Oslo - Předsedu norského parlamentu, zvaného Stortinget, Daga Terje Andersena, Aktuálně.cz zastihlo před budovou instutuce, které šéfuje a která se pár dní po útocích topí v růžích uctívajících oběti bombového atentátu na sídlo norské vlády a masakru na ostrově Utoya.
Jedinou zábranou, která kolemjdoucí dělí od sídla norských zákonodárců, které v Oslu leží na drobném náměstí naproti parku plného lidí, je nízký železný plot. Andersen stojí před ním, prý jako obvykle. A policisté nejsou v dohledu.
Ani poté, co Anders Behring Breivik zaútočil na představitele vlády a jejich úřady, se prý norští politici nezahalí do shluku bodyguardů, stejně tak se země podle Andersena nemá zaštít tvrdými bezpečnostními opatřeními.
Láska místo pomsty
"Každý krok, který by zvětšil vzdálenost mezi námi politiky a lidmi, by byla prohrou pro naši demokracii," říká muž, který je členem vládnoucí sociálně demokratické Strany práce, která při Breivikově řádění utrpěla největší ztráty. Levicoví politici nevolají ani po vyšších trestech za závažné násilné trestné činy.
"Mám známé, jejichž děti byly na ostrově Utoya zraněni," říká dojatě muž v černém obleku a v černé kravatě. "Obdivuhodná je síla mladých lidí, kteří masakr přežili. Netouží po pomstě, ale reagují láskou a angažovaností," dodává politik.
Aktuálně.cz: Všude kolem nás jsou květiny. Jak důležitá je v tuto chvíli pro zemi solidarita, kterou Norové po útocích projevují?
Dag Terje Andersen: Norsko je v nesmírně těžké stiuaci. Stát tu mezi těmi všemi květy a svíčkami mně i všem ostatním však dává útěchu. Lidé v Norsku velmi nahlas a jasně i tímto říkají: Neberte nám naši demokracii. To je pro celé Norsko velká podpora.
A.cz: Jste ze Strany práce, znal jste osobně někoho z obětí, nebo rodiny postižené touto tragedií?
Znám lidi, jejichž děti byly raněné na ostrově Utoya. Navštívil jsem osobně místo, kde se poskytovala první pomoc obětem a také rodinám těch, jejichž děti byly nezvěstné, a tedy velmi pravděpodobně mrtvé. Bylo to samozřejmě velmi emotivně náročné a dojemné.
A.cz: Jak se s touto tragédií vyrovnávají?
Co na mě udělalo velký dojem, byla síla těchto lidí, především mládeže. Nevyrovnávají se s touto tragédií nenávistí a netouží po pomstě, ale reagují láskou a angažovaností. To je obdivuhodné.
A.cz: Jaké pomoci se jim dostává?
Každá čtvrť v Oslu má mezi sebou někoho, koho se útoky dotkly, a má systém, jak jim pomoci. Poskytují psychologickou pomoc, zdravotnickou pomoc, těm, kteří chtějí, se dostává podpory od církve. Velmi důležitá role je neziskových organizacích, které pomáhají dobrovolně všude tam, kde je potřeba. Tak je to v Norsku zvykem.
Vyšší trest neodradí
A.cz: Jak mohou útoky změnit Norsko?
Při útocích byla napadena norská demokracie, už proto bychom z ní neměli uhýbat. Když to vezmu od sebe, každý den chodím pěšky domů do svého bytu v Oslu, je to jen deset patnáct minut odsud, a potkávám se s lidmi. U nás je zvykem, že se politici, včetně ministrů, běžně potkávají s lidmi a vyslechnou si, co lidé cítí. Tak to musí zůstat. Kdybych byl obklopen bodyguardy, nezabránilo by to útoku, které otřásly Oslem. Musíme stejně diskutovat o bezpečnosti v zemi, ale nesmíme být naivní. Každý úkrok od lidí, který bychom udělali, bude prohrou pro norskou demokracii.
A.cz: Hned po útoky se objevily úvahy o tom, zda by Norsko nemělo přehodnotit sazbu trestu za masovou vraždu a terorismus. Má se trest zvýšit?
Maximální trest v Norsku je skutečně dvacet jedna let, za zločin proti lidskosti pak třicet let. Pokud ale soud uzná, že je vězeň stále nebezpečím pro společnost i po skončení trestu, lze trest prodlužovat. Není zatím jasné, jaké diskuze se teď mohou otevřít. Ale já si nemyslím, že člověka, který spáchal takové útoky, by odradil tvrdší trest. Navýšení trestní sazby není na pořadu dne.
A.cz: Kde jste byl vy osobně v době útoků a jaká byla vaše první reakce?
Byl jsem doma, ve svém domě asi sto kilometrů v Oslu. Dozvěděl jsem se to z televize. Nejhorší byla pro nás pro všechny sobota ráno, když přes noc stoupl počet mrtvách o několik desítek. Byl to hrozný šok.
