Když se povedlo po téměř třech letech ženy osvobodit, provdaná byla jen menšina z nich, která se skupinou zůstala. Zbylé dívky nátlaku únosců odolaly nebo uprchly, některé se svobody nedožily. Úřady stovku dívek dodnes pohřešují.
Detaily toho, co přesně se za dlouhé měsíce v zajetí uprostřed afrických lesů událo, objasňuje kniha Bring Back Our Girls (Přiveďte naše dívky zpět). Pohled do života v zajetí autorům poskytly především deníky statečné studentky, jež je na svobodu vynesla schované pod oblečením. Publikace pojmenovaná podle hashtagu, který lidé na sociálních sítích k výzvám k propuštění dívek přidávali, vyjde začátkem března.
“The 24-year-old kept her chequered blue dress, and then, risking a beating or worse, she began a diary.
— Franke James (@frankejames) February 21, 2021
The notebooks she eventually brought with her out of the forest provided much of the raw material for the book.” https://t.co/FaQzmF3PLU
Naomi Adamuové bylo 24 let, když ji spolu s ostatními dívkami internátní školy bojovníci Boko Haram unesli. A trvalo přesně tři měsíce, než se rozhodla, že se jim postaví. Přivedl ji k tomu příkaz únosců, aby svoje modré kostkované školní uniformy vyměnily za černý zahalující oděv. Adamuová odmítla a začala si psát deník zachycující život mezi únosci, popisuje britský deník The Guardian.
Do něj poté přispívaly i jiné dívky, případně v relativně bezpečných momentech v zajetí sepisovaly vlastní vzpomínky. Když je strážci s nimi nachytali, spálili je, upozorňuje britská stanice BBC. Adamuová proto své svědectví zahrabávala do země nebo deníky pronášela pod spodním prádlem.
Únoscům se dokázala postavit i přímo, když odmítla konvertovat k islámu a provdat se, přestože jí hrozili zabitím. Místo toho ji zbili pažbou od zbraně a musela pro Boko Haram pracovat - prát, nosit vodu a plnit přání manželek bojovníků. "Byly jsme otrokyně," uvedla.
Nebály jsme se umřít
Rok po únose už se Adamuová násilných únosců nebála. "V jednu chvíli jsme viděly už tolik těl, že jsme se nebály zemřít," popsala. Protože byla nejstarší z dívek, ostatní ji začaly v odporu napodobovat. "Stala jsem se vůdkyní dívek, protože jsem byla nejstarší a nejtvrdohlavější. Boko Haram chtěli, abych konvertovala jako příklad. Věděli, že mě ostatní dívky budou poslouchat - mlátili mě, šikanovali a vyhrožovali, že mě zabijí. Řekla jsem jim, že i když se nebe a země spojí, tak se nevdám," dodala. I proto si Adamuová od Boko Haram vysloužila přezdívku "hlavní nevěřící".
Svoji pověst podpořila i tím, že si spolu s ostatními prozpěvovala písně, které se naučila v kostele, opakovala s nimi pasáže z bible nebo, když se musela modlit v hidžábu, recitovala křesťanské modlitby.
Na odpor se postavila i ve chvíli, kdy se únosci snažili zlomit vůli dívek hladem a jejich rozdělením na menší skupiny. Adamuová pomohla zorganizovat tajné dodávky rýže a místo toho, aby počet konvertitek stoupal, začal klesat, jak se studentky nové víry vzdávaly.
Ne všechny ale byly natolik odvážné, aby si stály za svým. "Byla jsem naštvaná, když 30 dívek konvertovalo k islámu a vzdaly se… Přišlo mi, že některé z nich příliš nebojovaly. Rozdělilo to skupinu a oslabilo náš odpor. Lidé přijali, že se domů nevrátí," vylíčila nesnadné chvíle Adamuová. Mezi nimi byla i její kamarádka, dvacetiletá Sarah Samuelová, která do deníku také přispívala.
Únosy pokračují
Novou naději ženám přinesl rok 2016, kdy Boko Haram oslabilo a prvních 21 studentek teroristé vyměnili za své zadržené vojáky. O sedm měsíců se na svobodu dostalo dalších 82 z nich, mezi nimi i Adamuová se schovanými deníky. Když únosce opouštěla, zpívala s ostatními píseň s názvem "Dneska je šťastný den".
I přes nešťastné vzpomínky Adamuová stále v Nigérii zůstává. Ráda by založila rodinu a vedla vlastní podnik. Jak ale říká, stále není v bezpečí, protože teroristé z Boko Haram dál unáší ženy i děti. Chtějí z nich udělat dětské vojáky nebo za ně inkasovat výkupné.
