Havana - Požehnání úřadů potřebuje na Kubě člověk úplně ke všemu. Také k tomu, aby umřel. Osmačtyřicetiletému příslušníku opozice Guillermovi Fariňovi se této cti dostalo v pondělí, kdy dostal svolení odejít z tohoto světa, neboť drží protestní hladovku.
Fariňas nepozřel žádné jídlo a odmítá pít již třináct dní. Snaží se tak přimět komunistický režim k tomu, aby pustil na svobodu šestadvacet politických vězňů, jejichž zdravotní stav se zhoršil natolik, že je to ohrožuje na životě.
Deník kubánských komunistů Granma uveřejnil v pondělí článek, ve kterém dávají úřady tomuto psychologovi a disidentskému novináři povolení zemřít, "poněvadž není etické udržovat jej naživu pomocí umělé výživy".
"Existují jisté bioetické principy, které musí lékař respektovat, pokud se nějaká osoba rozhodne zemřít v důsledku hladovky," stálo ve článku, v němž je Fariňas označen za "žoldáka" placeného Spojenými státy usilujícího podkopat socialistický režim na Kubě.
První po čtyřiceti letech
Svou hladovku zahájil Fariňas den poté, co v důsledku hladovky zemřel dvaačtyřicetiletý opozičník Orlando Zapata Tamayo, který odmítal potravu po celkem třiaosmdesát dní.
Byl prvním hladovkářem z řad vězňů svědomí, který na Kubě zemřel od chvíle, kdy v roce 1972 zvolil tuto formu dobrovolné smrti básník a studentský vůdce Pedro Luís Boitel.
Zapata byl v roce 2003 zatčen společně s dalšími 75 Kubánci pro "pohrdání úřady, neposlušnost a přečinům proti veřejnému pořádku". Ve vězení si měl odsedět čtyřicet let.
Podle Kubánské komise pro lidská práva a národní usmíření se v současnosti nachází v žalářích "ostrova svobody" okolo dvou stovek politických vězňů.
Ten, kdo musí žít
Zatímco opozičníci na Kubě mají právo umřít, vůdce kubánské revoluce Fidel Castro má povinnost zůstat na živu. A to již hodně dlouho.
Pod titulkem "Ten, který musí žít" odvysílala v neděli kubánská státní televize první díl seriálu zasvěceného 638 pokusům o atentát, jejichž terčem se údajně Fidel stal od okamžiku, kdy zahájil ozbrojený boj proti diktatuře Fulgencia Batisty.
Tolik jich alespoň v letech 1959 až 2000 napočítal někdejší šéf kubánských tajných služeb Fabián Escalante, osobně pověřený starostí o Fidelův život.
Znamenalo by to, že se Castrovi odpůrci v průběhu čtyřiceti let pokusili vůdce revoluce odstranit nejméně jednou za měsíc.
Explodující mušle
CIA v aktech odtajněných v roce 1993 přiznala, že se Castra pokusila zabít přibližně osmkrát. Nejméně ve dvou případech chtěla za tímto účelem použít kontaktů, které v Havaně měla ještě z časů batistovské diktatury chicagská mafie.
Agenti tajné služby uvažovali kupříkladu o tom, že umísti v moři u kubánských břehů, kde se Fidel rád potápěl, velkou, speciálně obarvenou mušli s náloží. Další schéma počítalo s tím, že rozhlasové studio v Havaně, ze kterého měl Castro přednést jeden ze svých projevů bude kontaminováno chemikálií podobnou LSD.
Alespoň zesměšnit kubánského vůdce, pyšného na svůj mužný plnovous, měla podstrčená krabice s doutníky obsahujícími látku, jež by způsobila, že by o své vousy přišel.
Castro se pro chatrné zdraví stáhl z veřejného života v roce 2006.
