Jednotky, které jsou loajální generálovi Chalífu Haftarovi a vládě sídlící na východě země, obsadily jižní část metropole. Proti nim bojují vojáci podporující takzvanou Vládu národní dohody. Ta ovládá Tripolis a většinu západní části země. Evropská unie a USA ji uznávají jako legitimní libyjskou vládu.
Haftara podporují hlavně tři země: Rusko, Egypt a Spojené arabské emiráty. Při těžkých bojích zemřelo nejméně 25 lidí. Téměř tři tisíce civilistů uprchlo z domů a bytů. Haftarovy jednotky, které si říkají Libyjská národní armáda (LNA), dobyly letiště v Tripolisu. OSN vyzvala k uzavření příměří z humanitárních důvodů.
V pondělí odpoledne stáli vojáci věrní Haftarovi jedenáct kilometrů od hlavního náměstí. Vláda povolává posily z jiných měst.
Jde o nejhorší boje v Libyi od konce roku 2016, kdy vládní jednotky z Tripolisu za pomoci USA porazily ve městě Syrta bojovníky Islámského státu.
Rusko v neděli v Radě bezpečnosti OSN zablokovalo přijetí deklarace, jež měla Haftara vyzvat k zastavení postupu na Tripolis. Ruská delegace chtěla, aby dokument požadoval zastavení bojů od všech účastníků, nejenom LNA.
Spojené státy proti Haftarovi
Libyjské pobřeží se stalo v uplynulých letech nástupištěm migrantů na cestu do Evropy, kam směrovali na lodích patřících pašerákům. Itálie se předloni dohodla s vládou v Tripolisu a milicemi ovládajícími část libyjského pobřeží na spolupráci proti pašerákům. Díky tomu se v posledních dvou letech počet plavidel, která dorazila do Itálie, výrazně snížil.
Current map of #Tripoli fighting. #Libya pic.twitter.com/my1aF4q5vB
— The Libya Observer (@Lyobserver) April 7, 2019
Dosavadní pokusy přimět znepřátelené kabinety v Tripolisu a Tobruku, kde sídlí vláda východní části země, skončily neúspěchem.
Americký ministr zahraničí Mike Pompeo se ostře vyjádřil na adresu generála Haftara. Vláda v Tripolisu je pro Washington spojencem proti džihádistům z Islámského státu a al-Káidy. Bylo tomu tak za předchozího prezidenta Baracka Obamy, s příchodem Donalda Trumpa do Bílého domu se v tomto směru nic nezměnilo.
"Jasně říkáme, že jsme proti ofenzivě Haftara. Vyzýváme jeho síly, aby ukončily vojenské operace. Libyjský konflikt nemá vojenské řešení," uvedl Pompeo.
Britský ministr zahraničí Jeremy Hunt uvedl na Twitteru, že "ofenziva nemá žádné ospravedlnění".
Jednání s Rusy na lodi
Pětasedmdesátiletý Haftar se sice před dvěma lety v Paříži zavázal k tomu, že přispěje k uspořádání svobodných voleb v příštím roce, v rozhovoru pro arabskou redakci televize France 24 ale hovořil jinak. "Nezajímám se o volby. Zajímá mě budoucnost Libye jako stabilní země," prohlásil.
Několikrát navštívil Moskvu a vedl jednání i na ruské lodi ve Středozemním moři. Klíčovou vojenskou podporu mu ale poskytují Egypt a Spojené arabské emiráty.
Generál se staví do pozice vůdce obnovujícího pořádek a zachraňujícího sekulární charakter státu, podobně jako v Egyptě prezident Abdal Fattáh Sísí.
"Na nepřátele lze aplikovat jen vojenská řešení. Na Islámský stát, al-Káidu nebo extremisty, jako je Muslimské bratrstvo. To jsou nepřátelé, se kterými nelze vést dialog. S nimi nelze jednat jinak než zbraněmi," prohlásil.
Za diktatury Muammara Kaddáfího udělal generál Haftar úspěšnou kariéru. O jeho postavení svědčil fakt, že v roce 1973 velel malé libyjské jednotce, vyslané na pomoc Egyptu během jomkipurské války s Izraelem. Roky zůstával v nejužším velení, ačkoliv vůdce často měnil složení generálního štábu a důstojnického sboru, aby snížil riziko převratu.
Všechno pro Haftara změnila válka v Čadu, kterou Kaddáfí vedl s cílem dosadit tam loutkovou vládu a rozšířit svůj vliv v Africe. V roce 1987 generál upadl do zajetí. Libyjci válku prohráli, tisíce vojáků zahynuly a Kaddáfí se zachoval k zajatcům podobně jako Stalin v době druhé světové války. Nevěřil jim, distancoval se od nich a označil je za zrádce.
Tam začala Haftarova cesta do opozice. Vypověděl Kaddáfímu loajalitu, a když jej Čaďané pustili, odešel do exilu. Do Spojených států, kde paradoxně bydlel v Langley ve Virginii. Ve městě, kde sídlí americká Ústřední zpravodajská služba (CIA). Pro všechny své odpůrce a kritiky se proto stal snadným terčem jako jejich údajný agent.
Po vypuknutí protestů proti Kaddáfímu v roce 2011 se vrátil domů a podílel se na svržení diktátora.
