Na estonské vojenské akademii Baltic Defence College přednášíte jako bezpečnostní expert i ukrajinským důstojníkům. Předpokládám, že s nimi na přednáškách či seminářích diskutujete o vyhrocených ukrajinsko-ruských poměrech. Jak je vlastně ukrajinští vojáci hodnotí? Počítali s obsazováním Doněcka a Luhanska ruskou armádou?
Možná vás překvapím, ale předpovídali to. Upozorňují na to už tři týdny jako na reálný scénář. Přesněji od chvíle, kdy ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj vyzval Američany, aby nehrozili válkou.
Možná jsou podobné diskuse při přednáškách či seminářích přínosné i pro vás.
Studijní skupiny na Baltic Defence College tvoří kanadští, američtí, němečtí či italští důstojníci. A samozřejmě ti z pobaltských zemí. Ukrajinští vojáci jsou součástí těchto skupin. Nejpřínosnější je vzájemná interakce mezi vojáky z aliančních zemí a těmi ukrajinskými. Debaty mezi nimi jsou občas i vyhrocené, pokud je jejich součástí německý důstojník. Což souvisí s tím, jak se Německo dosud stavělo k Rusku. (Německo až po zabírání Doněcka a Luhanska ruskou armádou zmrazilo projekt plynovodu Nord Stream 2 - pozn. red.)
Jaké jsou motivy studia ukrajinských vojáků?
Všichni ukrajinští vojáci, kteří studují na Baltic Defence College, mají válečné zkušenosti z dřívějších konfliktů s ruskou armádou na východě Ukrajiny. Setkávám se tu tedy jen s těmi, kteří mají bojové zkušenosti a ovládají angličtinu. Ty, kteří bojem neprošli, ukrajinská armáda na studia do zahraničí nevysílá.
Je na úrovni ukrajinských velitelů patrný kvalitativní posun od roku 2014, kdy byl ruskou armádou bez odporu okupován Krym?
Trend je nepřehlédnutelný. Ukrajinští důstojníci se rok od roku chovají více jako "západně uvažující vojáci". Od těch aliančních mají ale Ukrajinci naprosto jasno, co je úkolem jejich armády a kdo je jejich nepřítel. V tom je jejich "výhoda" oproti důstojníkům z mnoha západních armád, které nemají na hranicích nepřítele. Stručně řečeno: Ukrajinci nepřemýšlejí a nediskutují o tom, k čemu mají armádu a nakolik potřebná je pro jejich vlast vojenská služba. Uvědomují si to velmi zřetelně.
Dlouho už působíte v Estonsku. Jaký je názor tamní bezpečnostní komunity na situaci na východní Ukrajině a na úzké rusko-běloruské spojenectví? (Vpád ruské armády vede i směrem z Běloruska, kde v minulých dnech probíhalo také velké cvičení - pozn. red.)
Pro Estonce se obsazením Doněcka a Luhanska jen potvrdilo to, co si o agresivním chování Kremlu myslí už dlouho. Podle nich je jen otázkou, kde se tak znovu zachová. Koho zkrátka "ruský medvěd schlamstne příště".
Koho tedy?
Paradoxně žádný stát, který považujeme za přátelský. Další obětí ruského medvěda bude i podle mě Bělorusko. V mnoha ohledech to dává smysl.
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko se někdy v roce 2010 svěřil západním diplomatům s obavami, že Rusové jednou přijedou na vojenské manévry a už neodjedou. A co se děje teď? Velké rusko-běloruské manévry skončily a ruské jednotky v Bělorusku zůstaly. Svým způsobem se tedy Lukašenkovy obavy už naplňují. On z toho určitě nejásá, ale nezbývá mu než to přijmout.
Každý predátor si vybírá především slabé kusy a stejně tak se nyní chová Vladimir Putin. Po Ukrajině je tedy ze sousedů Ruska logicky na řadě právě Bělorusko. Země, kde vládnou poměrně silné proruské nálady. Běloruská generalita se vzdělávala na ruských akademiích, ruská armáda tam už je a také Lukašenko zestárl. Tohle vše hraje Kremlu v následujícím období do karet při tlaku, aby se Bělorusko ještě více integrovalo s Ruskem. A tohle je také jeden z příštích hlavních cílů Kremlu.
Co je podle vás cílem ruského prezidenta Vladimira Putina, ministra zahraničí Sergeje Lavrova nebo ministra obrany Sergeje Šojgua?
