Izraelské bezpečnostní složky jsou v nejvyšší pohotovosti. V ulicích Jeruzaléma hlídkuje na pět tisíc policistů. Můžou za to obavy z demonstrací palestinců proti středečnímu bombardování města Bejt Hanún v pásmu Gazy. Tajné služby obdržely podle deníku The Jerusalem Post na 80 teroristických hrozeb.
Strach má policie zároveň z násilného střetu mezi homosexuály a členy oultrartodoxních židovských komunit.
Oba tábory se včera dohodly na kompromisu. Organizátoři Gay Parade se vzdali průvodu městem. Setkání se uskuteční na stadionu Hebrejské univerzity. Ultraortodoxní rabíni je na oplátku ujistili, že nedojde k násilným protestům. Od policie za to žádali propuštění mladíků, kteří byli při demonstracích během uplynulých dnů zatčeni.
Policie zatýkala i ráno. Čtrnáctiletý chlapec chtěl po příjezdových cestách k Hebrejské univerzitě rozházet hřebíky. Muži zákona zadrželi i na tři desítky gayů, kteří se rozhodli vydat na pochod městem.
Do Jeruzaléma se vypravila i Yael Shakowitzky. Pochází z nejhustěji obydleného izraelského města Bnej Brak, které leží nedaleko Tel Avivu a je proslaveným centrem ortodoxního judaismu. Ńa střední škole si uvědomila, že je lesbička. Po dlouhém zvažování se rozhodla se svojí sexualitou vyjít na veřejnost, její rodina o tomto kroku ale nechce doteď slyšet - homosexualita je v tradičních komunitách tabu.
A: Jakému napětí čelí dospívající lesbička uvnitř ultraortodoxní komunity?
Je těžké ukázat prstem na konkrétní příklad. Myslím, že nejtěžší byla doba, kdy jsem svou sexualitu "skrývala v šatníku", v domově svých rodičů. Snažila jsem se předstírat, že jsem obyčejná ultraortodoxní devatenáctiletá dívka, která hledá manžela. Hluboko uvnitř mi ale bylo jasné, že to je ta poslední věc, kterou opravdu chci.
Taky jsem se bála toho, že s čím se potýkám a že mě vyženou... že ztratím úplně všechno co mám - rodinu, přátele, komunitu.
A: Vztahem ke své přítelkyni jsi si byla jistá už na střední škole. Měla jsi šanci o tom s někým mluvit, nebo šlo absolutní tabu?
Když mi poprvé došlo, že jsem zamilovaná do kamarádky - ani jsem slovo "lesbička" neznala. Říkala jsem si, že se to stává i dalším dívkám. Popravdě řečeno, na školách kam chodí výlučně dívky, to není až tak neobvyklé. Stává se, že se spolužačky do sebe zamilují. A každý v ultraorthodoxní komunitě si je tohoto fenoménu vědomý. Obecně se to neshledává škodlivým, pokud to v nevinné formě trvá do konce střední školy a dívky si pak najdou manžela.
Když jsem dokončila střední školu, začala jsem se ptát sama sebe, jestli to co cítím jsou vlastně "lesbické" pocity. Bála jsem se k smrti.
A tak jsem začala potkávat chlapce podle tradičních, ortodoxních pravidel. Bylo stále jasnější, že ty obávané pocity jsou pravdivé - ve světě, ve kterém jsem vyrůstala, samy o sobě zakázané.
Bála jsem se, že mi moje láska uteče. Měla jsem štěstí - přemýšlela úplně stejně.
A: Jak se tvůj postoj k sexualitě během let měnil. Zažila jsi chvíle, kdy jsi si říkala: "Ano, zůstanu, podřídím se"?
Samozřejmě, že se měnil. Na začátku, když mi bylo čtrnáct nebo patnáct, odmítala jsem na to myslet. Říkala jsem si, že všechno bude vlastně OK.
Když jsem vyrůstala, zkoušela jsem se v souladu s pravidly tradiční ortodoxie potkávat s muži. Tyhle schůzky mě ale jen utrvzovaly v tom, že chci zůstat pouze s ní.
