Na poměry dvou nejlidnatějších států na světě, Indie a Číny, jsou pohraniční okresy Milin a Cuona málo osídlené - žije v nich méně než 25 tisíc obyvatel. Milin je ovšem významný jako dopravní uzel. Do oblasti vede přímé vlakové spojení z tibetské Lhasy a také tudy prochází dálnice spojující Tibet s provincií Sin-ťiang na západě Číny.
Minulý týden tibetská vláda, která se zodpovídá Pekingu, oznámila, že udělí oblastem statut měst. Podle hongkongského deníku South China Morning Post to znamená, že tam pošle více peněz a místní samospráva, která by spadala pod Tibet, získá víc pravomocí.
Obě oblasti ale ve skutečnosti kontroluje Indie a považuje je za součást svého nejvýchodnějšího státu Arunáčalpradéš. Čína naopak uvádí, že okresy náleží jižnímu Tibetu.
Čína a Indie vedou spory o toto území už desítky let. Zatímco Dillí určuje hranice své země podle rozdělení kolonistů z počátku 20. století, Peking zahrnuje do svého území i část Arunáčalpradéše. Po krátké a krvavé válce v roce 1962 byla v pohraničí vytvořena přibližně 3440 kilometrů dlouhá Linie aktuální kontroly, která by měla určovat, komu oblast náleží. Rozdělení ale často tvoří řeky, jezera nebo ledovce, a proto se přirozeně posouvá.
V poslední době se objevuje čím dál více případů, kdy Čína hranici posouvá. Například vydala mapu, na které řekám, horám nebo vesnicím ve sporných oblastech přidělila nové, počínštěné názvy. "Není to poprvé, co se Čína o něco takového pokouší," uvedl pro hongkongský deník mluvčí indického ministerstva zahraničí Arindam Bagchi. "Arunáčalpradéš je, byl a vždy bude neoddělitelnou a nezcizitelnou součástí Indie. Pokusy o přidělení vymyšlených jmen tuto realitu nezmění," doplnil.
Přetahování o klášter
Změny ale probíhají i na politické úrovni. U hranic v indickém státě Arunáčalpradéš leží také posvátný buddhistický klášter Tawang, o který má Čína zájem. Po obsazení Tibetu v 50. letech minulého století přes něj prchl do indického exilu současný dalajlama. Ovládnutím kláštera by Peking podle odborníků stvrdil svou pozici.
"Tibetský duchovní vůdce šestý dalajlama se zde v 17. století narodil. Jaký lepší důkaz potřebujete k tomu, že jde o čínskou oblast?" líčí pro britskou stanici BBC Čou Po, vrchní plukovník čínské armády ve výslužbě.
Blízko Tawangu došlo také k dosud poslednímu střetu indických a čínských vojáků, který měl loni v prosinci za následek "lehká zranění", uvedla indická armáda. Předchozí střet v červnu 2020 si vyžádal 24 lidských životů a šlo o první smrtelnou konfrontaci za 45 let. Po této události poslaly obě vlády k hranicím desítky tisíc dalších vojáků.
Poslední jednání proběhlo letos v únoru, kde však ani jedna strana nepřipustila možnost kompromisu. Riziko konfliktu mezi vojáky u hranic proto podle stanice BBC roste.
"S tím, jak roste nerovnost sil mezi oběma stranami, bude podle mě růst i čínská asertivita," myslí si bývalý indický ministr zahraničí Shyam Saran. K přímé válce by ale kvůli silným obchodním vazbám dojít nemělo.
Rozvoj sporného pohraničí
Obě země na opačných stranách Linie aktuální kontroly se momentálně snaží investovat do rozvoje pohraničí. Čína například vybudovala letiště, kam na svou první cestu po Tibetu přiletěl generální tajemník komunistické strany Si Ťin-pching. Finančními pobídkami láká turisty i nové obyvatele.
Indický magazín Swarajya píše, že se Pekingu tato praxe vyplácí - za posledních pět let stoupl počet místních obyvatel o deset procent a turismus přinesl 24 miliard jüanů (v přepočtu 75 miliard korun).
Indie u hranic zase staví hotely a restaurace a letos v únoru schválila rozvojový program pro tamní vesnice za 48 miliard rupií (12,5 miliardy korun). Ten má podle stanice BBC přesvědčit místní, aby se z oblasti nestěhovali pryč.
