New York - Bejrút včera v noci oslavoval, s příchodem nového dne se ale dostavilo vystřízlivění a obavy. Nikdo totiž neví, co všechno se může stát v důsledku včerejšího rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, která schválila vytvoření zvláštního tribunálu pro souzení vrahů bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího.
Ten zahynul za dosud nejvyjasněných okolností při výbuchu automobilové nálože v centru Bejrútu v únoru 2005. Má se za to, že jeho smrt pomohly připravit bezpečnostní síly sousední Sýrie, proti jejímuž dominantnímu vlivu na libanonskou politiku Harírí vystupoval.
Damašek, který se od celé záležitosti od začátku distancuje, včerejší rozhodnutí v New Yorku označil za narušení libanonské suverenity a krok k další destabilizaci této země.
OTÁZKY A ODPOVĚDI: O co jde v libanonské politice?
Syrský prezident již dříve odmítl s jakýmkoli tribunálem OSN spolupracovat a prohlásil, že to stejné radí (respektive přikazuje) i ostatním.
Euforie v ulicích Bejrútu
Pro rezoluci, která je odpovědí na žádost libanonského premiéra Fuada Siniury, se vyslovilo deset členů rady. Pět dalších - Rusko, Čína, Katar, Indonésie a Jihoafrická republika - se hlasování zdrželo. Proti nehlasoval nikdo. Rezoluce tak vstoupí v platnost 10. června.
Tribunál bude ustaven na základě sedmé kapitoly Charty OSN, která se zabývá hrozbami pro mezinárodní mír; ten pak může být vynucen vojenskou akcí. Na stejné ustanovení se odvolávala rezoluce OSN před invazí do Iráku.
Rozhodnutí rady přivítal syn zavražděného expremiéra a vůdce parlamentní většiny Saad Harírí. "Je to vítězství pro utlačovaný Libanon," řekl. "Je to chvíle příchodu k bráně spravedlnosti," řekl se slzami dojetí v očích.
Do ulic Bejrútu se ještě před hlasováním vydaly stovky lidí. Na televizních záběrech z nočního Bejrútu krátce po oznámení rozhodnutí byly vidět ohňostroje a jásající lidé.
Atmosféra tak alespoň na okamžik připomněla euforické okamžiky "cedrové revoluce" z jara 2005, kdy si masové pouliční demonstrace libanonské veřejnosti vynutily stažení syrské armády, která byla v Libanonu dislokována od počátku tamní občanské války v polovině 70.let.
Dva roky po tomto "bejrútském jaru", které bylo mnohými přirovnáváno k pražskému jaru 1968, však situace v Libanonu mnoho důvodů k nadšení neposkytuje.
Země se jen pomalu sbírá z následků loňské války a izraelského bombardování. Turisté, na nichž je tamní hospodářství životně závislé, se nevrátili a bejrútské hotely a restaurace zejí prázdnotou.
Politický proces v zemi zůstává zablokován a premiér Siniura je opozicí označován za přisluhovače Západu.
Co bude dál?
Dnešní libanonský tisk složitost situace reflektuje. Deník An-Nahar titulkem "Mezinárodní spravedlnost konfrontuje terorismus" rozhodnutí Rady bezpečnosti vítá, jeho komentátor ale upozorňuje, že zřízení soudu nemusí nutně přinést větší bezpečnost.
"Může přimět ty, kterých se to týká, aby vyhrožovali, zastrašovali a prováděli sabotáže," píše komentátor An-Naharu ve zjevné narážce na mocného sysrkého souseda.
Premiér Siniura se proto v první reakci na zprávy z New Yorku snažil mluvit jako diplomat a zdůraznil, že rozhodnutí RB OSN není namířeno proti Sýrii. "Tento tribunál není namířen proti nikomu...Jde o vítězství Libanonu a Libanonců proti útlaku a zločinu. Není to ale vítězstvím jedné strany nad druhou," dodal.
A nadšení tlumí i realistické podotknutí vůdce libanonské křesťanské protisyrské opozice generála Michela Aúna, který v rozhovoru pro francouzskou rozhlasovou stanici France Inter upozornil, že tribunálu bude chybět jedna důležitá věc - osoby, které by měl soudit.
"Pro tento soud je důležité mít obžalované... Kde však jsou?" připomněl Aún, že dosavadní vyšetřování Harírího vraždy hlavní organizátory atentátu zatím neodhalilo.
