Managua (od našeho spolupracovníka) - Před třiceti lety, devatenáctého července 1979, byla v Nikaragui guerillami FSLN (Sandinovskou frontou národního osvobození) definitivně svržena čtyři desetiletí trvající diktatura klanu Somozů.
Nyní při příležitosti mohutných nedělních oslav výročí dobytí Managuy vyhlásil staronový prezident Daniel Ortega, že usiluje o pokračování revoluční vlády osmdesátých let, tehdy podporované socialistickým táborem a hluboce nenáviděné USA.
Současná Nikaragua na první pohled připomíná nadšení první revoluční dekády: stejně jako tehdy je u moci sandinistická strana, v čele státu stojí stejný prezident a oslavy výročí revoluce na managujském Plaza de la Fe byly stejně, a možná i více, pompézní.
Pod povrchem se však skrývá realita po Haiti druhé nejchudší země amerického kontinentu, hluboce rozdělená společnost a politika, kterou mnozí Nikaragujci vnímají jako nedůvěryhodnou a zkorumpovanou.
Současná Nikaragua má totiž ve skutečnosti daleko k revolučnímu étosu 80. let, který zpočátku dokázal sjednotit většinu společnosti, nejprve proti nadvládě zkorumpované dynastie Somozů a poté proti kontrarevolučním partyzánským skupinám Contras sponzorovaným USA.
Revoluce tehdy a dnes
Občanská válka i dekáda sandinistické revoluce definitivně skončila v roce 1990. V prvních skutečně svobodných volbách tehdy Ortegu porazila kandidátka opozice Violeta Chamorrová. I ze dvou dalších hlasování vzešli vítězně pravicoví prezidenti a Ortega, třikrát neúspěšný prezidentský kandidát, přivedl FSLN zpět do vládních pozic až po šestnáctileté přestávce v roce 2006.
Když tuto neděli u příležitosti oslav revoluce Ortega oficiálně vyhlásil Nikaraguu jako plně alfabetizovanou zemi, připomněl tím jeden ze slavných úspěchů sandinistů z 80. let.
Tehdy se v zemi podařilo téměř úplně vymýtit negramotnost, která ale v období pravicových vlád do roku 2006 opět narostla na 19 %. Ortega proto v roce 2006 zahájil program "Yo sí puedo", který s pomocí kubánských učitelů opět snížil podíl negramotných pod pětiprocentní hranici.
Sandinovská fronta národního osvobození dnes zůstává nejsilnější levicovou stranou v zemi s pevným voličským jádrem (Ortega v roce 2006 zvítězil se ziskem 38 % hlasů).
Kádrování, půjčky, potraviny
Proklamovanému socialismu sandinistické strany odpovídají i další sociální aktivity směřující ke zmírnění chudoby, které tvoří hlavní osu vládnutí.
K výkladním skříním nynějšího druhého kola revoluce náleží především programy Nulový hlad (Hambre cero) a Nulová lichva (Usura cero). První z nich poskytuje zdarma základní potraviny nejchudším, zatímco druhý umožňuje drobným podnikatelům přístup k půjčkám s výhodným úročením.
Tyto iniciativy ale doprovází množství problémů. Důležitou roli při rozdělování pomoci pomoci totiž hrají lokální uliční výbory sandinistické strany (Consejos de Poder Ciudadano), které rozhodují o vhodnosti příjemců na základě jejich kádrového profilu.
Rozsah pomoci je navíc značně limitován a kritici poukazují, že nedokáže s chudobou efektivně bojovat, ale pouze částečně zmírňují její projevy.
Západní zdroje vysychají
V současnosti je tak mnoho nikaragujských rodin existenčně závislých na platbách zasílaných příbuznými ze zahraničí, zejména ze Spojených států. Během ekonomické krize však objem těchto plateb poklesl o odhadem 20 procent, což je zdrojem vážných problémů nejen pro samotné domácnosti, ale celou ekonomiku země.
Rozpočet Nikaraguy je navíc značně závislý na zahraniční pomoci - jednak ze strany mezinárodních finančních institucí (zejm. MMF), jednak od západních vlád a Evropské unie.
