Ježdění vlakem mají Češi v sobě, říká Rudiš. Radí, kde je zajímavá trasa nebo stanice

Helena Truchlá Helena Truchlá
24. 1. 2022 18:16
Spisovatel Jaroslav Rudiš rád jezdí vlakem, což čeští i němečtí čtenáři jeho knih dobře vědí. V pondělí ho za jeho literární dílo, "jehož živým symbolem je železnice překračující hranice jazyků a krajů", ocenilo také České centrum Mezinárodního PEN klubu. "Mám rád prázdná noční nádraží, i když jsou všude okolo opilci," říká Rudiš v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Jaroslav Rudiš (vpravo).
Jaroslav Rudiš (vpravo). | Foto: Jaroslav Rudiš

Deník Aktuálně.cz se s Jaroslavem Rudišem setkal v brněnském Grandhotelu, hned naproti hlavnímu nádraží. Z oken hotelové kavárny je výhled na železniční viadukt.

"To bude vlak na Prahu, z Budapešti," míní po zběžném pohledu na hodinky Rudiš, nově i držitel prestižní Ceny Karla Čapka pro rok 2022, zatímco jedna z nasvícených souprav horizontálně protne tmu za okny. 

Motiv železnice se opakuje skoro ve všech vašich knihách. Ta poslední je ale přímo manuálem pro cestování vlakem. Právě tak se jmenuje i v německém originále (Gebrauchsanweisung fürs Zugreisen), česky vyjde za necelé dva roky. Je to vaše vyznání lásky k železnici?

Dá se to tak říct. Je to hodně osobní kniha, píšu v ní, jak jsem se nestal železničářem a o mé nádražácké rodině: dědečkovi a strýci, který sloužil na stanici Jedlová v severních Čechách, v Tanvaldu, Liberci a v Lomnici nad Popelkou, odkud pocházím. Vystupuje tam pan Peterka, legenda na kolejích z jídelního vozu vlaku z Prahy do Berlína, nebo můj kamarád, strojvedoucí Pavel Židlík. Vlaky mám rád, patří k mým příběhům i k dějinám střední Evropy.

Vybral jste si proto i tenhle hotel, hned u nádraží? 

Nic není náhoda. Hotel Grand doporučuje už bedekr (turistický průvodce - pozn. red.) z roku 1913, podle kterého jezdí po Evropě i Winterberg (postava nejnovějšího Rudišova románu Winterbergova poslední cesta - pozn. red.). Dokonce je přímo tady v hotelu ubytovaný, v pokoji ve třetím patře s výhledem na železniční most.

Bydlíte teď ve stejném pokoji?

Tentokrát ne, ale už jsem v něm spal. Je krásné bydlet tam, kde lze vidět vlaky. Jednou jsem bydlel třeba u nádraží v Kjóto. Vidět, jak v pětiminutovém taktu vyjíždí šinkanseny, má něco do sebe. Z moderních hotelů okolo vídeňského hlavního nádraží je zase člověk za pět minut na nástupišti.

Vaše nadšení z čehokoliv železničního je zjevné. I váš manuál pro cestování vlakem je extrémně optimistický, což je dost v kontrastu s melancholií, jakou prožívá třeba zmíněný Winterberg. Byl to záměr?

Ano, ta knížka by měla čtenáře motivovat, aby sedli do vlaku a někam odjeli. V Německu vychází řada knih, které si dělají podivnou srandu ze zpoždění vlaků, což jsem absolutně nechtěl. Naopak jsem se snažil zachytit zážitky. Takže když má váš vlak zpoždění, pojedete po jiné, nezvyklé koleji… Železniční systém v Evropě je živý organismus, který nás všechny spojuje. V knize popisuji svoje cesty po Itálii, Skandinávii, Francii i Belgii.

Prázdná nádraží plná příběhů

Některé zážitky, které v knize s gustem vyprávíte, by mnohé naopak vyděsily nebo odradily. Třeba když jste s kamarády jezdili 40 hodin prakticky bez přestávky po Německu. Jak jste na takový nápad vůbec přišli? 

U německých železnic člověk sbírá věrnostní body.  A když jich má dost, může je vyměnit za jednu jízdenku do první třídy, která platí od sobotní půlnoci do neděle 10 hodin ráno. My jsme se toho rozhodli využít a pár hodin jsme si ještě dokoupili.

