V posledních týdnech se v médiích objevují záběry požárů z destinací, kam v létě jezdí desetitisíce Čechů, hlavně Řecka. Právě oblast Středozemí analýza označuje za jedno z center klimatické změny. Měli by si Češi zvyknout na to, že vedra a požáry budou při dovolené normální riziko?
Se zvyšujícím se oteplením to bude čím dál častější a intenzivnější. Tento trend popisuje i zpráva IPCC. Nejde ale předvídat, jestli bude hořet okolo Atén, nebo ne. Klimatická změna nejsou konkrétní události, je to proces, jehož budoucnost závisí na tom, co uděláme.
Tyto extrémní projevy počasí jako sucha, bouře nebo záplavy jsou ve zprávě IPCC uváděny poprvé. Zjednodušeně řečeno se tam píše, že s každou další vypuštěnou tunou skleníkových plynů jich přibývá. Znamená to, že teď už dokážeme s jistotou tvrdit, že tyto přírodní katastrofy jsou způsobeny lidskou činností?
Řetězec příčin a následků je dlouhý. Zaprvé lidstvo zvyšuje množství oxidu uhličitého v zemské atmosféře na hodnoty, které tu nebyly poslední tři až čtyři miliony let. To je prokázáno bez jakýchkoliv pochyb. Zadruhé je jednoznačně prokázaná i závislost mezi koncentrací oxidu uhličitého a oteplením. Co se týče extrémů, tak prokázaná je i souvislost mezi oteplením a častějšími a intenzivnějšími vlnami veder. U sucha a záplav je ta vazba o něco slabší, ale i tak velmi silná, podobně jako u požárů.
A co spojitost mezi změnami klimatu a tornády?
To nemůžeme s jistotou říct, protože tornáda vznikají díky souhře mnoha faktorů a jen na některé má vliv teplota, tedy člověk.
Některé procesy jsou už podle zveřejněné zprávy nezvratné. Je tedy něco, na co si musíme zvyknout jako na nový normál ve střední Evropě?
Česko je na tom docela dobře. Nemáme moře ani ledovce, takže nezvratnou změnou je tady například kolaps smrkových lesů. Rodiče už svým dětem nebudou ukazovat smrkové monokultury. Nejblíže nám jsou pak alpské ledovce, z nichž většina už překročila svůj bod zlomu.
To je pojem, který se v debatách o klimatu objevuje často, označuje okamžik nevratných škod. Co to znamená u ledovců?
Že zmizí, ať teď uděláme cokoliv. Většina těch alpských s velkou pravděpodobností významně roztaje do roku 2050. Evropa si s tím nějak poradí, problém ale budou mít řeky napájené ledovci pod Himálajem nebo v Jižní Americe. Bude v nich pravděpodobně mnohem méně vody, což znamená obrovské dopady na zemědělství.
Neštěstí pro korálové útesy
Podle nové zprávy se planeta v každém případě ohřeje o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni, otázkou pouze zůstává, jak rychle. Proč je tak zásadní míra globálního oteplení nanejvýš o 1,5 stupně?
Bod zlomu planetárního významu, který při ní bude pravděpodobně překročen, se týká korálů. I pokud udržíme 1,5 stupně, přijdeme o všechny teplovodní korálové útesy. Umírají hrozně rychle.
Jaké další body zlomu nám hrozí a při jakém oteplení?
Leží pravděpodobně kolem dvou stupňů Celsia. Je to třeba bod zlomu pro severské jehličnaté lesy - oblast lesů Sibiře a severoamerické tajgy.
Co by se s nimi stalo?
To samé co s našimi smrkovými. Hrozí plošný rozpad lesů - už nyní jsou častější požáry a kůrovcové kalamity.
Jestli na to skutečně dojde, záleží na množství vypuštěného oxidu uhličitého. Podle IPCC ho celé planetě v "uhlíkovém rozpočtu" zbývá 400 miliard tun. Když to nepřekročíme, bude šance na udržení zvýšení teploty o 1,5 stupně dvoutřetinová. Co si pod tím představit?
Kdybychom emise dál vypouštěli současným tempem, tak nám zbývá řádově deset let. Je to podobné tomu, když si kuřák řekne, že za deset let přestane kouřit. Je ale velký rozdíl mezi tím, když už během prvních dvou let sníží spotřebu na jednu cigaretu denně a když jich bude celých deset let kouřit stejně.
První možnost zní jako lepší varianta.
Ano, protože dopady na jeho zdraví jsou přímo úměrné tomu, kolik cigaret vykouří. A dopady na teplotu jsou přímo úměrné tomu, kolik emisí vypustíme. "Uhlíkový rozpočet" říká: Tady máte sumu, se kterou můžete hospodařit. Když emise začneme snižovat dřív, získáme víc času.
Nárůst teploty o 1,5 stupně Celsia?
- oproti době před průmyslovou revolucí, kdy člověk začal s masivním vypouštěním emisí, je nyní na planetě o 1,1 stupně tepleji
- za celou dobu lidstvo vypustilo do atmosféry 2400 miliard tun oxidu uhličitého (nebo jeho alternativy v podobě jiných skleníkových plynů)
- dalších 400 miliard lidstvu zbývá, pokud chce s aspoň dvoutřetinovou pravděpodobností udržet růst teploty na maximální hranici 1,5 stupně. V tuto chvíli lidé na planetě vypouští zhruba 40 miliard tun oxidu uhličitého ročně
- nárůst teploty nejméně o 1,5 stupně nastane ve všech variantách budoucího vývoje, se kterými pracuje analýza IPCC
Zdroj: IPCC, prezentace klimatologa Radima Tolasze
Nedostat se do smyku
Pokud do roku 2050 globálně snížíme emise na nulu, kdy se nárůst teplot zastaví?
Za dalších 20 let. Což je dobrá zpráva, počítalo se s delší setrvačností.
Je vůbec možné, že by teplota výhledově klesla?
Kdyby se ve velkém měřítku dařilo stahovat oxid uhličitý z atmosféry, tak ano. Ale technologie, které by to dokázaly, zatím nemáme.
Antonio Guterres, generální tajemník OSN, volá po "umíráčku" pro uhlí a fosilní paliva, po nárůstu podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny, po zdanění uhlíku na mezinárodních trzích… Co z toho je podle vás nejzásadnější pro Česko?
Má smysl ukončit závislost na uhelných elektrárnách, jde to udělat relativně levně a s velkým dopadem. Na jednu stranu je potřeba postupovat rychle, nečekat do roku 2038 a podobně. Na stranu druhou se to musíme pokusit udělat plánovaně, nejen kvůli stabilitě elektrické sítě. Kdyby to vedlo k velkému zdražení elektřiny, vyvoláme nevoli u lidí, kteří mohou zablokovat celý proces. Takže bych použil metaforu zatáčky: Jak moc můžeme řezat zatáčku? Z hlediska klimatu potřebujeme co nejrychleji. Z hlediska společnosti jen tolik, abychom nedostali smyk.
Video: "Trailer" k srpnové zprávě o klimatu z dílny IPCC
