Peking - Každý, kdo má v moderní Číně peníze a moc, má také skoro vždy nejméně jednu konkubínu.
Předseda Mao Ce-tung nemilosrdně potíral tisíce let starou tradici konkubinátu, ta se však do Číny kvůli jejímu obrovskému hospodářskému rozvoji vrací.
Každý jen trochu důležitější funkcionář komunistické strany nebo bohatý podnikatel si vydržuje alespoň jednu milenku. Ti skutečně bohatí jich mohou mít ale i více než sto.
Problém narostl zvláště v posledním desetiletí do takových rozměrů, že ho čínské komunistické vedení začalo považovat za zásadní hrozbu pro svou moc.
V čínském tisku se každou chvíli objevují pikantní zprávy o tom či onom funkcionáři a o počtu konkubín, které si vydržuje. Cenzoři pak obvykle médiím zakáží o takovém případu psát, ale rychle se objeví nějaký jiný skandál.
Staré přísloví, že „kolem každého úspěšného muže se točí nějaká pohledná žena", v dnešní Číně rozhodně platí. Pětadevadesát procent čínských funkcionářů, kterým byla prokázána korupce, mělo jednu nebo více milenek.
Konkubíny jsou příčinou korupce
Výkony, které podávají někteří partajní bossové, jsou opravdu obdivuhodné. Sü Čchi-jao, bývalý ředitel stavebního úřadu východočínské provincie Ťiang-su, který měl na starosti výstavbu její infrastruktury, si vydržoval 140 milenek, než byl zbaven funkce.
V červenci letošního roku byl popraven za přijímání úplatků a zpronevěru 30 milionů dolarů zástupce starosty města Chang-čou v provincii Če-ťiang. Čínský tisk uváděl, že měl desítky milenek.
V lednu byl tiše odvolán ze své funkce ministr železnic Liou Č'-ťün, osmapadesátiletý muž s řídkými vlasy, které si česal přes pleš. Ten si na úplatcích za přidělování obřích zakázek na výstavbu tratí pro rychlovlaky přišel podle čínských médií nejméně na 150 milionů dolarů.
V souvislosti s tímto případem se ale dostal na veřejnost striktní příkaz úřadu pro propagandu, že tisk „nesmí psát o tom, že Liou měl osmnáct milenek".
Korupce a konkubíny jdou ruku v ruce. Jedná se přitom o začarovaný kruh. Kdo je nemá, není vnímán svým okolím jako úspěšný a mocný muž.
Když je má, musí jim ale platit drahé byty, kupovat luxusní vozy a zboží, a proto musí brát úplatky. Čím větší počet konkubín, tím větší společenský status, a tím větší potřeba peněz.
Agentury pro konkubíny
Konkubíny mají ale nejen partajní funkcionáři, chlubí se jimi i čínští zbohatlíci. Mít „ženu číslo dvě a více" je módní. Běžní Číňané žertují, že je kvůli tomu pro ně ještě těžší najít si partnerku v zemi, kde je již nyní výrazně více mužů než žen.
Kvůli poptávce po konkubínách vzniká celý průmysl. V dubnu policie v Pekingu zavřela jednu z mnoha agentur vyhledávajících konkubíny mezi vysokoškolačkami.
Ta slibovala mladým ženám, že jim zprostředkuje seznámení s bohatými muži, kteří jim budou platit až 100 000 dolarů ročně, když se stanou jejich milenkami.
Vydržování konkubín není ale jednoduchá věc a může bohatého muže zničit, jak ukazuje jeden kuriózní případ z roku 2009. Jistý ženatý čínský podnikatel zjistil, že už není v jeho finančních silách vydržovat si pět milenek.
Uspořádal proto mezi nimi soukromou talentovou zkoušku o to, kterou z nich vyřadí. Instruktor z jedné modelingové agentury dělal sudího, posuzoval vzhled pětice podnikatelových konkubín a hodnotil, jak umějí zpívat a kolik alkoholu snesou.
Dívka jménem Jü prohrála a tento neúspěch ji hluboce urazil. Pod záminkou, že se chce před odjezdem do rodné provincie rozloučit, pak pozvala podnikatele a jeho zbývající čtyři milenky na projížďku autem.
Při ní ale záměrně sjela ze silnice. Zabila se, ostatní ve voze utrpěli zranění. Podnikatel musel zavřít svůj podnik a rodině Jü zaplatit odškodné 85 tisíc dolarů.
Zbývající čtyři konkubíny ho pak opustily a stejně tak jeho žena, která se o havárii a jejím pozadí dověděla z tisku.