Osobně noční čekání na promrzlém nočním nádraží v Bruselu nebo intenzivní pocit ulepenosti po mnoha hodinách na cestě spíš nevyhledávám. Vás tohle netrápí? 

Člověk se po nějakých deseti patnácti hodinách dostane do takového zvláštního transu. Jede, neví, kde je… a najednou se ocitne na nádraží v Hamburku ve dvě hodiny ráno, všude okolo jen opilci - Winterberg by je nazval pivními mrtvolami. Ale já mám rád i prázdná noční nádraží. Člověk si je může sám zaplnit příběhy.

S přáteli jsme naši cestu provedli tak, že jsme jeli pestrou směsicí spojů: rychlíky i lokálkami.

Je to jeden z vašich tipů, jak si ježdění vlakem užít? Nespoléhat jen na nejrychlejší spoje?

Určitě. Další skvělá rada je cestovat se síťovou jízdenkou. To může člověk přijít na nádraží, podívat se na tabuli odjezdů a spontánně si vybrat, kterým směrem se vydá. Dává to svobodu.

Ideální je na tohle Švýcarsko. Když člověk vyrazí ráno z Curychu, může objet celou zemi a do večera se vrátit. Když nastoupím ráno do vlaku v Lomnici nad Popelkou, dostanu se do večera do Terstu v Itálii. Nebo do Kodaně, Gdaňsku… Další rada je nebát se někde jen tak vystoupit a vyjít před nádraží. Člověk tak pořád něco objevuje.

Když čas a rychlost nejsou priorita, není pak ale ježdění vlakem neuvěřitelný luxus?

Je to trochu luxus, když si člověk může říct, že mu nejde jen o to, dostat se co nejrychleji třeba z Prahy do Brna. Takže teď, když tam vlaky jezdí oklikou (přes Vysočinu, cesta trvá o půl hodiny déle - pozn. red.), mám radost, jak se koleje pomalu klikatí kolem Sázavy. Je to nádherná trať. Navíc jsem se naučil ve vlaku pracovat, je součástí mého života. 

Jak často sedáte do vlaku?

Určitě několikrát týdně. I když jsem v Berlíně, tak se jedu jen tak projet S-Bahnem (povrchovou městskou dráhou - pozn. red.).

Evropa na železniční mapě září

Na přebalu knihy Winterbergova poslední cesta je železniční mapa a vy ve svém návodu k použití požitkářsky píšete o listování v papírových jízdních řádech. Děláte to i ve skutečnosti, dnes, v době moderních technologií?

Ano, ale mám i mobilní aplikace! Pro opravdové nadšence je aplikace Railmap. V ní jsou přesná čísla kolejí, jak je označují železničáři. Čísla výhybek. Návěstidla. Rychlosti, kterými se smí jet… je tam celý svět, ale Evropa na té mapě doslova září.

O Česku se občas říká, že je srdcem Evropy. Platí to i při pohledu z kolejí?

Pro mě je to Vídeň. Vyjíždí odtud noční vlaky, které řada zemí zrušila. V noci člověk vidí vlaky směřující na Benátky, Curych, Řím, Berlín, Bukurešť nebo Kyjev. Rakouské dráhy si řekly, že odkoupí soupravy nočních vlaků, a teď je provozují se ziskem. Pobírají sice státní dotace, ale i tak je to velký úspěch.

Jeden můj známý pro ně plánuje mezinárodní trasy a říkal, že by každý den mohli vypravovat do Curychu a do Berlína ne jeden, ale dva noční vlaky. Tak velký je prý zájem.

Praha zatím zůstává stranou boomu nočních spojů. Jak si to vysvětlujete?

Chybí tu politické rozhodnutí více investovat do železnice. Česko dostalo od bývalého Rakouska-Uherska obrovské dědictví - velká část naší železniční sítě byla postavena už před rokem 1914. Mrzí mě, že se teď některé tratě ruší místo toho, aby se přemýšlelo, jak železniční dopravu modernizovat a zatraktivnit. Třeba po švýcarském nebo rakouském vzoru. 

V něčem ale vynikáme, a to jsou jídelní vozy. Vy jste jejich velký fanoušek. Co si objednáváte?

Ano, v kvalitě jídla i servisu jsme v rámci střední Evropy opravdu na špici. Jít do českého "jídeláku" se stalo hitem i v Německu, na trati Berlín-Hamburk. Je to podobné jako s nočními vlaky: v jídelních vozech přežívá určitá nostalgie po starých časech, kombinovaná s moderním jídlem a skvělým pivem. Mám hrozně rád jejich svíčkovou, ale těším se i na snídani, na čerstvá vajíčka.

