Praha - Krabice plné popcornu a litry sladké limonády vyvolávají v multikinech u starší generace povzdechy nad tím, jak se za socialismu žilo skromně. Jenže i společnosti směřující k vysněnému komunismu konzumní prostředí systematicky podporovaly.
S různými obtížemi se režimy v Československu, ale i v Polsku nebo NDR po celou dobu snažily, aby bylo na pultech dost zboží, které by ještě k tomu mohlo konkurovat tomu západnímu.
Důvod? Ideologie byla často jen vyprázdněnou schránkou, a tak si komunisté za plné nákupní košíky kupovali u lidí loajalitu.
Vyplynulo to mimo jiné z konference "Loajality a státní socialismus", kterou v pražském Goethově institutu pořádala minulý týden Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Herderův institut v Marburgu a Historická komise pro české země.
V souvislostech
Často úporná snaha o plné obchody přinášela také tragikomické momenty. "Místo zdražování se raději sáhlo ke snížení kvality výrobků. To se týkalo zejména mléka a mléčných produktů. Tvrdé sýry na čas zmizely z pultů úplně," upozornil ve své přednášce historik Martin Franc.
Jeho kolega Christoph Boyer ze Salcburku zase zdůraznil, že konzumní politika často cíleně nahrazovala neúspěchy na poli ideologie. Komunistické režimy dokonce pomocí vidiny více zboží v nákupním košíku motivovaly občany k překonávání výrobních plánů.
"Stále větší konzumní očekávání obyvatelstva ale režim svými relativně skromnými prostředky už nestíhal uskutečňovat," konstatoval Boyer. Zvláště v 80. letech minulého století byl totiž technologický propad východního bloku stále citelnější.
Barevné televizory a videa se sice na východě vyráběly také, byl jich ale zoufalý nedostatek a jejich cena šplhala do závratných výšin.
Polské obchody zely prázdnotou
V socialistickém světě ale existovaly velké rozdíly. Zatímco Československo a NDR až do revoluce zásobování byť s výpadky a častými frontami dokázaly udržet, v Polsku koncem 80. let zely regály prázdnotou a koupit už nebylo co.
V bádání o sociálních dějinách východního bloku existují ale dosud bílá místa. Jak upozornil německý historik Dieter Segert, mezi komunistickými vládci a "lidem" existuje velká šedá zóna těch, kteří se kontrole vymkli.
Přitom právě tyto skupiny, mezi něž patřili například tzv. veksláci (překupníci s valutami), podstatně ovlivnily porevoluční proměnu někdejších komunistických společností.
Případ zavražděného podnikatele Františka Mrázka, který z tohoto prostředí vzešel, o tom u nás svědčí nejprůkazněji.
