Moskva - Za "naprosto zákonité" označil dnes ruský list Vedomosti mlčení "oficiálního Ruska" k úmrtí posledního československého a prvního českého prezidenta Václava Havla, kterému Vedomosti věnovaly celou polovinu tiskové stránky.
List připomněl, že vedoucí představitelé Ruska chyběli už při oficiálním završení Havlova působení v prezidentské funkci či na pražském summitu NATO, považovaném za vyvrcholení Havlovy politické dráhy.
Do Aliance Česko díky Havlově úsilí vstoupilo jako první z někdejších socialistických států, a tak ruská nepřítomnost nijak neudivila vzhledem k protialianční politice tehdejšího ruského prezidenta Vladimira Putina.
"Naprosto zákonité je i to, že 18. prosince, kdy se Havlovo srdce zastavilo navždy, oficiální soustrast Česku vyjádřily desítky stávajících či bývalých politických vůdců z celého světa - s výjimkou oficiálního Ruska," upozornil deník.
Zároveň dodal, že podle expertky z moskevského Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů Iriny Kobrinské Češi sice nejsou záštiplní, ale rozhodně si postoj ruských představitelů zapamatují. A podle Kremlu bude Rusko na pohřbu zastupovat ombudsman Vladimir Lukin, který "bude české straně tlumočit výrazy soustrasti od vedení Ruska".
Vedomosti rovněž vykreslily slovy dalších expertů obrázek Havla jako naprostý protiklad předchozího, komunistického vedení Československa, jako člověka, který dával přednost svetru před oblekem a kterého lidé akceptovali i jako neformálního vůdce.
Básnířka a obránkyně lidských práv Natalija Gorbaněvská, která 25. srpna 1968 protestovala na Rudém náměstí proti vpádu sovětských vojsk do Československa, si Havla zapamatovala především jako vynikajícího spisovatele a novátorského dramaturga. Z prezidentských počinů ji ohromila výzva k českým emigrantům, aby se vrátili do vlasti: "Kromě něj tak neučinil žádný z postsovětských vůdců".
"Havel byl pragmatický romantik. Soudil, že reálné není to, co je možné, ale to, co je správné," řekl listu Boris Frumkin z ruské akademie věd. Lidé jej považovali za svého, protože se dokázal vcítit v českou duši a v zemi žijící pod tlakem velmocí se snažil o politiku podle zásad demokracie a lidské důstojnosti. Proto také tak dlouho zůstával u moci.
"Za sametovou lze počítat nejen revoluci, ale i léta jeho vlády," usoudil Frumkin, který také ocenil rychlé lustrace umožňující rozvoj země v očištěném ovzduší bez doutnajícího konfliktu či brzký vstup do NATO a Evropské unie. Podle Kobrinské právě díky Havlovi měly pokojný charakter i další sametové revoluce v Evropě.
"Tvrdit, že Havel vybudoval Česko, by bylo přeháněním. Jeho rolí v první etapě bylo zaručit, že země nikam neodbočí, protože po pádu komunismu hrozilo, že se region vydá k nacionalismu a populismu," usoudil šéfredaktor časopisu Rusko v globální politice Fjodor Lukjanov.
Nakolik EU, s níž Česko a Slovensko spojily svou budoucnost, nyní prožívá špatné časy, i teď by se hodili lidé s Havlovou reputací, která by jim umožnila sehrát roli záruky vývoje ve správném směru. "Tady se může projevit, že Havel chybí," upozornil Lukjanov. Podle něj by více intelektuálů v politice neškodilo; Havel sice nebyl jediný - v Bulharsku se prezidentem stal filozof Želju Želev, v Maďarsku intelektuál Árpád Göncz -, ale srovnávat Havla s kýmkoliv je těžké," připustil.
Na závěr Vedomosti citovaly Havlovy výroky na adresu Ruska z interview pro rozhlasovou stanici Svoboda, v němž apeloval na otevřené a upřímné vztahy Západu s Ruskem, jinak nemůže být řeči o žádném přátelství.
"Nesmí dojít k tomu, že bychom kvůli ropě, plynu a z dalších hospodářských důvodů nemohli otevřeně posuzovat vraždy novinářů v Rusku, potlačování lidských práv a všechny ostatní znepokojivé jevy. Je to velký problém, ale stejný problém vzniká i ve vztazích Západu s arabským světem. Dilema spočívá v tom, jak vyvážit konkrétní ekonomické zájmy s kritickým názorem ke stavu lidských práv. Trpí-li tím lidská práva, je to příliš velká cena."
