Praha - Stará americká auta brázdí ulice Havany zalité sluncem. Veterány vyrobené v padesátých letech jsou dodnes symbolem uzavřeného "ostrova svobody".
V žádném katalogu cestovní kanceláře nechybí na stránce o Kubě fotografie starého auta s oprýskaným lakem.
Pro jejich majitele mají však trochu jiný význam. Kromě pouhého dopravního prostředku pro ně znamenají velikou vášeň - a svým způsobem i vzdor proti režimu.
"Proč závodím? Dělá tě to větším. Dává ti to trochu více respektu," vysvětluje Jote v dokumentu amerického režiséra Bent-Jorgena Perlmutta Havana Motor Klub, který mohou diváci vidět na přehlídce dokumentárních filmů Jeden svět.
Hrdiny filmu spojuje láska k automobilům, rychlé jízdě a soutěžení. Jsou to muži rozdílného věku, kteří svou největší zálibu a vášeň musí pečlivě skrývat. Závodí po nocích nebo na odlehlých silnicích.
"Pokud vás chytí policie, zavře vás a vezme vám vaše auto," vysvětluje rizika Carlos.
I ve dne se ale na ulici dají rozeznat jednoduše. Silné motory vydávají burácivý zvuk a barevný lak se leskne v teplém slunci.
Automobilové závody jsou na Kubě zakázané už od té doby, co v roce 1959 zvítězila revoluce. Režim Fidela Castra rozhodl, že jde o kapitalistický a elitářský sport. Motoristům nezbývá nic jiného než se odebrat do undergroundu a soupeřit v tajných závodech.
Už na první pohled je jasné, z čeho pýcha jejich majitelů pramení. Na chudém ostrově, kde jsou i základní potraviny pouze na příděl, se jejich skvosty běžným dopravním prostředkům dosti vymykají.
Naleštěné kapoty, sportovní volant a silný motor jsou nutnou součástí každého takového vozu.
Narodil jsem se v revoluci. A budu bojovat
Carlos otevírá plechová vrata své garáže a na popraskanou asfaltovou silnici vyjíždí v červeném chevroletu bez střechy.
"Moje rodina nechce, abych závodil," říká. "Otec je v armádě a lidé v armádě vidí věci trochu jinak."
Všechnu práci na svých autech zvládne sám. Stejně jako většina jeho přátel a soupeřů má auta sestavená z nejrůznějších součástek. "Tohle je porsche. Je rychlé, protože má motor Chevroletu V8," vysvětluje a přiznává, že ho stojí velké peníze. Součástky mu přiváží jeho přítel Saul, který žije ve Spojených státech.
"Během nějakých čtyř pěti let se hodně změnilo," vypráví Saul na letišti v Havaně, zatímco do taxíku skládá obrovská zavazadla. "Teď je přeprava automobilových součástek mnohem jednodušší."
Na silnici spolu majitelé automobilových skvostů soupeří, jinak je ale cíl všech stejný: uspořádat v Havaně první oficiální automobilové závody. Je to sen, a možná i trochu posedlost. V cestě jim ale stojí režim.
"Já jsem se v revoluci narodil. Když jste mě naučili být rebelem a naučili jste mě bojovat, tak budu bojovat. Ale budu také bojovat s vámi, abyste mě nechali závodit v mém autě," říká odhodlaně Piti.
"Vždycky jsem byl rebel," spojuje své politické přesvědčení se skutečností, že se v revolučním režimu musel odebrat do nezákonného podsvětí.
Motor z pašerácké lodi
Ne všichni to ale chápou stejně. Například Jote je ze situace deprimovaný.
Poté, co úřady zatrhly konání prvního oficiálního závodního klání, se několikrát pokusil přeplout na člunu z Kuby na Floridu. Pokaždé ho chytili a pokaždé ho zavřeli na pár dní do vězení.
"Nakonec to tady není tak špatné. Když člověk nemá co jíst, jde k sousedům a ti se s ním podělí. Líbí se mi, jak tady funguje solidarita," říká smířeně.
Jeho auto má nejsilnější motor ze všech. To proto, že pochází z motorového člunu, na kterém se - stejně jako on - snažili zoufalí lidé emigrovat do Spojených států. Jote ho vylovil ze dna moře, opravil a dal do svého veterána.
Přesně tohle dělají na Kubě ti, kdo nemají peníze a známosti na dopravu součástek z USA.
Bez vítězů i poražených
I Jote vždycky doufal, že jednou svůj silný motor vyzkouší na opravdových závodech. Což se mu také splní.
První automobilový šampionát se totiž - za přísných podmínek - nakonec přeci jen konal. Majitelé přes padesát let starých aut si jen museli pořídit bezpečnostní pásy a helmy.
Napětí a rivalita v den konání závodů stoupaly tak, že mezi soutěžícími propukly hádky a rozepře. Po finálové jízdě ale dav diváků i všichni zúčastnění soutěžící propukli v neutuchající jásot.
Zdá se, jako by se všichni radovali z vítězství.
Šampiona neodhalily ani cílové kamery. Závod tak oficiálně skončil remízou. Úspěch je to, že se vůbec konal.
"Myslím, že závody v autech mohou být socialistický sport. Měli bychom z toho udělat socialistický sport," nechal se slyšet Rey. Ostatně - kde nejsou vítězové, nejsou ani poražení.
Havana Motor Club. Bent-Jorgen Perlmutt. Automobilové závody jsou nebezpečné a elitářské, rozhodl režim Fidela Castra jen krátce po vítězství revoluce na Kubě v roce 1959. Tradiční sport a zábava tak přestaly ze dne na den existovat. Jenže vášeň pro rychlá auta některým zkrátka zakázat nejde. A tak se na "ostrově svobody" odebrali motoristé do undergroundu. Nablýskané americké veterány i sovětské moskviče se proháněly ulicemi Havany při tajných závodech. Když je po více než půl století povolen první závod, očekávání jsou velká. Ale dodrží úřady slovo? Snímek o vášni, vzdoru a vytrvalosti několika lidí umocňuje dynamický střih a podmanivá kubánská hudba.