Určitě to nejsou šílenci. A i kdyby jeden z nich šílencem byl, tak centralizovaný stát, jakým je Rusko, nejedná nikdy na popud jednotlivce. To, co udělal nebo se rozhodl udělat Putin, je vždy výsledkem souběhu mnoha jiných vlivů - ať už jde o oligarchy, generály či další představitele silových složek.
Problémem Západu je, že nikdy nevidí toho, komu ruský prezident naslouchá. Na Západě jsme schopni zmapovat vlivové aktéry, kdo kterému politikovi radí nebo na koho ten či onen ministr dá… Ale v Rusku to nikdy nevíme. Dokonce bych řekl, že to s jistotou nevědí ani naše zpravodajské služby. Pak to možná někdy vypadá, že se Vladimir Putin nebo někdo jiný v Rusku zbláznil, a přitom oni jednají velmi racionálně. My jen nevíme, které vlivy v chování Kremlu momentálně převládají.
A jaký je cíl Kremlu? Jednoznačně posílit vliv Ruska. Ostatně i ruský prezident a celá ta elita "siloviků", která ho obklopuje, se dlouhodobě netají názorem, že rozpad Sovětského svazu byla tragédie. Že je dnes Rusko menší než Sovětský svaz, to by ani tak Kremlu nevadilo, ale ono je mnohem menší i než carské Rusko. Což už je pro vládnoucí ruskou elitu těžko stravitelné. Tato elita to chápe tak, že Rusku byla po rozpadu Sovětského svazu ukradena území, která mu historicky patří.
Může být v jisté fázi už obtížné zastavit vojenskou operaci?
Někdy tomu tak může být. Například v roce 2008 byli ruští generálové ve válce s Gruzií velmi naštvaní, že jim prezident Putin zastavil postup na Tbilisi. Vojáci byli ochotní a schopní obsadit hlavní město Gruzie. Putinovu "stopku" nesli dost těžce. Reputaci ruského prezidenta to tehdy v očích generality citelně pošramotilo.
Stejně tak nyní: když držíte na hranicích s Ukrajinou značné vojenské síly, intenzivně cvičíte, psychologicky na ně působíte, tak jsou vojáci na akci natěšení a rozpumpovaní. A najednou by nebylo nic? Svým způsobem by se dostavilo zklamání, vztek, naštvání… Že Putin možná není ten správný prezident a je potřeba někdo silnější.
Kreml si určitě uvědomuje důsledky sankcí Západu. Bezpochyby s nimi při plánování počítal. A přesto ho to neodradilo…
Rusko je paradoxně v nejlepší finanční kondici za posledních několik let. Nahrává jim v tom i růst cen energií. Ruský prezident navíc argumentuje, že sankce Západu by přišly tak jako tak. Také se - kromě zmrazení plynovodu Nord Stream 2 - nezdají Kremlu podle všeho až tak tvrdé. Uvidíme ale, co přinesou další dny (Evropská unie ve čtvrtek bude jednat o dalších sankcích proti Rusku - pozn. red.).
Obsazení Donbasu má pro Kreml i nemalý demografický význam. O tom se dosud málo hovoří: ruská populace vymírá a každá "duše" navíc se zkrátka hodí. Když nepočítám Krym, tak v Donbasu může jít o nějaké tři miliony lidí.
V Evropě teď podle všeho vládne bezpečnostní krize srovnatelná s tou karibskou v roce 1962, kdy se svět ocitl na pokraji jaderné války. Jak tedy vnímat poměrně výrazné škrty na obranu v českém státním rozpočtu? A to přes dlouhodobé sliby české vlády, že hodlá plnit spojenecké závazky a dosáhnout již v roce 2024 dvou procent HDP na obranu.
Ve chvíli, kdy se ukazuje, že při řešení politických rozporů jsou v Evropě znovu používány vojenské nástroje, škrtání ve vojenském rozpočtu není dobré. Vysílá to špatný signál k vlastnímu obyvatelstvu, natož vůči Rusku, které si je toho dobře vědomo.
Na druhou stranu, pokud by se ale ve výdajích na obranu neškrtalo, tak by si lidé mohli myslet, že armáda si vynucuje peníze, které pak budou chybět ve školství či zdravotnictví. To je ale jen menší výtka. Jak jsem řekl: vojenské nástroje jsou opět aktuálně používány a my ve výdajích na obranu škrtáme. Pak v této oblasti samozřejmě zaostáváme a to je špatně.