A tak jsme si jednou pronajaly dohromady byt. Pak jsme přemýšlely o dalších krocích. Dokonce nás napadlo, jestli bychom se neměly provdat za nějakou dvojici gayů to kvůli krytí. Každá taková možnost byla horší než předchozí. Po čase jsme si troufly na myšlenku, že budeme spolu žít. A že najdeme odvahu povědět vše našim rodinám. Moc nám pomohlo seznámení s jinými věřícími lesbičkami. Díky nim se náš sen přiblížil realitě. Díky nim jsme odvahu našli.
A: Jak tvoje rodina reagovala, když se dozvěděli o tom, že jsi lesbička?
Když jsem jim to pověděla tak nejdřív odmítali poslouchat. Věří, že jde o nemoc, která se dá vyléčit pokud bych se o to chtěla pokusit. I tak jim opravdu rozumím. Žijí v uzavřené a praktikující komunitě kde se "tato" slova nemají ani říkat.
A: A co přátelé? Stýkáš se s nimi?
Dneska už žádná tajemství nemám, už v "šatníku" nežiju. Všichni moji přátelé a kolegové vědí o mé přítelkyni. Musím zmínit, že většina z mých ortodoxních přátel ze střední školy nás přijala jako pár. To mi dává naději, že mladší generace je víc otevřená.
A: Setkala ses s případy, kdy rodina pocházející z ortodoxní komunity se vzdaly svých dětí kvůli jejich homosexualitě?
Ano. Existuje několik případů, i když tvoří menšinu. Moc jsem se bála, hlavně když jsem byla mladší. Odvážila jsem se ale svým rodičům říct pravdu.
Nicméně jsem poznala, že většina věřících rodičů gayů nebo lesbiček se svých dětí nevzdává. I přesto, že nepřímají jejich homosexualitu.
A: Takže přístup ortodoxních rodin by měl nabrat jiný kurz?
Současná situace není moc dobrá. Rodiny se tímto tématem úplně odmítají zabývat. Nevěří, že homosexualita je lidská přirozenost. Jejich názory celou věc odsuzují jako duševní nemoc, která se dá uzdravit terapií. Nebo to považují za symptom ztráty správné náboženské cesty.
Jsou tu ale náznaky změn.
Existuje pár moderních, ortodoxních komunit, které se souhlasí a o celém tématu se začínají učit. Otevřeně přijímají gaye a lesbičky do svých synagog. Přitom přiznávají, že v židovském právu nemůžou najít řešení.
Věřím, že opravdové změny nenastanou, dokud ortodoxní homosexuálové hlasitě nedají svým rodným komunitám, že "jsme zde!"
Takže čím více gayů bude otevřeně mluvit, tím víc změn potká i ortodoxní komunity.
A: Cítíš, že víc a víc gayů a lesbiček z ortodoxní komunity je připraveno otevřeně o své homosexualitě mluvit? A komu se to daří víc, mužům či ženám?
V naší organizaci Bat-Kol vidím, že mezi mladšími ženami se to stává samozřejmostí. I pokud zatím nikomu o své homosexualitě neřekli, chtějí tak učinit až nastane podle nich správný čas.
Stává se z toho během let častější jev. I tak si upřímně vážíme žen, které se rozhodnou ve své komunitě zůstat a nechat si vše pro sebe.
Pro ženy to je vůbec jednodušší, než pro muže. Současné židovské právo odsuzuje homosexuální chování u mužů přisněji.
Věřím ale, že čím víc gayů a lesbiček oznámí svojí existenci ortodoxní společnost už nebude moci toto téma schovávat pod koberec. Bude se jím muset začít zabývat.
A: Podle toho, co jsi poznala v Bat-Kol - jakým problémům obecně lesbičky nejvíc čelí?
