zasedání ruské Bezpečnostní rady, na které se rozhodlo o uznání separatistických republik na východě Ukrajiny, a bylo vidět, že někteří představitelé režimu nemají tušení, co přesně se děje a jsou zaskočeni.
Také si myslím, že rozhodnutí bylo přijato krátce před začátkem invaze. Odpovídá tomu ostatně i průběh a vývoj té války.
Stefan Meister
- Narozen v roce 1975.
- Přední a uznávaný německý znalec Ruska a ruské historie. Studoval také na univerzitě v Nižním Novgorodu.
- Je analytikem Německé společnosti pro zahraniční politiku (DGAP) se sídlem v Berlíně.
- Napsal několik knih, například Ruská ekonomická politika mezi trhem a státem (2008), nebo Izolace a propaganda: Kořeny a nástroje ruské dezinformační kampaně (2016).
Bývalý Putinův poradce Sergej Karaganov řekl v nedávném rozhovoru, že pro Rusko je porážka na Ukrajině nepřijatelná a nemyslitelná. Že by znamenala eskalaci konfliktu se Západem. Co si pod tím máme představit?
Karaganov je určitě člověk s vlivem na rozhodování v ruské politice, ale na druhé straně bych ho nepřeceňoval. Otázkou je, co na Ukrajině znamená vítězství a co porážka. Za vítězství mohlo Rusko zpočátku považovat dobytí Kyjeva a kontrolu celé Ukrajiny, nebo teď možná jen ovládnutí Donbasu a jihu země. Myslím si, že Rusové nyní určitě nemohou dobýt celou Ukrajinu, v tomto směru Rusko zvítězit nemůže.
Rusové svými komentáři vzkazují, že jsou ochotni na Ukrajině zajít daleko. Že je nezastaví sankce. Že ani dobytí Donbasu a pozemního koridoru z Krymu do Ruska nebude znamenat konec války a Ukrajina nebude mít ani potom klid.
Vidíte nějakou možnost, že se kremelský režim začne kvůli válce drolit? Že projeví nějakou nespokojenost byznysové elity nebo zástupci takzvaných siloviků? Tedy špičky armády, zpravodajských a bezpečnostních služeb, ministerstvo vnitra? Složky, o které se Putinův režim opírá…
Nevidím. Ruští oligarchové a byznysové elity jsou závislé na státu a státním rozpočtu. A není to závislost vzájemná. Co se týká siloviků, řekl bych, že jim válka vyhovuje. V mezinárodně izolovaném státě pro ně znamená více moci a finančních zdrojů z rozpočtu.
Kromě toho v Rusku není tradice vojenských pučů nebo nějakých převratů, osnovaných tajnými službami. Řekl bych, že nic takového se nechystá a že spíš na klíčových místech ruského režimu převládá přesvědčení, že krizí je třeba projít a nějak ji ustát. Kromě toho si myslím, že v silových strukturách Ruska - hlavně v armádě - převládá opravdové přesvědčení, že Rusko válku vyhraje a uspěje v ní.
Říkáte, že sankce Putina nezastaví. Kdyby Evropa přece jen přestala odebírat ruský plyn a ropu, znamenalo by to citelný zásah?
Ano. Pro Rusko je to v tuto chvíli hlavní, klíčový zdroj příjmů. Ve střednědobé a dlouhodobé perspektivě by to byl obrovský zásah.
Je nějaká šance, že řekněme za deset, možná dvacet let bude Rusko otevřenější, demokratičtější a ne tak militarizovanou zemí, jakou je dnes?
Musíme se samozřejmě trochu dívat za horizont Putinova režimu. Myslím, že to, co říkáte, není vyloučené, ale nečekejme, že se Rusko, až Putin skončí, stane demokracií - v Rusku vládne systém, který má podporu elit a části společnosti, která sdílí imperiální myšlení. Ale v minulosti se ruská společnost různě měnila, což se ukázalo i v předchozích třiceti letech. A může se to stát zase.
