Praha - Po sestřelení ruského letounu Su-24 tureckou protivzdušnou obranou Moskva posílí vojenskou přítomnost v Sýrii. První odpověď už přišla: Rusové oznámili, že do akce pošlou výkonné stíhačky, které budou příště bombardéry při jejich náletech na islamisty či Bašárovu opozici doprovázet.
Do Latákíje Moskva pošle též rakety S-400. Ty patří k nejmodernějším zbraním ozbrojených sil, jejich operační dosah je až 400 kilometrů a mohou zasáhnout i rychle letící bojové letouny ve výšce až 30 kilometrů.
U syrských břehů nedaleko zmiňované základny má navíc ruská armáda raketový křižník, který je podle ministra obrany Sergeje Šojgua "připraven zničit nebezpečné vzdušné cíle".
Tím ale výčet ruských možností nekončí. Moskva má ještě jeden trumf: svá letadla může chránit špičkovými systémy radioelektronického boje, které zaslepí radary turecké protivzdušné obrany.
Jak zaslepit protivníka
Podle někdejšího profesionálního zpravodajského analytika Dušana Rovenského (nyní působí v Armádním technickém magazínu - ATM) patří Rusové v radioelektronickém boji k absolutní špičce.
Rusko - stejně tak jako například Spojené státy - dokáže různými způsoby rušit radiokomunikační či radiolokační činnosti protivníka. Včetně protiradarových samonaváděcích střel.
K radioelektronickému boji patří ovšem podle expertů rovněž informační "přetěžování" či zahlcování (vysílaní velkého množství matoucích informací) protivníkova komunikačního, průzkumného či radiolokačního systému.
Účinnými prostředky radioelektronického boje mimochodem disponuje i česká armáda. Patří k nim například pasivní a prakticky nezjistitelné "radary" Věra, které odhalí i takzvané neviditelné letouny.
Region už je letadly přesycen
Likvidace ruského bombardéru u turecko-syrské hranice každopádně jasně ukázala, jak složité a protichůdné zájmy mocností se teď křižují v Sýrii.
"Turecko má v Sýrii své zájmy, které nemusí být vždy identické s těmi aliančními ani s ruskými," připomíná Dušan Rovenský. Turecku etnicky blízcí syrští Turkmeni například bojují proti Bašáru Asadovi a Turci je v tom podporují.
Rusko naopak podporuje Asadův režim, takže bombarduje základny i sklady zbraní Turkmenů.
"Sestřelení ruského bombardéru je dosud nejdůraznější vyjádření nelibosti Ankary, že Moskva nebere její protesty - a týká se to i narušování tureckého vzdušného prostoru, jakkoliv spíše okrajového - vážně," domnívá se Rovenský.
Přesto varuje před dalším nasycováním již tak přesyceného regionu pozemními jednotkami či letadly. Sestřelení ruského "súčka" jinak povede k nebezpečné eskalaci válečného napětí, které se může vymknout kontrole.