Jak už zaznělo, nejsložitější jsou vztahy lesbiček a jejich rodin. Některé z těch žen mají někdy pocit, že nemůžete být lesbičkou a věřící zároveň. Že jde o nějaký paradox. Starosti ale většinou zmizí poté, co se poznají s dalšími lesbickými páry. Zjistí, že nemožné je vlastně možné.
Na druhou stranu, je tu i mnoho rodičů, které našly sílu přijmout své dcery takové, jaké jsou. Vím o dvou lesbických párech, které se vzaly a dokonce vychovávají děti. Rodiče těchto lesbiček pak považují děti za svá vnoučata. Jedna ze zakladatelek Bat-Kol dokonce vede skupinu věřících rodičů, které mají děti s homosexuální orientací. Snaží se ze všech sil, aby překonali veškeré emotivní překážk a přijali děti takové, jaké jsou.
Naděje tu je, čeká nás ale ještě dlouhá cesta.
A: Homosexualita je v tradičním židovství zapovězená. Změnilo to, že jsi lesbička nějak tvůj vztah k Bohu?
Vůbec ne. Z dějin judaismu známe několik událostí, při kterých byla pravidla stojící v bibli rabíny čtena jinak, interpretována jinak. A to proto, aby Tóra držela krok se společneskými, vědeckými, geografickými, nebo politickými změnami.
Věřím, že jednou z největších dnešních výzev pro naše rabíny je to, aby začali s úpravami přístupu společenského a právního k homosexualitě.
Nicméně v sobě se cítím naplněně, pokud jde o vztah k Bohu. Děkuji mu každý den za úžasnou lásku, kterou mám a vlastně za vše ve svém životě...
A: Tradiční rituály ale přece nepočítají s dvojicí lesbiček?
Vykročila jsem cestou, na které se snažím skloubit obě svoje identity. Každodenní život pobožné lesbičky je složitý ale velmi zajímavý... Někdy mám pocit že "vynalézám kolo" od samého začátku.
Ano, mnohé tradiční ritualý jsou určené pro páry, myslím tím pro muže a ženu. Jako třeba páteční večery, kdy žena zapálí dvě svíčky a pak přednese modlitbu. Muž poté řekne Kiduš - to je takový akt svěcení Šábesu.
My to děláme jinak. Každá z nás zapálí po jedné svíčce, v přednášení Kiduš se po týdnu střídáme.
Obecně považujeme "upravování" rituálů jako jednoduchou a vlastně zábavnou část našich životů. Komplikovanější už je pak vztak k našim ultraortodoxním rodinám. Stojíme od naší rodné komunity stranou - oni v ní žijí stále.
A: Plánuješ se svou přítelkyní svatbu?
Určitě. Dá-li Bůh, tak už příští léto. Naše rodiny určitě nepřijdou, máme ale mnoho blízkých přátel, které považujeme také za opravdovou rodinu.
Chceme zkombinovat židovskou tradici s moderním, humanistickým, rovnostářským a hlavně židovským životem plným lásky,
Jak už jsem říkala, vyžaduje to hodně kreativity spojit všechny tyto hodnoty dohoromady. Nám se ale výzvy líbí.
A: Zůčastníš se páteční Gay Parade? Myslíš, že to je důležité?
Doufám, že ano. Snad se uskuteční podle plánu.
Myslím, že to je důležité. Nejen kvůli prosazování práv, které gayové a lesbičky v Izraeli v současné době nemají. Myslím tím právo na řádný sňatek, adopci, atd. Je to důležité i kvůli věřícím homosexuálům, kteří se stále schovávají a bojí se před svou vlastní komunitou. Zaslouží si vědět, že v tomto "boji" nejsou sami
Myslím si, že Gay Parade by měla být velmi slušná. Nikoliv jako ty, které běžně známe. Upřímně nám záleží na pocitech ostatních náboženských komunit v tomto městě. Snažíme se vyjádřit naší existenci a názory co nejohlduplněji.
Opravdu doufám, že věřící najdou cestu nejen demonstrovat své názory nenásilným způsobem. Ale budou zároveň poslouchat hlasům mnohých věřících homosexuálů a najdou kuráž otevřít i svá srdce.
