Karus říká, že ačkoliv má Severoatlantická aliance nad Ruskem technologickou převahu v tancích i letadlech, roli hraje také kvantita. "Když se nepřítel zaměří na určité cíle a začne je likvidovat, budeme mít problém. A budeme řešit, jak doplnit stavy profesionálních vojáků," hodnotí připravenost aliance zkušený důstojník ze země, která sdílí hranici s Ruskem a stále má základní vojenskou službu.
V posledních týdnech jsou zprávy z Ukrajiny špatné, Rusové získali Avdijivku a dál útočí. Je nějaká naděje na obrat ve prospěch Kyjeva?
Nevidím v současné době velké šance, že by Ukrajina mohla osvobodit svá okupovaná území tento rok. Protiofenziva, kterou Ukrajinci zahájili v létě, neuspěla a myslím, že to je pro ně velký šok. Očekávání a víra, že uspějí, byly velké.
Některé jednotky, speciálně vycvičené a vybavené pro tuto protiofenzivu, utrpěly velké ztráty. Musejí se přeskupit, doplnit výzbroj a postupně stanovit taktiku, která by v budoucnosti mohla být úspěšná.
Hraje často zmiňovaný nedostatek munice velkou roli v tom, že iniciativu mají nyní Rusové a útočí na mnoha úsecích fronty?
Je to jeden z několika faktorů. Na úspěšné vedení války je potřeba letecká podpora, kterou Ukrajinci nemají. To je jeden z důvodů, proč jejich protiofenziva nevyšla. Bez letecké podpory není možné účinné ničení nepřátelského dělostřelectva. Na tom byla založena americká vojenská taktika z osmdesátých a devadesátých let minulého století.
Munice je samozřejmě nejdůležitější, protože když máte drahý tank s drahou elektronikou, je na nic, když nemá čím střílet. Ukrajinci potřebují nejen dělostřeleckou munici. Účinně se brání ruským balistickým raketám a letadlům, ale i v to tomto směru - v systémech protivzdušné obrany - se jejich zásoby tenčí.
Vahur Karus
- Ředitel Estonské vojenské akademie.
- Je kandidátem na post velitele Estonských ozbrojených sil, ten současný skončí ve funkci příští rok.
- V letech 2006 a 2007 velel estonskému kontingentu v rámci mezinárodních sil v Afghánistánu.
- Byl velitelem 1. pěchotní brigády estonské armády.
Někteří ukrajinští vojáci říkají, že na frontě není dostatečná rotace a stěžují si, že jsou přetížení. Potřebuje Ukrajina novou mobilizaci?
Samozřejmě. To jedna z nejstarších válečných pouček, že vojáky je třeba po určité době stáhnout a nechat odpočinout, aby se mohli znovu vrátit na frontu. Pro Ukrajinu je to nyní jeden z nejdůležitějších úkolů, a proto také tolik řeší, jaký má být minimální věk pro odvod. Někteří tvrdí, že 27 let, další že 25. Ale Ukrajinci samozřejmě také musí nějakým způsobem zachovat část své mladé generace, protože jinak by se těžko mohla obnovit. Ukrajinci nezveřejňují své ztráty, což je pochopitelné, ale i když představují třeba pětinu těch ruských, je to dost hrozivé číslo.
Řekněme si upřímně, že jednoho dne můžeme být i my v dalších evropských zemích ve stejné situaci jako Ukrajinci. Pokud Ukrajina prohraje, Rusko se bude cítit silné a rozhodne se testovat pátý článek NATO o pomoci napadené členské zemi. Tedy zaútočí na člena aliance a většina států se ocitne ve stejné situaci jako nyní Ukrajina. Profesionální ozbrojené síly těchto zemí jsou početně malé.
NATO má technologickou převahu. Má nejlepší tanky, nejlepší letadla a tak dále. Ale roli hraje také kvantita, a když se nepřítel zaměří na určité cíle a začne je likvidovat, budeme mít problém. Vyrobit nový tank je dlouhý proces.
My všichni v NATO můžeme jednou stát před stejným problémem jako teď Ukrajina: jak doplnit stavy profesionálních vojáků.
Počítá Estonsko s vystupňováním ruského tlaku a provokací na společné hranici?
Tlaku a provokacím čelíme tři desítky let, není to pro nás nová situace. Rusko se nikdy nesmířilo s nezávislostí Estonska, Lotyšska a Litvy. Tento fakt nepřijalo. Je to jeden z důvodů, proč Estonsko má - na rozdíl od mnoha jiných členských zemí NATO -základní vojenskou službu. Máme jeden a půl milionu obyvatel, takže potřebujeme bojeschopné síly. A Rusko rozumí jen síle.
Vidíte na straně Ruska nějaké problémy, týkající se nedostatku zbraní nebo lidského opotřebování? Britští analytici nedávno zveřejnili studii, podle které i Moskva bude mít příští rok problém udržet válečnou výrobu tak, aby zásobovala armádu na Ukrajině…
Nevíme přesně, kolik čeho Rusko má. Jejich oficiální statistiky nejsou důvěryhodné. Jsou plné lží. Nikdo na Západě nemá přesné informace o aktuálním stavu ruského zbrojního arzenálu. Jasné ale je, že Rusko stále má z čeho čerpat, stále může mobilizovat. Víme, že některé jednotky nevrhají hned do útoku, ale posílají je na výcvik.
Jistě, používají také dělostřeleckou techniku a obrněnce ze šedesátých a sedmdesátých let, ale i tyto staré kusy stále střílí a ničí, stále jim dělají službu. A pořád mají dost lidí, kteří umějí tuto starou techniku používat. Rusové se během dvou let války učí ze svých chyb a zlepšují svůj systém tak, aby lépe fungoval.
Mají podle vás Ukrajinci pravdu, když říkají, že dlouhé a krvavé bitvy v Bachmutu a Avdijivce měly smysl, protože Rusům způsobily velké ztráty a vyčerpaly je?
Pomohly Ukrajincům stabilizovat frontu. Ruský postup je takový, že soustředí a nasadí velkou sílu v jednom úseku, takže z tohoto pohledu to byla správná ukrajinská strategie. V Avdijivce i Bachmutu skutečně Rusové silně vykrváceli. Trochu záhadou je pro mě, proč Rusové za každou cenu chtěli tato města dobýt, protože nemají velký strategický význam.
