Byl to největší státem řízený masakr od krveprolití na pekingském náměstí Tchien-an-men. Během druhého květnového víkendu vládní vojáci - podle několika nezávislých zdrojů - na Báburově náměstí v centru Andižanu i v okolních městech postříleli 745 až 2000 neozbrojených demonstrantů.
"Ženy a děti křičely: 'Nestřílejte! Nemáme zbraně', ale odpovědí byl déšť kulek," řekl zpravodaji agentury Reuters se zlomeným hlasem Lutfullo Šamsudinov, svědek masakru.
Vládní zdroje v Taškentu tvrdily, že v Andižanu bylo potlačeno povstání islámských extremistů. Více než 160 lidí prý také armáda zastřelila. Autoritářský prezident Islam Karimov i po mnoha nejasnostech, které se kolem povstání objevily, odmítl mezinárodní vyšetřování a generálnímu tajemníkovi OSN Kofimu Annanovi sdělil, že má situaci pod kontrolou a že nepotřebuje mezinárodní tým, který by ověřil fakta.
"Ti, co přežili, tady leželi. Mnoho z nich křičelo, když na ně padala zasažená, zkrvavená těla...Brzy ráno jsem viděl na chodníku lidské mozky a cítil jsem odporný smrad lidských těl" dodal svědek.
Vyhoštění všeho zlého
Poté co USA začaly požadovat nezávislé vyšetření událostí v Andižanu a v červnu zablokovaly 22 miliard dolarů každoroční finanční pomoci, Taškent zareagoval zákazem nočních letů amerických letadel.
O několik týdnů později vypověděl Spojené státy z vojenské základny v Chanabádu úplně. Tuto základnu využívali Američané po několik let k akcím v sousedním Afghánistánu.
Evropská unie odmítla udělovat víza nejvyšším uzbeckým představitelům, Uzbekistán také odmítl spolupracovat s NATO. Naopak se zaměřil na Čínu a Rusko, kteří proti vyšetřování andižanského incidentu nemají námitek.
Další spor přišel s Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). UNHCR v červenci zařídil, aby 439 lidí odletělo do západních zemí, kde měli získat politický azyl. Uzbecká strana však upozornila, že se jednalo o nebezpečné zločince, kteří utekli z vězení při nepokojích. UNHCR nakonec Uzbekistán opustil.
Poté na řadu přišla mezinárodní média. Britská BBC opustila zemi prý proto, že uzbecké úřady zastrašovaly její redaktory. V prosinci poté Rádiu Svobodná Evropa/Rádiu Svoboda (RFL/RL) nebyla prodloužena vysílací licence. V půlce března byl vypovězen novinář agentury Deutche Welle a další individuální reportéři.
Útěk humanitárních organizací
Následovaly humanitární organizace. Mezi prvními ze země nedobrovolně odešla americká organizace Peace Corps, která zde měla rozjeto mnoho zdělávacích a humanitárních projektů.
"Několik dní po masakru se ve městě, kde jsem učil, konala demonstrace. Starosta na ní měl plamenný projev namířený proti všem cizincům," řekl deníku Aktuálně.cz Robin Chester z Peace Corps, který vedl vzdělávací projekt v městečku Jizzak.
"Druhý den americký ambasador John Pernell vyhlásil evakuaci všech amerických občanů ze země. Měli jsme jen pár hodin, situace byla velmi napjatá. Nejvíce jsem měl strach o své uzbecké přátele, které mohli obvinit z kolaborace. Do teď nevím, co se s nimi stalo."
Po Peace Corps následovaly další organizace. Freedom House, Eurasia Foundation, Internews media group, Irex, Institut for War and Peace reporting, Open Society Fund George Sorose nebo humanitární organizace Couterpart.
Jaká byla situace
Před andižanským masakrem dokázal Karimovův režim přesvědčit vnější svět i vlastní obyvatele, že jeho země s 26 miliony obyvatel je neustále ohrožována islamistickými extremisty, kteří tu chtějí založit teroristický Boží stát po vzoru Talibanu.
Bezuzdným přeháněním islamistického nebezpečí mohl režim odvracet pozornost od vlastní katastrofální hospodářské a sociální politiky a od zkorumpovanosti elity.
Analytici tvrdí, že brutálním bojem proti údajnému islamistickému nebezpečí Karimov již léta vytváří ono teroristické monstrum, proti němuž podle svých proklamací bojuje. Teď už mu však ve světě věří jen málokdo.
Kritika k Uzbekům
Západ kritizuje Uzbekistán za kde co. Podle Výboru na ochranu novinářů patří mezi deset států s nejsilnější cenzurou médií, USA jej zařadily mezi nejhorší země na světě, pokud jde o porušování svobody náboženského vyznání.
Amnesty International upozorňuje na poměry v uzbeckých věznicích, kde měli být agenty americké CIA vyslýcháni a mučeni vězni z celého světa podezřelí z terorismu. Velkým problémem země mezi pouštěmi Karakum a Kyzylkum je také dětská zaměstnanost.
UNESCO zase varovalo, že Uzbekistán využívá drastických metod při obnově památek ve starobylém městě Samarkandu, ležícím na tzv. Hedvábné stezce. To však podle odborníků z dlouhodobého hlediska může památkám spíše uškodit. A nakonec, vysušování Aralského jezera způsobuje vážné zdravotní problémy desítkám tisíců lidí v autonomní oblasti Karakalpakstán.
