Strategie francouzského prezidenta byla zastavit krajněpravicovou vlnu v zemi. Macron svoji šokovou terapii považoval za lepší řešení, než se nechat tři roky do konce mandátu okopávat Marine Le Penovou a riskovat vyslovení nedůvěry jeho vládě při každém významnějším hlasování v parlamentu.
Co před třemi týdny vypadalo jako rozhodnutí na pomezí geniality a šílenství, je těsně před volbami blíž druhé možnosti. Krajněpravicové Národní sdružení vévodí žebříčkům popularity. Tři dny před volbami průzkumy straně Le Penové přisuzovaly zisk 36 procent. Je to ještě víc než v eurovolbách, tam lepenovci utržili 31,4 procenta.
Jak se volí ve Francii
Francouzi do 577členného Národního shromáždění volí poslance a poslankyně v jednomandátových okrscích. Křeslo hned získá ten, kdo v prvním kole obdrží nadpoloviční většinu hlasů. Takových případů je ale málo. Do druhého kola, které se koná za týden, postupují první dva kandidáti a pro vítězství stačí prostá většina. Francouzi dlouho postupovali tak, že v prvním kole volili "srdcem" a v tom finálovém takticky. Cíl "ochránit republiku" vyřadil téměř vždy všechny kandidáty krajní pravice. To ve volbách v roce 2022 padlo. Strana Le Penové má v Národním shromáždění 88 poslanců a je nejsilnější opozicí.
Na druhém místě by se umístil krajně levicový blok Nová lidová fronta s 29 procenty. Teprve třetí s odstupem deseti procentních bodů byla Macronova centristická koalice Obnova.
Podle analytiků to znamená jediné: Francouzi se přestali krajní pravice bát. "Zkusili jsme už všechny ostatní, tak teď zkusíme je," odpovídají lidé zpravidla v anketách na dotaz, proč budou volit Národní sdružení.
Že strach ze strany založené trojnásobnou prezidentskou uchazečkou Le Penovou a vedené nyní osmadvacetiletou hvězdou sociálních sítí Jordanem Bardellou přestal fungovat, ukazuje i jiné číslo.
Ve Francii dlouho platil princip "republikánské zábrany": Francouzi dali hlas jakémukoli kandidátovi v jednomandátových okrscích, pokud proti němu stál zástupce lepenovců. Tohle už ale neplatí. Jen pro menšinu Francouzů, 41 procent, je hlasování "na obranu republiky" rozhodujícím kritériem.
Víc voličů se dokonce bojí krajní levice než krajní pravice. Hlasovat hlavně proti Nové lidové frontě chce 47 procent Francouzů. Zajímavé pro Macrona je, že zabránit víc vládě krajní levice než krajní pravice chtějí také jeho vlastní stoupenci (71 ku 65 procentům). Macron začínal jako spíše levicový prezident, ve druhém mandátu posunul těžiště svojí politiky víc doprava. Obava z nástupu radikální levice tomu odpovídá.
Možné dvojvládí
Výzkumníci tvrdí, že se celkový výsledek voleb těžko odhaduje. Do hry o 577 poslanců a poslankyň ze všech koutů Francie vstupují lokální obliba dotyčného bez ohledu na jeho stranickou průkazku a další elementy, které nejde jednoduše zachytit průzkumem.
Většina agentur došla k tomu, že Národní sdružení vyhraje první i druhé kolo voleb, nebude mít ale absolutní většinu v parlamentu, 289 členů, aby mohlo vládnout. Analýza společnosti Harris Interactive z 26. června přiřkla Národnímu sdružení spojenému s odštěpenci od Republikánů absolutní většinu 305 křesel.
Pokud by to tak dopadlo a Francie měla po druhém kole voleb 7. července vládu v čele s Jordanem Bardellou, nastane takzvaná kohabitace. Tedy dvojvládí mezi prezidentem a premiérem z opačných politických táborů.
Taková situace politicky i ústavně oslabuje jinak silného prezidenta ve francouzském systému. Macron by měl na starosti de facto jen zahraniční a obrannou politiku státu a i tady by klíčové pravomoci, konkrétně rozpočet, držel premiér.
Bardella už řekl, že pokud bude premiérem, zastaví dodávku raket s dlouhým doletem pro Ukrajince, aby nemohly zasahovat cíle na území Ruska.
Hrozí střet s EU
Paralýza hrozí Francii ale i v momentě, že Národní sdružení nesestaví většinovou vládu. Země není zvyklá na koaliční vládnutí a spolupráce přes několik stranických zákopů je takřka vyloučená. Jak lepenovci, tak Macronova strana před volbami vylučovali vládní spolupráci s ostatními dvěma tábory.
Pokud by se krajní pravice nebo krajní levice dostaly k moci, francouzská ekonomika se začne třást. Už nyní výrazně oslabila pařížská burza a realitní trh v zemi ztuhl v očekávání extrémů ve vládě.
Národní sdružení dlouho hájí změny, které by fatálně ovlivnily celý vnitřní trh EU. Na něm je otevřená česká ekonomika závislá jako žádný jiný stát unie. Recepty lepenovců by tak na Česko tvrdě dopadly.
Konkrétně jde o záměr omezit veřejné zakázky jen pro francouzské podniky a omezit volný pohyb lidí v EU, což by znamenalo konec Schengenu. Týdeník The Economist shrnul plány krajní pravice a levice (která chce dotovat domácnosti v zemi 250 miliardami eur) jako změnu, která může smazat dvacet let reforem v zemi. Ty přitom udělaly z Francie jednu z nyní nejatraktivnějších zemí pro investory do start-upů.
Jordan Bardella v rozhovoru pro Financial Times prohlásil, že pokud se stane premiérem, bude chtít jako první téma ve vztahu k EU vratku z francouzského příspěvku do evropského rozpočtu. Konkrétně chce zpět dvě miliardy eur ročně.
Takový požadavek je ale v rozporu s unijní legislativou, protože rozpočet sedmadvacítky se sestavuje na sedm let. Paříž by se tak okamžitě dostala do střetu nejen s trhy a investory, ale i se zbytkem EU, pokud by Národní sdružení splnilo svoje sliby.
Těch v posledních dnech před volbami přibylo, a to z obou stran. Jordan Bardella slíbil, že jeho vláda prosadí zákaz používání mobilů na základních školách. Macronův premiér Gabriel Attal prohlásil, že iniciuje "referendum každý rok" o nějaké palčivé otázce, aby se vedení státu "napojilo na občany".
