Rozčepýřené zrzavé vlasy, kulaté červené brýle, kšandy a častá gestikulace. Izraelský spisovatel, novinář a dramatik Tuvia Tenenbom je na první pohled jasně identifikovatelný. Stejně jako jeho provokativní texty, které si u českých čtenářů získaly velkou oblibu. Autor od studií žije hlavně v americkém New Yorku, objíždí svět a při diskusích s lidmi se snaží zjistit, co si doopravdy myslí.
"Dělám jen to, co by měl každý novinář. Ptám se a poslouchám," popisuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz, zatímco je pohodlně usazený na gauči s kouskem sladkého pečiva v ruce. Jeho knihy ale rozhodně nejsou tradiční sbírkou reportáží. Už dlouho tvrdí, že velká část západního světa je plná antisemitů a dramatické události posledního měsíce podle něj jeho slova potvrzují.
"Útok Hamásu na Izrael ze 7. října mě nepřekvapil. O tom jsem psal všechny ty knihy. Vím, že je antisemitismus po celém světě, vím, že tam není šance na mír. Nenávist je příliš velká," říká. Dokonce mu prý dnes lidé, kteří jeho předchozí knihy kritizovali, píšou s omluvou, že měl pravdu.
"Něco jiného je logicky chápat, co se děje, a něco úplně jiného je to zažít. Je to, jako když vám někdo popisuje, jak dobré je nějaké jídlo, ale pak ho sami ochutnáte. Cítíte to na vlastní kůži," vypráví spisovatel, který v době útoku teroristů z Hamásu pobýval v Jeruzalémě uprostřed velmi ortodoxní židovské komunity. Ve stejné, v jaké sám vyrůstal, než se během studií rozhodl takový svět opustit.
Znovu prožívat holokaust
Tuvia Tenenbom se měl původně sám stát rabínem, nakonec ale od náboženství utekl k umění. Odmítal svazování pravidly ortodoxního judaismu a dnes se stejnou zarputilostí odmítá politickou korektnost a schválně svými názory provokuje ty, se kterými právě mluví.
V rozhovoru se vrací k osudnému 7. říjnu. Ráno, kdy Hamás zaútočil, se v Izraeli oslavoval významný svátek. V ortodoxní jeruzalémské čtvrti, kde tehdy bydlel, se rozezněly sirény. Silně věřící lidé si ale nemohli z náboženských důvodů zapnout mobily a nečetli ani zprávy. O žádost s vysvětlením se proto obrátili na něj. Tenenbom od známé novinářky z Tel Avivu zjistil, že došlo k teroristickému útoku a viděl i několik z videí Hamásu, jak mučí nebo brutálně vraždí Izraelce.
"Pro Izrael to byl strašný šok. Znovu jsme prožívali holokaust," vzpomíná na více než měsíc staré události. Přitom jen o několik týdnů předtím navštívil moldavský Kišiněv, kde mimo jiné zjistil, jak tam kdysi byli mučeni jeho jeho matka a prarodiče. "Najednou jsem to prožíval znovu. Všichni to prožívali znovu. Vrátilo se to."
Jeruzalém, ačkoliv leží daleko od Pásma Gazy, se vylidnil. Izraelský obranný systém Iron Dome nad městem zaduněl pokaždé, když sestřelil jednu ze stovek raket vypuštěných Hamásem. Arabské i židovské obchody zavřely, lidé se přestali nenuceně bavit nebo se smát, kavárny i hotely se vyprázdnily.
Když Židé trpí
"Bylo to jako procházet se v židovském ghettu. Lidé jsou zoufalí, nevědí, co přinese budoucnost. Ztratili víru v armádu a samozřejmě ve vládu," dodává Tenenbom. Právě současný kabinet premiéra Benjamina Netanjahua podle něj za čin nese obrovskou odpovědnost. "Netanjahu ale není fyzicky schopný říct, že je něco jeho chyba. Jeho krk a ústa to fyzicky nezvládnout vyslovit," tvrdí.
