Rodina Rohových byla v KLDR spokojená. Když měli hlad, věděli, že jídlo nemá nikdo na světě. A že oni jsou těmi, kdo se má vlastně pořád nejlíp, jak jim do hlavy vtloukala vládní propaganda. K útěku ze země na východě Asie se rozhodli až poté, co se dostali na černou listinu v rámci odvety za to, že jejich příbuzný prchl z totalitního státu. Kvůli tomu nemohli sehnat práci a museli platit úplatky.
"Neodcházíme ze Severní Koreje proto, že chceme. Odcházíme, abychom přežili," vysvětluje otec rodiny. Jejich cestu zachycuje dokument Útěk z utopie (Beyond Utopia). Snímek představil letošní ročník filmového festivalu Jeden svět, který končí tuto neděli. Je k vidění i v malých kinech, kam jej uvedla distribuční společnost Artcam Films.
Jejich cesta začíná překročením řeky Jalu na hranicích mezi KLDR a Čínou, která je ostře hlídaná. "Když se severokorejský vůdce Kim Čong-un ujal moci, umístil na hranice hodně kamer. Zároveň vydal rozkaz na zastřelení každého, kdo se pokusí překročit řeku," vysvětluje pro Aktuálně.cz režisérka dokumentu Madeleine Gavinová. Za každého zabitého pak vojáci dostanou bonus a vyznamenání.
Proto také v průběhu let klesá počet lidí, kteří se o útěk pokusí. V roce 2007 za hranice prchlo přes 2500 lidí. V roce 2019 to byla už jen tisícovka. "Nebezpečí vzrostlo," přikyvuje režisérka filmu, který byl v širším výběru snímků nominovaných na Oscara za nejlepší dokument.
"Hlavní obava Kim Čong-una je, aby neunikaly informace z ani do Severní Koreje. Každý uprchlík je v jeho hlavě formou informace, protože může vynášet příběhy ze země a stejně i naopak," dodává Gavinová.
Záchranná síť převaděčů
Informace, které přinesli Rohovi, jsou výjimečné z několika důvodů. Poprvé v historii se povedlo natočit cestu téměř od jejího začátku až do konce, dokument proto obsahuje jen reálné záběry. Mobilní telefony s kamerami k nim doručila síť převaděčů označovaná jako The Underground Railroad, kterou vede jihokorejský pastor Kim Seungeun.
Kim, který kdysi pomohl prchnout z KLDR své budoucí ženě, pomáhá uprchlíkům už roky. Síť, kterou vytvořil, má několik částí - obsahuje místní převaděče, kterým jde hlavně o peníze, dobrovolníky a misionáře. Aby se Rohovi dostali z Číny, kam se jim úspěšně podařilo uprchnout, muselo se zapojit na 50 lidí. Jejich cesta vedla přes Vietnam a Laos až do čtyři tisíce kilometrů vzdáleného Thajska. Až tam mohli se statusem uprchlíků pokračovat do Jižní Koreji. Kdyby je policie chytila dřív, hrozila by jim repatriace.
Nejde přitom o rutinní práci. "Trasy se neustále mění, všechny domy, které se pronajímají, se mohou použít jen jednou," přibližuje Gavinová logistiku a také tím vysvětluje to, že v dokumentu je cesta, ač velmi vágně, popsána.
Diváci se tak mohou sami přesvědčit, jak složitá je cesta za svobodou. Nejkrizovější moment si rodina prožije ve chvíli, kdy večer míří do deštného pralesa na hranicích mezi Vietnamem a Laosem, cesta má trvat jen tři hodiny. Když jim po šesti hodinách v džungli, kterou rodiče putují s plačícími dětmi a raněnou babičkou, dojde, že chodí v kruzích, musí slíbit převaděči víc peněz.
"Došlo mi, jak málo prostoru běžní Severokorejci v našem mediální prostředí mají. Chtěla jsem se proto alespoň pokusit dostat nás do jejich kůže," říká Gavinová.
Stovky tisíc Severokorejců uvízlých v Číně
Jejich putování je nakonec úspěšné. Po několika měsících v jihokorejském centru na deprogramování severokorejské propagandy se Rohovi začlenili do místní společnosti. Matka trénuje na sociální pracovnici, otec pracuje v továrně na tofu a dcery prospívají, jedna v sobě objevila talent pro hru na klavír.
"Jsou nejšťastnější z šťastných. Je vzácné, aby pětičlenná rodina utekla společně a navíc to i zvládla. Většina Severokorejců prchá sama, maximálně ve dvou, a nechává rodinu za sebou. Pak je běžné, že mají lidé trauma," popisuje režisérka.
Štěstí měli také díky tomu, že prchli ještě před pandemií koronaviru. Při ní se sousední Čína, přes kterou většina lidí utíká, zavřela, nemohla tak ani dál fungovat záchranná síť pastora Kima. Obnovit se mu jí podařilo teprve před půl rokem. Od té doby pomohl do Jižní Koreje dvěma menším skupinkám.
Mnoho uprchlíků se také nikdy na jižní část korejského poloostrova nedostane a zůstanou v Číně. Leckdy nedobrovolně. Odhady mluví podle Gavinové o stovkách tisíc lidí z KLDR, kteří se tam skrývají. Ženy tu podle ní často prodají mužům za manželky nebo musí Severokorejky provádět sex chatting.
"Vždycky je tu riziko, že vás pošlou zpět, a nezáleží, jestli v zemi žijete už 30 let a máte pět dětí. Jako Severokorejec nemáte v Číně žádná práva až do konce života," dodává Gavinová s tím, že v současnosti se organizace pastora Kima zaměřuje právě na tyto Severokorejce.
