Na jedné straně stál mladý vzdělaný Egypťan, který se přiženil do rodiny prezidenta Gamála Násira a později se stal blízkým spolupracovníkem jeho nástupce Anvara Sadata. Na druhé byl jen o něco starší syn izraelského bankéře se zálibou v arabštině a arabské literatuře, který se díky svým jazykovým schopnostem dostal přes premiérova tlumočníka až do izraelské tajné služby Mosad, kde měl za úkol rekrutovat arabské informátory.
Osud tomu chtěl, aby se jejich cesty prolnuly. Poprvé se setkali v roce 1970 a jejich spolupráce pak trvala přes čtvrt století. Egypťan Ašraf Marván se stal nejdůležitějším agentem Mosadu. Za tu dobu měl několik krycích jmen, mimo jiné Anděl.
Marván se narodil v Egyptě do bohaté a významné rodiny. V 60. letech se po vysoké škole seznámil a oženil s dcerou egyptského prezidenta Gamála Násira a brzy nato začal pracovat v prezidentské kanceláři. Po Násirově smrti se stal poradcem jeho nástupce Anvara Sadata. Ze své pozice úzce spolupracoval se saúdskými a libyjskými zpravodajskými službami. S Muammarem Kaddáfím ho pojil blízký, až přátelský vztah.
Právě v té době se Marván dostal k informacím o připravovaném útoku Egypta na izraelská území. A právě v té době se rozhodl, že svou zemi zradí. Bylo mu pouhých 26 let, když se stal jedním z vůbec nejcennějších izraelských agentů.
V roce 1970 si izraelský atašé stěžoval, že mu jistý Ašraf Marván už několik dní opakovaně telefonuje do kanceláře i domů. Trvalo ještě několik dní, než ho Mosad kontaktoval. Pak začala dlouholetá spolupráce.
Tajné heslo: chemikálie
Marván izraelským tajným službám předal kompletní soupis egyptské armády: od počtu jednotek až po jména a charakteristiku jednotlivých důstojníků. Od té doby se se svým řídícím důstojníkem v Mosadu scházel pravidelně. Tento muž, vystupující v anonymitě jen pod jménem Dubi, dal izraelskému deníku Haaretz ve svých 86 letech rozhovor, ve kterém odhaluje, jak jejich dlouholetá spolupráce fungovala.
Setkávali se v hotelových pokojích v Londýně, Paříži, Římě, schůzky si domlouvali na telefonní lince zavedené do soukromého bytu jejich prostředníka.
V říjnu roku 1973, tři roky od navázání spolupráce, se po zazvonění telefonu ozvalo ve sluchátku slovo "chemikálie". Bylo to předem smluvené heslo pro případ nejvyššího ohrožení. "Jaké chemikálie?" zeptal se rychle agent Mosadu. "Hodně chemikálií, opravdu hodně," odpověděl Marván. Egypťan varoval před blížící se válkou.
Následoval rozhovor plný chemického názvosloví. Ašraf Marván měl vystudovanou chemii na káhirské univerzitě. Ať už telefonoval odkudkoliv, nikdo, kdo by tenhle rozhovor náhodou zaslechl, by nepojal podezření, že jde ve skutečnosti o tajná hesla popisující konkrétní vojenské akce.
Jak Egypťan zachránil Izrael
Bylo 4. října 1973, dva dny předtím, než Egypt a Sýrie zaútočily na Izrael a rozpoutaly jomkipurskou válku. Marván se právě vrátil z Libye, kde koordinoval zakotvení všech egyptských lodí a umístění všech egyptských letadel, kam je prezident Sadat rozhodl ukrýt před očekávanou izraelskou odvetou.
Následující den se Dubi a Marván sešli v Londýně. Na schůzku přišel i tehdejší šéf Mosadu Cvik Zamir. Egypťan Marván oba muže přesvědčoval, že jistě zítra vypukne válka. "Už se to rozhodlo. Zítra je ve vaší zemi svátek," oznámil jim, že se Egypt a Sýrie rozhodly společně zaútočit na Izrael v den největšího židovského svátku jom kipur. Egypt má v plánu porušit příměří, překročit Suezský průplav a okupovat Sinajský poloostrov, syrské síly v tu samou chvíli obsadí Golanské výšiny, varoval Marván Izraelce.
Druhý den se všechno stalo přesně tak, jak říkal. Válka trvala 22 dní. Mezi izraelskou vládou, armádou a zpravodajskými službami se o možnosti války mluvilo už od jara. Varování brala vláda na lehkou váhu. První útok tak izraelskou armádu zaskočil nepřipravenou. Izrael nakonec vojensky zvítězil, politicky ale z války nejvíce těžil Egypt. Izraelská vojska se po řadě jednání nakonec ze Sinajského poloostrova stáhla.
Miliardář a neobjasněné úmrtí
Dubi a Marván spolu strávili stovky hodin. Právě zaměstnanec Mosadu Dubi byl jedinou spojkou pro Marvána za celých 28 let. Egypťan odmítl jednat s kýmkoliv jiným. Přesto měl jejich vztah k přátelství daleko. Zůstávali muži ze dvou nepřátelských stran. Co vedlo Ašrafa Marvána vynášet tajné vojenské informace své vlády, Dubi dodnes netuší.
"Nikdy jsem se ho na jeho motivy nezeptal. Tyhle otázky člověk v mém postavení agentovi nepokládá. Ale samozřejmě nás to zajímalo. Vedení v Tel Avivu chtělo vědět, proč za námi přišel. Nemají rádi dobrovolníky," vysvětluje v rozhovoru s deníkem Haaretz.
Marván, který si později vydělal miliardy dolarů v obchodu se zbraněmi, si podle něj často říkal o peníze. Důvodem jeho spolupráce s Mosadem také mohl být fakt, že si pamatoval porážku Egypta v šestidenní válce. Podle Dubiho se bál, že je Egypt příliš slabý, a raději spolupracoval s nepřítelem.
"Od poloviny 70. let si už peníze nebral. Byl bohatý muž. Využíval své postavení ve vládě na to, aby zbohatl," vysvětlil.
Jméno nejcennějšího špiona ve službách Mosadu bylo tajné až do roku 2002, kdy prosáklo na veřejnost. Ašraf Marván byl v egyptském tisku označen za izraelského agenta. Podle Dubiho to byla práce někdejšího generála izraelské armády Eli Zeira, který byl přesvědčen, že je Marván dvojí agent.
O pět let později, 27. června 2007, našla britská policie Ašrafa Marvána ležet mrtvého pod okny svého bytu v Londýně.
Příčina smrti nebyla nikdy objasněna. Když padal z balkonu, byl stále naživu. Jestli ho někdo shodil, nebo skočil sám, se dodnes neví. Jeho řídící důstojník Dubi nevěří, že Marván byl dvojím agentem, ani že spáchal sebevraždu. Bývalý šéf Mosadu Cvi Zamir dokonce z jeho smrti obvinil Eliho Zeiru.
