reklama
 
 

Střední Asie: Jedna revoluce jaro nedělá

28. 12. 2005 8:20
Praha - Střední Asie, stabilní a na strategické suroviny bohatý region, se letos otřásl v základech. Čtyři hlavní sloupy se přesto drží pevně a neochvějně.

Kyrgyzstán

Nejvýznamnější změnou bylo březnové povstání v Kyrgyzstánu. Navazovalo na oranžovou revoluci na Ukrajině a pro jeho podobnost s ní se mu začalo říkat "tulipánová revoluce". Lidem se povedlo svrhnout autoritářského prezidenta Askara Akajeva. Na jeho místo se dostal (zatím) neautoritářský Kurmanbek Bakijev.

Odborníci v dubnu přesvědčivě tvrdili, že revoluce v Kyrgyzstánu proběhla úspěšně, protože šlo o nejmírnější režim ze všech středoasijských republik. Nikdo tak nepředpokládal, že by se něco jen lehce podobného mohlo stát v sousedním Uzbekistánu a prezident Islam Karimov už vůbec ne.

Jenže ono se stalo. V květnu začaly mohutné demonstrace ve Ferganské kotlině, což je chudý nestabilní region, ve kterém se zdržují islamští radikálové.

Uzbekistán

Prezident Karimov však neponechal nic náhodě a poslal do Andižanu své vojáky, aby demonstrujícím sdělili, že se mu ještě nechce do důchodu. Vojáci prezidentovo sdělení podali neverbálně a aby povstání potlačili, postříleli 180 islámských radikálů, anebo přes pět set ničím se neprovinivších lidí.

Záleží, jestli chceme věřit verzi prezidenta Karimova, či mezinárodních nevládních organizací. Svět se po svědectví novinářů a humanitárních pracovníků přiklonil spíše k verzi druhé. Například Evropská unie odmítla vydávat víza nejvyšším uzbeckým činitelům.

O kritice ze strany Západu čtěte ZDE

To Karimova namíchlo a Západ přestal mít rád. Vyhostil pracovníky humanitárních organizací jako Peace Corps, odmítl americkou leteckou základnu v Chanabádu, zakázal létat strojům NATO přes své území, zavřel pobočku BBC a rádia Svobodná Evropa a soudí kde koho, kdo se kolem povstání v Andižanu jen ochomýtl (a přežil).

Více o "protizápadních" opatřeních čtěte ZDE

Jediným jeho kamarádem je momentálně ruský prezident Vladimir Putin, se kterým vesele podepisuje smlouvy. Snaží si udobřit také Německo: vládní kabinet stárne a občas bude nějaký ministr potřebovat kvalitní lékařskou péči, které se mu v Taškentu nedostává. Stejně jako před pár týdny ministr vnitra Zakirdžon Almatov.

O aféře ministra se dozvíte více ZDE

Turkmenistán

To turkmenský prezident Saparmurat Nijazov se těší dobrému zdraví a také "oblibě" u svého chudého lidu. Vyleštěné zlaté sochy poloboha Turkmenbašiho se otáčejí za sluncem a prezident, nebo spíš velký otec neboli hlava pomazaná vymýšlí, jak by svému lidu prospěl, aby ho měl ještě radši.

V tomto roce nechal uzavřít všechny nemocnice po celé zemi a otevřel jenom jednu jedinou nedaleko svého sídla. Odůvodnil to zkvalitňováním lékařské péče. Nechal uzavřít v zemi knihovny, protože turkmenští občané vše, co potřebují vědět, naleznou ve svaté knize Runhamě. Je přece veršovaná a napsal ji sám prezident.

Situace v Uzbekistánu a Turkmenistánu je absurdní. Nicméně svět to nechává chladným. Přece jen se tam neválčí, neumírají tam tisíce lidí denně na AIDS a z nedostatku vody. Mučení a represe nejsou dostatečným důvodem k zásahu.

Kazachstán

Skoro devadesát procent obyvatel Kazachstánu si zvolilo v letošních volbách za prezidenta opět Nursultana Nazarbájeva. Jak jinak taky. Šef opozice raději spáchal sebevraždu, když si dal přes obličej polštář a vpravil si kulku mezi oči. Ten polštář měl prý, aby nerušil sousedy. Zajímavé oficiální podání události.

O prezidentských volbách čtěte ZDE

Je ovšem fakt, že si prezidenta nechce nikdo rozházet, protože takříkajíc sedí na ropě. Kazachstán se brzy stane jedním z deseti největších producentů ropy na světě. Pár ropovodů teče do Ruska, jeden nový do Číny, a Spojené státy by si taky určitě něco z velkého poháru usrkly.

O novém ropovodu čtěte ZDE

Kazachstán, to je prosperující ekonomika (hurá), velká ropná pole (hurá) a ke všem přátelský vůdce národa (hurá).

Více faktů o Kazachstánu naleznete ZDE

Tádžikistán

Taky se ptáte, co to je? Kde to je? Co s tím? Ano, ve střední Asii je ještě jeden stát, o kterém česká média psala tento rok snad jen jednou, a to když v únoru vyhrála parlamentní volby Lidovědemokratická strana Tádžikistánu prezidenta Imomaliho Rachmonova.

Pozornost pak už v souvislosti s touto nejchudší středoasijskou zemí připoutal pouze spor dvou milenců, kdy muž v hlavním městě Dušanbe schoval ze žárlivosti do dívčiny kabelky odjištěný granát.

#reklama

autor: Roman Staněk | 28. 12. 2005 8:20

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama