Podle amerických i evropských epidemiologických organizací je covid-19 spíš krátkodobějším onemocněním, které napadá hlavně dýchací cesty. Řada studií ale dokazuje, že může trvat i mnohem déle. Výzkum, na kterém se podíleli vědci z britské King's College London, prokázal, že nejméně desetinu pacientů trápí covid-19 déle než tři týdny.
Další experti dokládají, že podle nich dokonce až pětina pacientů se s koronavirem potýká "dlouhodobě". To může znamenat více než dva nebo tři měsíce, během nichž se příznaky vrací opakovaně, ve vlnách.
"Extrémně zvýšený tep a bolest na hrudi, jako by vám na ní někdo seděl. Víc než dva měsíce jsem měla průjem. Malé popraskané žilky po celém těle. Únava byla tak hrozná, že jsem často brečela strachy, že umírám," popisuje Oliverová, jak u ní vypadala proměna "něčeho jako chřipka" v dlouhodobé onemocnění.
Další nemocní hovoří o "zamlžené hlavě", neschopnosti se soustředit, poruchách vidění a halucinacích, výpadcích paměti nebo dojmu, že okolní povrchy na dotyk "vibrují".
Svou zkušenost popsala také historička z britské Liverpoolské univerzity Rachel Popeová. "Začalo to jako chřipka. Okolo čtvrtého týdne se většina nakažených lidí kolem mě začala cítit lépe," vypráví. Jí se ale v pátém týdnu stav naopak znovu zhoršil. "Nejdřív si lékaři mysleli, že mám mrtvici, podruhé zase, že je to infarkt," vzpomíná.
Zatímco srdeční potíže lékaři připisují spíš zánětu, který v těle vznikne po skončení samotného virového onemocnění, pro řadu příznaků nemají žádné vysvětlení.
"Ty moje byly strašně divné," svěřil se například Paul Garner, epidemiolog, který se koronavirem sám nakazil. Trpěl mimo jiné nevolností, zvoněním v uších a třesem rukou, píše britský server The Guardian.
Epidemiolog Garner takový průběh nazývá "dlouhým chvostem viru". Další dlouhodobě nemocní pacienti popisují i takzvaný "covidový palec", bolestivé zanícení prstů u nohou, normálně spojované s omrzlinami. "Studoval jsem stovku nemocí. Covid-19 je ta nejdivnější, kterou jsem za celou svoji kariéru viděl," hodnotí to Tim Spector, jeden ze spoluautorů studie z King’s College London.
Duch viru
Ze zjištění těchto vědců i Evropského centra pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC) vyplývá, že není možné s jistotou říct, kdy přestávají být dlouhodobí pacienti s koronavirem infekční.
ECDC odhaduje délku infekční doby na sedm až 12 dní u lehčích případů a až na dva týdny u těžších. Americká univerzita Johnse Hopkinse ujišťuje, že není pravděpodobné, aby člověk zůstal nakažlivý velmi dlouho. Jedna z čínských studií nicméně popsala případ pacienta, který vir roznášel 49 dní, ačkoliv sám už neměl závažné příznaky.
Část lidí, kteří zažívají dlouhotrvající nemoc, se navíc nikdy ani nenechala testovat. Jejich příznaky je neřadí do kategorie, která by je k tomu v jejich zemích opravňovala. Další měli test negativní, nemoc u nich ale trvá dál. Jak upozorňuje magazín The Atlantic, problém spočívá i v tom, že testy odhalující koronavirus se s postupující délkou nemoci stávají méně spolehlivými.
"I ran with my daughter for about 30 seconds, I was in bed for a week after that"
— BBC Breakfast (@BBCBreakfast) July 7, 2020
More than a quarter of a million people, who have fallen ill with COVID-19, are thought to be suffering with symptoms that last for weeks ⤵️ pic.twitter.com/gXqn3iV8zd
Akiko Iwasakiová, odbornice na imunologii z americké Yaleovy univerzity, nabízí tři možná vysvětlení, co se v tělech dlouhodobých pacientů děje: infekční virus se usídlí v nějakém orgánu, odkud škodí, ale test ho tam neodhalí. Další možností je, že silnou imunitní reakci vyvolávají zbytky virového genu. Tedy ne virus samotný, ale "jeho duch", jak říká Iwasakiová. Poslední alternativou je podle ní to, že nastartovaný imunitní systém se z nějakého důvodu zasekne v obranné fázi i poté, co už virus v těle není.
Kdysi jsem byl zdravý člověk
Z italské studie, zveřejněné v první polovině července, vyplývá, že některé z příznaků jako silná únava a bolest na hrudi nebo v kloubech přetrvávají u většiny dávno uzdravených těžších případů. Kromě přímých zdravotních vlivů má tak dlouhodobé onemocnění koronavirem i ničivé dopady na životní styl a psychiku lidí.
Epidemiologové proto obecně doporučují zůstávat v izolaci, dokud má člověk teplotu, průjem nebo trpí ztrátou chuti. "Dřív jsem byla zdravá a fit 32letá žena," popsala pro magazín The Atlantic skotská novinářka Vonny Leclercová. V půlce března ale onemocněla. "Teď se ani nepostavím ve sprše, abych se tím neunavila. Zkusila jsem jít do supermarketu, pak jsem musela několik dní ležet. I čtení je vyčerpávající. Malé radosti jako jóga nebo pečení chleba, které si jiní v karanténě dopřávají, jsou mimo moje možnosti," svěřila se v červnu.
Německý týdeník Spiegel zase hovořil s třicetiletým Simonem S., oficiálně uzdraveným. Zběsilé bušení srdce, které doprovází jeho sebemenší námahu, mu brání se vrátit do práce. Musel se proto přestěhovat zpět k rodičům.
"Je to hluboce frustrující. Spousta lidí začne pochybovat sama o sobě. A jejich partneři váhají, jestli jsou psychicky v pořádku," popisuje epidemiolog Garner důsledky opakovaných návalů nemoci, včetně halucinací.
Někteří pacienti své zdravotní obtíže raději tají před příbuznými, další jsou zoufalí z toho, že jim blízcí nevěří. I proto mezitím na internetu vznikla řada diskusních skupin a fór, které mají sloužit jako zdroj informací a útěchy. On-line petice pak vyzývá Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), americké Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) a britský systém veřejného zdravotnictví (NHS), aby upravily své definice covidu-19 a reflektovaly i zkušenosti několikaměsíčních pacientů.
