Brusel/Praha – Nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker rozdělil portfolia mezi komisaře jednotlivých zemí. A zasloužil se hned o několik překvapení.
Německu přidělil slabší resort, uspěly naopak státy východní Evropy.
Je pravděpodobné, že Junckerův tým bude silný. Jsou v něm bývalí premiéři i výrazní ministři. Posilněna bude i role místopředsedů, kteří budou své kroky víc koordinovat s jednotlivými komisaři.
Nejsilnějšímu hráči v EU – Německu – předseda Komise dal digitální agendu. "Je to pro mnoho lidí v Evropě překvapení. Některé státy se jednoduše proti Německu nestaví extra pozitivně. Německá vedoucí role v EU proto tedy nemůže být viděna nijak silně," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty.
A.cz: V nové Evropské komisi zasedne 18 bývalých ministrů a premiérů. Znamená to, že se bude profilovat více politicky, že bude plnit úlohu skutečné evropské vlády?
Plnohodnotnou vládou samozřejmě nebude, protože k tomu nemá mandát vycházející ze zakládajících smluv. Jde o to, kam až je pustí členské státy v rámci Rady EU a Evropské rady. Ale už ve středu na tiskové konferenci Jean-Claude Juncker říkal naprosto konkrétně, že noví komisaři jsou politici a musí se tak chovat.
A.cz: Nemůže se stát, že se takto silně politická Komise dostane do sporu s členskými státy, které chtějí hájit každodenní národní zájmy?
Určitě, do konfliktů se dostává každá Komise. Jsou oblasti, na kterých panuje víceméně shoda, jako jsou například různé vzdělávací projekty. Pak jsou ale třecí plochy, jež jsou více problematické – typicky zahraniční politika či finanční otázky. Proto se často stává, že komisaři navrhují radikálnější řešení a členské státy je potom na úrovni Rady mírní.
A.cz: Tlačil Juncker na to, aby mu členské státy do Komise navrhly tyhle těžké politické váhy?
Určitě by si nepřál, aby měl Komisi plnou komisařů-úředníků se slabší politickou vahou. Proto taky chce, aby jeho sbor fungoval více decentralizovaně, aby větší zodpovědnost nesli místopředsedové. Například první místopředseda z Nizozemska.
Došlo k rozdělení Komise na silnější resorty a portfolia, která pod ně - řekněme – spadají. Komisaři tak budou své kroky více koordinovat s místopředsedy.
A.cz: V Junckerově místopředsednickém týmu zasedne pět bývalých premiérů. Je to tedy jasný signál, že chce vést skutečně silový sbor komisařů?
Do jisté míry ano. Je však nutné říct, že Komise funguje na kolegiálním principu. Zasedá a rozhoduje o všem dohromady, kolektivně. Pokud bych to přirovnal k české vládě, komisaři budou mít na starosti určité resorty, ale o jejich návrzích budou hlasovat samozřejmě všichni dohromady.
A.cz: Budou mít teď místopředsedové větší pravomoci, než tomu bylo doposud?
Do jisté míry ano. Například v dopise, který dostala od předsedy Komise Věra Jourová, se jasně píše, že bude své kroky koordinovat s prvním místopředsedou Komise, který povede tým komisařů s tematicky blízkými agendami. Důležité také bude, jak sebevědomě budou vicepředsedové vystupovat.
A.cz: Zajímavé také je, že ze sedmi místopředsednických postů čtyři získaly nové členské státy.
Ano, Juncker musí vyvažovat všemožné zájmy. Je to takových 28 dílů skládanky.
Vnímám to jako diplomatický signál, že východoevropské země jsou brány vážně.
A.cz: Jak chápat to, že Německo dostalo portfolio digitální agendy, tedy oblast, která je poměrně slabá?
Je to pro mnoho lidí v Evropě překvapení. Jeden z důvodů je, že předseda Komise musí dávat najevo různé ústupky, například vůči Velké Británii. Některé státy se jednoduše proti Německu nestaví extra pozitivně. Německá vedoucí role v EU proto tedy nemůže být viděna nijak silně.
Němcům to ale tolik nemusí vadit, dominují totiž v jiných institucích EU. Je to politicky i ekonomicky nejsilnější země.
A.cz: Někteří analytici dokonce tvrdí, že Německo je tak silné, že eurokomisaře ani nepotřebuje...
Podívejme se na konkrétní příklad – třeba nového šéfa Evropské rady Donalda Tuska. Toho Angela Merkelová přemlouvala, aby tuto pozici vzal a odešel z pozice polského premiéra.
Nejdůležitější evropské posty jsou často konzultovány s Němci a dalšími nejsilnějšími zeměmi, které se na nich povětšinou shodnou. Často se tedy hovoří o tom, že německé zájmy, které se ovšem často protínají s těmi evropskými, hájí lidé, kteří z Německa nejsou. Neznamená to ale, že by Německo bojovalo se zbytkem Evropy.
A.cz: Silný finanční resort naopak bude mít Velká Británie. Není problém, že není členem eurozóny?
Do určité míry ano. Pozorujeme tady ale symbolickou hru, která se týká případného britského vystoupení z EU. Juncker si nemohl dovolit Británii ponížit malým portfoliem. Je to podaná ruka Británii, její komisař se bude zabývat oblastí, která zemi pálí – tedy finančním sektorem.
Junckerovým zájmem, který i často zmiňuje, je setrvání Britů v EU.
A.cz: Složení Komise přineslo i další paradoxy. Jak chápat, že velmi silné hospodářské portfolio bude spravovat Francie? Tedy země, která má s rozpočtovou kázní velké problémy...
Je na to správně poukazováno. Francouzský komisař Moscovici je navíc jedním z architektů současných ekonomických problémů této země. Musím říct, že úplně nevím, jak tomu mám rozumět.
Skládání Evropské komise je jako puzzle. Francie za získání tohoto resortu dlouho lobbovala. Rozhoduje se v něm například o státní pomoci jednotlivým podnikům, což je ve Francii silně rozšířená věc. Současná socialistická vláda Francoise Hollanda si přeje, aby tato pravidla byla změkčována.
A.cz: Co od nového Junckerova týmu čekat? Přijde nějaký zlom?
Nemyslím si, že to bude přelom. Evropská politika zažívá v posledních letech průběžnou evoluci, postupně se vyvíjí.
Priorita nové Komise jsou pracovní místa a zaměstnanost. Komise není evropská vláda, žádnou radikální změnu proto očekávat nelze. Nastavení komisařů do týmů v čele se zkušenými místopředsedy je dobrý a uvážlivý krok, ale záleží na konkrétních lidech, jak efektivní to bude.