Ochota zahraničních dárců poskytovat peníze ale po obecních volbách v listopadu 2008 velmi poklesla. Hlasování je totiž obecně považován za zfalšované, a to právě sandinistickou stranou.
Široká opoziční fronta v čele s liberálním kandidátem Eduardem Montealegrem kvůli manipulaci s volebními výsledky prohrála zápas o důležitý post starosty hlavního města Managuy. Objem poskytovaných financí ze strany evropských vlád se následně snížil.
Před 30 lety:
- Moc v rukou vlády národní obnovy. Bojovníci Sandinovské fronty národního osvobození (FSLN) dobyli ve čtvrtek poslední pevnost somozovské Národní gardy v Nikaragui.
- (... ) V osvobozených nikaragujských městech a vesnicích vládne slavnostní nálada. Obyvatelé objímají vojáky FSLN, na smetištích se hromadí portréty diktátora Somozy, které ještě donedávna musely viset v každém domě.
- Velení FSLN pomáhá obyvatelstvu organizovat návrat k normálnímu životu. Zlepšuje se zásobování elektrickým proudem, pitnou vodou, potravinami a léky.
Tak na stránkách Rudého práva o konci boje sandinistů proti režimu Anastasia Somozy Debayleho informovala 20. července 1979 agentura ČTK.
Venezuela pumpuje dál
Ortega nicméně prohlašuje, že výpadek finančních darů zcela kompenzuje pomoc, kterou Managua získává od venezuelského prezidenta Huga Cháveze, dnes nejdůležitějšího spojence země.
Venezuelské petrodolary prostřednictvím mezinárodní organizace spřízněných levicových zemí Bolívarská alternativa pro Ameriku (ALBA) pomáhají financovat některé vládní programy. V rámci iniciativy Petrocaribe navíc Venezuela poskytuje výhodné půjčky pro nákup ropy. Celkový objem venezuelské pomoci a její účel však zůstává zahalen tajemstvím.
Oslavy výročí revoluce měly mimo jiné právě demonstrovat jednotu latinskoamerického bloku ALBA. Hlavními předřečníky Ortegy tak byli představitelé spřátelených levicových režimů, venezuelského a kubánského.
Překvapivě se však nedostavila žádná hlava státu. K hlavním tématům projevů patřilo jednoznačné odmítnutí nedávného puče proti levicovému prezidentu Hondurasu, Manuelu Zelayovi, a požadavek na jeho okamžitý návrat do funkce.
Ortega chce měnit ústavu
Naopak důležitým bodem Ortegova projevu bylo veřejné oznámení kontroverzních ústavních změn. Podobně jako další levicoví vůdci Latinské Ameriky, i Ortega usiluje o zrušení zákazu znovuzvolení, což by mu umožnilo okamžitě kandidovat do funkce znovu.
Proti těmto a dalším ústavním reformám však vystupují všechny opoziční strany. Obávají se, že společně s vidinou ve prospěch Ortegy zfalšovaných voleb by zavedení neomezené možnosti znovuzvolení vytvořilo novou diktaturu, ne nepodobnou bývalému Somozovu režimu.
Návrhy podobných změn vedly v sousedním Hondurasu k červnovému puči proti Zelayovi.
Sandinisté proti sandinistům
Současná sandinistická strana se velmi vzdálila své podobě z 80. let. Uškodila jí zejména vysoká koncentrace moci v rukou Daniela Ortegy, který po celou dobu setrvává v jejím čele.
Sektářský styl vedení ze strany postupně vyhnal další hlavní představitele, kteří jí udávali směr v 80. letech. Někdejší Ortegův viceprezident a spisovatel Sergio Ramírez na protest založil vlastní sandinistickou stranu (Movimiento Renovador Sandinista, MRS).
V ní se soustředily i další osobnosti, jako Carlos Mejía Godoy, známý autor dnes už zlidovělých revolučních písní, nebo bývalí guerilloví vůdci Dora María Téllezová a Herty Lewites. Jiní čelní sandinisté se z politiky stáhli úplně.
