"Ruští vojáci nemají vysokou bojovou morálku, technika je hodně stará a armáda nedokáže dosáhnout dalších územních zisků navzdory strašlivým ztrátám na životech a taktice, kterou nelze nazvat jinak než mlýnek na maso," soudí Friis. Jako analytik Norského institutu mezinárodních vztahů se zabývá bezpečností a obranou. Několik let působil v norské armádě a jako voják se zúčastnil mezinárodní mise KFOR v Kosovu.
Rozhovor s Karstenem Friisem je třetím a závěrečným dílem skandinávské série Aktuálně.cz, v rámci které již publikovalo rozhovory se švédskými experty a znalci ruské armády Martinem Kraghem a Niklasem Granholmem.
Na konci ledna jste napsal text, ve kterém vyzýváte k přehodnocení termínu vítězství Ukrajiny. V čem by takové přehodnocení mělo spočívat?
Neměli bychom se soustředit výhradně jenom na osvobození okupovaného území. Nemá smysl čekat na nějakou závěrečnou velkou bitvu. Jde o to, že od začátku války v roce 2014 - od ruské okupace Krymu a Donbasu - mělo Rusko v podstatě právo veta ohledně vojenské spolupráce Ukrajiny se Západem a členství Ukrajiny v NATO. Nikdo nechtěl příliš riskovat v době, kdy Ukrajina byla zemí ve válce, což ji zanechalo v určitém vzduchoprázdnu, na půli cesty. To bychom měli změnit.
To znamená, že bychom měli přijmout Ukrajinu do NATO?
Ano, i když se to nestane přes noc. Důležité jsou ale bilaterální smlouvy o vojenské spolupráci, o podpoře a budování ekonomiky a ukrajinské kapacity, aby země ubránila většinu svého území a odolala ruským útokům a ruskému tlaku. S tím není třeba čekat až na plné členství v NATO.
Takže jste zřejmě pesimistou, co se týká ukrajinských šancí získat silou zpět území, které teď okupuje Rusko…
Jsem v tomto ohledu pesimistou pro tento a příští rok. Rusko má v tuto chvíli početní výhodu prakticky ve všem včetně munice. Disponuje výrazně většími zásobami než Ukrajina, která má navíc problémy s mobilizací nových lidí. I když Západ bude Kyjevu dál dodávat zbraně a munici, efekt v podobě možnosti zaútočit na ruské pozice se projeví až za delší dobu.
Kde je slabina Ruska a ruské armády?
Je jich samozřejmě víc. Ruští vojáci nemají vysokou bojovou morálku, technika je hodně stará a armáda nedokáže dosáhnout dalších územních zisků navzdory strašlivým ztrátám na životech a taktice, kterou nelze nazvat jinak než mlýnek na maso. Oproti Ukrajině mají ale početní výhodu. Je jich prostě víc a mají všeho víc. To jim umožňuje pokračovat v útocích a zasahovat Ukrajinu raketami daleko za frontou. Nemají kapacitu na výrazný pozemní postup, ale mohou pokračovat v ničení Ukrajiny.
Ruský prezident Vladimir Putin zřejmě dospěl k názoru, že i přes nevydařený začátek invaze země postupně získá převahu, protože Západ nevydrží s podporou Ukrajiny příliš dlouho.
Patrně si myslí, že tábor, který stojí proti němu, rozbije. Počítá s tím, že se ve Spojených státech dostane k moci Donald Trump a že v Evropě se proti Ukrajině staví politici jako například Viktor Orbán. Domnívám se ale, že se Putin mýlí. Čas hraje pro nás a pro Ukrajinu. Západní státy mají mnohonásobně vyšší HDP než Rusko, daleko výkonnější ekonomiku a jsou schopné vyrábět a dodávat mnohem více zbraní. Jde o to, aby Evropa a Severní Amerika měly politickou vůli k dlouhodobé podpoře Kyjeva.
Jenže sám jste zmínil, že v listopadu možná americké prezidentské volby vyhraje Donald Trump, který se staví velmi rezervovaně k pokračování pomoci Ukrajině. Co pak?
Můžeme jen spekulovat. Nikdo neví přesně, co by Trump udělal, nemáme dost informací. Jeho minulost z prvního prezidentského mandátu (v letech 2017 až 2021) ale mluví jasně: Na Ukrajině ho zajímalo hlavně podnikatelské angažmá Huntera Bidena, syna současného šéfa Bílého domu Joea Bidena. Po ukrajinském prezidentu Volodymyru Zelenském žádal informace o údajné korupci Huntera Bidena. Putina Trump vůbec nekritizoval. Tvrdí, že by válku na Ukrajině ukončil do čtyřiadvaceti hodin, což je samozřejmě nesmysl.
Mám ale určitou naději, že porážku Ukrajiny a vítězství Ruska by i Trump a lidé kolem něj považovali za signál slabosti Spojených států a ztráty postavení supervelmoci. Signál, který by určitě nepřehlédla Čína.
Norsko Ukrajinu od začátku agrese předloni v únoru výrazně podporuje peněžně i zbraněmi. Co je hlavní důvod?
Jsme sousedem Ruska, dříve Sovětského svazu. V devadesátých letech jsme se soustředili na budování nových vztahů s Ruskem. Na obchod, podobně jako Německo. Teď ale všechny hlavní norské politické síly dospěly k názoru, že to nefungovalo a nikam nevedlo.
Norsko je relativně bohatou zemí a má dost prostředků, jak Ukrajině pomáhat. Velká část obyvatel Norska má obavy z toho, co se na Ukrajině děje. Jak už jsem ale říkal, mohli bychom pomáhat ještě mnohem víc. Norsko nicméně v pomoci není zase tak výjimečné, Švédsko nebo Finsko také posílají Ukrajincům dost zbraní.
Ve světě měla úspěch norská televizní série Okupace, v níž Rusko napadne Norsko, okupuje jeho severní část včetně ropných polí a na jihu země vznikne loutková prokremelská vláda. Ilustruje tento seriál natočený v letech 2015 až 2020 norské obavy z Ruska?
Ten seriál měl větší úspěch za hranicemi. Doma dost propadl, upřímně řečeno většina Norů považovala scénář za hloupý a přitažený za vlasy. Jistě, Norsko mělo zkušenost s německou okupací za druhé světové války, ale pozemní útok Ruska není něco, čeho by se lidé báli.