Jak se díváte na noční vlaky RegioJetu do Chorvatska? Vysloužily si dost posměchu, že jsou to spoje pro Čechy-paštikáře. 

Ještě jsem jimi nejel. Ale přijde mi skvělé, když lidé jedou vlakem, a ne autem.

Vy autem jezdíte?

Ano, dokonce mám starý Saab. Někteří moji kamarádi jsou mnohem vyhraněnější a autem by nejeli. Já říkám: Ať si každý dělá, co chce. Nemám nic ani proti létání, občas to jinak nejde.

O železnici se teď hodně mluví v souvislosti s klimatickou krizí jako o dopravě, která vypouští méně emisí skleníkových plynů. Začal jste i vy osobně tohle vnímat? 

Určitě ano, věřím, že železniční doprava může životnímu prostředí pomoct. Pro mě jako spisovatele je ale vlak i místem, kde mohu sbírat historky a postřehy. Pozorovat holku s klukem, jak zažívají první románek, nebo postaršího chlápka, jak se melancholicky upíjí… Právě proto mám tolik rád jídelní vozy. Čeští železničáři jim mimochodem přezdívají hospoda.

Železnice, nebo dálnice?

Už jste zmínil, že jste byl v Japonsku, kde je železnice z našeho pohledu hodně futuristická - vlaky tu jezdí běžně rychlostí přes 300 kilometrů v hodině…

Já jsem v tomhle podobný Winterbergovi, který to moc rád nemá. Ale na druhou stranu člověk může třeba někam rychle dojet, přestoupit a dál pokračovat o to pomaleji. Budoucnost ježdění vlakem bude podle mě kombinace obojího. Do Lomnice nad Popelkou asi nebude jezdit rychlovlak, je ale možné naše spoje výrazně urychlit a železnici zatraktivnit. Je velkým selháním, že více než 30 let po sametové revoluci neexistuje rychlodráha z Berlína nebo Bruselu do Varšavy. Teď to ale vypadá, že se situace mění. 

Kromě rychlosti lidi zajímá i cena a vlaky jsou často výrazně dražší než levné letenky. Měl by to stát víc podporovat?

Určitě. Máme nějakou sumu peněz, o které můžeme rozhodnout, jestli z ní půjde víc do železnic, nebo do dálnic. 

Máte tip na nějaké zajímavé stanice, které nejsou až tolik známé? 

Fascinují mě ty pohraniční, kde se něco mění. Třeba v Černé nad Tisou, kde končí Evropská unie a mění se šířka kolejí. Nádražáci v těchhle stanicích často umějí zcela přirozeně víc jazyků. Můj kamarád Pavel Židlík, který jezdí do Drážďan, má zkoušku z němčiny z Goethe Institutu. To samé jeho němečtí kolegové, kteří jezdí do Prahy. Ve stanici Opicina v Itálii nad Terstem výpravčí mluví i slovinsky a ty dva jazyky střídá. Železnice je místo, kde Evropa srůstá dohromady. 

Video: Jaroslav Rudiš německy předčítá ze své knihy Winterbergova poslední cesta

Jaroslav Rudiš čte ukázku z knihy Winterbergs letzte Reise. | Video: Random House
 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 5 hodinami

Real v generálce na finále LM nedal gól

Mistrovský Real Madrid zakončil španělskou nejvyšší soutěž bezbrankovou remízou s Betisem Sevilla. Zápas byl pro tým kolem jasně nejlepšího ligového střelce Karima Benzemy generálkou na finále Ligy mistrů, ve kterém se příští sobotu utká v Paříži s Liverpoolem.

Benzema nerozšířil počet 27 branek, s kterými vévodí tabulce střelců, největší šanci zápasu promarnil v úvodu druhého poločasu jeho spoluhráč Rodrygo. Real má před víkendovým programem závěrečného 38. kola třináctibodový náskok na Barcelonu, Betis už nemohl vylepšit páté místo, ze kterého se kvalifikoval do Evropské ligy.

V druhé dnešní předehrávce sestupující Levante vyhrálo třetí z posledních čtyř zápasů. I díky dvěma gólům Melera zvítězil předposlední tým tabulky na hřišti Vallecana 4:2.