Lewitese si MRS roku 2006 vybrala za prezidentského kandidáta. Během kampaně podle výzkumů veřejného mínění před Ortegou vedl, pět měsíců před volbami však zemřel na infarkt.
Ortega opustil ideály
Ortega se v Sandinovské frontě národního osvobození obklopoval neustále se tenčícím okruhem nejvěrnějších. Velký vliv na politiku země vykonává i jeho manželka Rosario Murillová.
Kvůli uzavřené struktuře strany FSLN opustila i řada mladých lidí sympatizujících s ideály sandinismu. Například třicetiletý učitel španělštiny Armando Robleto, říká, že od sandinistů vystoupil, protože „uvnitř strany už není možné vyjádřit vlastní názory."
Ortega podle něj opustil původní ideály a není schopen efektivně vyjednávat se zahraničními institucemi. Robleto tak přestoupil do MRS a FSLN vnímá jako prostředek nezřízených osobních ambicí jejích členů.
Ortega však tvrdí, že počet členů strany narůstá, což ale není možné nezávisle ověřit. Veřejným tajemstvím však je, že vlastnictví stranického průkazu je nejjistější zárukou získání zaměstnání ve státním sektoru. Tuto situaci, ne nepodobnou komunistickému Československu, umožňuje takřka úplná stranická kontrola všech státních podniků a institucí.
Nikaragujská oposmlouva
Obrazu revoluční strany uškodila také „opoziční smlouva" z roku 2000 mezi Ortegovou FSLN a liberální stranou tehdejšího prezidenta Arnolda Alemána.
Týkala se jednak stranického rozdělení sfér vlivu v nejdůležitějších státních úřadech, jednak změny volebního zákona, která nahrávala právě Ortegovi.
Zvolení Ortegy prezidentem v roce 2006 bylo přímým důsledkem změny volebního systému, který hranici pro úspěch v prvním kole snížil ze 40 na 35 procent.
Ortega tehdy zvítězil se ziskem 38 % hlasů, nikoli kvůli nárůstu jeho podpory (ta se dokonce oproti předchozím volbám v roce 2001 snížila), ale právě díky této „oposmlouvě" a také předvolební nejednotě pravice.
Klíčové bylo to, že se konalo pouze jediné kolo voleb. Pokud by volby dospěly do druhého kola, pravděpodobně by proti jedinému pravicovému kandidátovi neuspěl.
A co z toho všeho měl Alemán? V lednu 2009 Nejvyšší soud zvrátil rozsudek, kterým byl poslán kvůli korupci a zpronevěře na dvacet let do vězení.
Transparency International předtím bývalého prezidenta zařadila mezi desítku nejzkorumpovanějších politiků nedávné historie a odhadla, že si z pokladny druhé nejchudší americké země nakradl okolo sta milionů dolarů.
Vyčerpaná revoluce
Opoziční strany, liberální i levicové, nyní nejsou schopny Ortegovým autoritářským tendencím čelit. Svou roli hraje nejen osobní nepřátelství mezi vůdci dvou liberálních stran, Alemánem a Montealegrem, ale i důsledky „oposmlouvy".
V součtu hlasu disponují obě pravicové strany větší volební podporou než FSLN, ale nejsou se schopny dohodnout na společném postupu a zejména na společném prezidentském kandidátovi.
Třicet let po úspěsném svržení diktatury Sandinovská fronta národního osvobození v čele s Ortegou prohlašuje, že Nikaragua prožívá druhou etapu revoluce.
Jen máloco v zemi ale připomíná tehdejší úsilí, snad s výjimkou všudypřítomné revoluční propagandy v ulicích Managuy.
Ortegův sandinismus dnes nabízí pouze „protiimperialistickou" rétoriku, netransparentní vládnutí, poklonkování Hugo Chávezovi a soubor několika nekoncepčních sociálních programů. Palčivé sociální problémy země efektivně řešit nedokáže.
Revoluce založená na požadavcích revolučního vůdce přelomu dvacátých a třicátých let Augusta Césara Sandina - demokracie, sociální spravedlnost, suverenita - se vyčerpala.
Autor přednáší politologii na Univerzitě Hradec Králové. V současné době pobývá pracovně v Nikaragui.