Místo toho prý izraelský premiér hledá viníky všude kolem sebe a dál hluboce štěpí izraelskou společnost. "Jeho voliči ho přímo uctívají. To je nejvíc nežidovská věc, kterou můžete udělat, uctívat nějakého člověka," míní a zlobí se, že pravicová média už nyní v Izraeli hledají viníky mezi liberály a levicově smýšlejícími Židy.
Co ale novináře a glosátora vůbec nezaskočilo, byla reakce zbytku světa. "Ta první byla velmi pozitivní, protože lidé milují, když Židé trpí. Židé byli na kolenou, byli vražděni a znásilňováni a děti upalovány," upozorňuje důrazným hlasem s mírným přízvukem, kterého se ani po dlouhých letech ve Spojených státech nezbavil.
"Proto mají všichni tak rádi Židy z doby před rokem 1945. Ale běda, když Žid povstane. Když udělá to, co by na jeho místě udělal kdokoliv jiný. Která jiná země by si na sebe nechala posílat stovky raket denně? Co by dělalo Slovensko, kdyby na něj zaútočilo Česko? Nebo Spojené státy, kdyby na ně začala střílet Kuba?" klade řečnické otázky. Izraelská armáda nyní v reakci na vraždění Hamásu, při němž přišlo o život více než 1200 obyvatel židovského státu, podniká v Pásmu Gazy rozsáhlou pozemní operaci s cílem tuto teroristickou organizaci zničit.
Palestina je stav mysli
Zakladatel Židovského divadla v New Yorku a kritik politické korektnosti je přesvědčený, že kdyby na Hamás útočil kdokoliv jiný než Izrael, lidé by na Západě v ulicích neprotestovali. Vyjmenovává v té souvislosti další konflikty, při nichž umírají civilisté. Například válku v Jemenu, která podle něj nikoho v západní Evropě nezajímá.
Izrael začal Pásmo Gazy, kde žije asi 2,3 milionu Palestinců, bombardovat hned po útoku ze 7. října, následně začala i pozemní operace. Podle úřadů, které kontrolují teroristé z Hamásu, už od té doby zemřelo více než jedenáct tisíc lidí, včetně stovek dětí. Čísla ale není možné nezávisle ověřit, zvlášť nyní, kdy konflikt stále probíhá a tisíce lidé se pohřešují. Podle amerických odhadů ale může být počet mrtvých ještě vyšší.
" 'Palestina je stav mysli', řekl mi jeden Brit a mně se to moc líbí. Lidé vůbec nevědí, za co vlastně protestují. Nevědí ani, kde by na mapě Palestinu našli. Ale vědí, že Palestina bojuje proti Židům. To je pro ně důležité," hodnotí Tenenbom demonstrace na podporu Palestiny, které se v posledních týdnech konají na Západě.
Podivuje se rovněž nad názory podporovatelů Palestiny, kteří zároveň protestují za klima nebo práva LGBT lidí. "Gayové v Palestině žádná práva nemají. Vůbec to nedává smysl. Je to hloupost," kritizuje.
Kniha
Tuvia Tenenbom: Z New Yorku do Brna
(Přeložil David Weiner)
Nakladatelství Zeď 2023, 360 stran, 399 korun.
Nenávist a propalestinské názory jsou i opakujícím se tématem jeho knih, mezi něž patří Všechny jejich lži nebo Chyťte Žida. V nejnovější sbírce esejí nazvané Z New Yorku do Brna popisuje paradoxní situaci, jak v druhém největším českém městě potkal zakladatelku tamějšího židovského festivalu: její manžel je muslim a pár v obou náboženstvích vychovává své dvě dcery. "Je to jako smutný vtip," je přesvědčený Tenenbom.
Dívek se v knize ptá, na kterou stranu by se připojily, kdyby se rozpoutala válka mezi Židy a muslimy. Rodina podle něj žije mimo realitu, protože podobné věci neřeší a této pro něj zásadní otázce se vyhýbá. Tenenbom je totiž přesvědčený, že Židé a muslimové spolu žít nemohou.