Španělská fotbalová liga - 38. kolo:

Real Madrid - Betis Sevilla 0:0, Vallecano - Levante 2:4 (18. Álvaro García, 61. Guardiola z pen. - 26. a 45.+1 Melero, 44. Martí, 76. Coke).

Tabulka:

1. Real Madrid 38 26 8 4 80:31 86
2. FC Barcelona 37 21 10 6 68:36 73
3. Atlético Madrid 37 20 8 9 63:42 68
4. FC Sevilla 37 17 16 4 52:30 67
5. Betis Sevilla 38 19 8 11 62:40 65
6. San Sebastian 37 17 11 9 39:35 62
7. Villarreal 37 15 11 11 61:37 56
8. Bilbao 37 14 13 10 43:35 55
9. Pamplona 37 12 11 14 37:49 47
10. Vigo 37 12 10 15 43:41 46
11. Valencie 37 10 15 12 46:53 45
12. Vallecano 38 11 9 18 39:50 42
13. Espaňol Barcelona 37 10 11 16 40:53 41
14. Getafe 37 8 15 14 32:38 39
15. Elche 37 10 9 18 37:51 39
16. Granada 37 8 13 16 44:61 37
17. Cádiz 37 7 15 15 34:51 36
18. Mallorca 37 9 9 19 34:63 36
19. Levante 38 8 11 19 51:76 35
20. Alavés 37 8 7 22 31:64 31
před 7 hodinami

Trump musel zaplatit pokutu 110 tisíc dolarů za pohrdání soudem

Někdejší americký prezident Donald Trump zaplatil pokutu 110 tisíc dolarů (2,57 milionu korun), která se mu nasčítala za pohrdání soudem v kauze vyšetřování jeho financí ve státě New York. Oznámila to v pátek kancelář newyorské generální prokurátorky Letitie Jamesové. Exprezident ovšem podle ní stále nedodal dokumentaci, kterou soud požadoval jako druhou podmínku pro úplné stažení nařízení spojeného s neuposlechnutím obsílky.

Soudce Arthur Engoron konstatoval Trumpovo pohrdání soudem 25. dubna poté, co podnikatel a politik ignoroval výzvu Jamesové, aby předal materiály pro vleklé vyšetřování své firmy Trump Organization. S rozhodnutím se pojila pokuta 10 tisíc dolarů za každý další den, kdy Trump nebude spolupracovat.

Engoron pak minulý týden oznámil, že 6. května byl trest pozastaven, neboť Trumpovi právníci odevzdali soudu přísežná prohlášení, v nichž popisovali kroky, které podnikli ve snaze vyhovět požadavkům prokurátorky. Zároveň dal soudce Trumpovi do dneška čas na to, aby zaplatil vzniklou pokutu a dodal další prohlášení ohledně pátrání po záznamech požadovaných v obsílce. Exprezidentův tým tvrdí, že materiály, kterých se domáhá Jamesová, nejsou jednoduše k dispozici.

Zdroj: ČTK
Aktualizováno před 8 hodinami

Německo, Francie a Nizozemsko oznámily první případy opičích neštovic, WHO se obává šíření

Po zjištění výskytu opičích neštovic v několika evropských zemích z tohoto týdne potvrdilo první případy této vzácné nemoci také Německo, Francie, Belgie, Kanada a Nzozemsko. Austrálie má podezření na nákazu u muže, který se vrátil z cesty do Evropy. Opičí neštovice jsou vzácné virové onemocnění, jehož projevy jsou podobné lidským neštovicím, avšak obvykle s mírnějšími projevy. Zástupce Světové zdravotnické organizace dnes řekl, že v souvislostí s nadcházejícím létem se obává šíření této nemoci.

První dva výskyty oznámila Belgie. Nákaza se objevila u dvou lidí z různých měst, kteří se však v poslední době zúčastnili téhož večírku na blíže neurčeném místě. Oba mají mírný průběh onemocnění. Virolog Steven Van Gucht z belgické agentury pro veřejné zdraví Sciensano agentuře Reuters řekl, že očekává další nárůst případů, Belgie však podle něj zvládne dostat virus pod kontrolu.

Virus se podle Světové zdravotnické organizace (WHO) přenáší blízkým kontaktem s tkání a tělesnými tekutinami nakaženého a také kapénkami. Přenos může nastat rovněž přes kontaminované materiály, například přes ložní prádlo.

Zdroj: ČTK
Další zprávy