Poslední dva týdny mezi sebou válčí armáda židovského státu a radikální hnutí Hamás, které konflikt rozpoutalo, když v sobotu 7. října zaútočilo na Izrael a zabilo přes 1400 lidí. Izrael v reakci na útok ostřeluje Pásmo Gazy, které militanti z Hamásu kontrolují. Mezi obětmi na obou stranách převažují civilisté.
Izrael slíbil, že se při pozemní operaci v Gaze pokusí vyhnout civilním ztrátám, více než dva miliony obyvatel se ale nemají kam schovat ani utéct.
Některé humanitární organizace Pásmu Gazy přezdívají vězení pod otevřeným nebem. Oblast o velikosti asi tří čtvrtin Prahy je jedním z nejhustěji osídlených míst na světě. Žije tu asi 2,3 milionu lidí, kteří ji nemají jak opustit. Nyní se tak jen snaží vybrat tu nejméně nebezpečnou variantu.
Část lidí zůstala doma a doufá, že se jim rakety i případné pouliční boje vyhnou. Další se schovávají v objektech, o nichž doufají, že budou ušetřeny. Typicky to jsou třeba nemocnice nebo školy provozované OSN či Červeným půlměsícem. Ani tam ale nemají jistotu bezpečí, protože je mohou trefit šrapnely střel mířených na jiné budovy nebo budou zasaženy omylem.
Ukázal to i úterní zásah nemocnice v Gaze, za který podle tamních úřadů nese odpovědnost Izrael. Ten to ale odmítá a naopak tvrdí, že šlo o střelu, kterou se neúspěšně pokoušeli kousek za nemocnicí odpálit islámští džihádisté.
Naděje na útěk
Ti, kteří žijí na severu, se mohou pokusit vyslyšet výzvy Izraele a přesunout se na jih. Zatím apel uposlechlo asi šest set tisíc lidí. "Byla jsem jednou z nejšťastnějších, protože jsem dostala auto a v podstatě jsme se s ním přesunuli z hlavního města do jižní Gazy," popsala pro stanici NPR novinářka Noor Harazinová, která metropoli opustila s manželem. Její rodiče se ale rozhodli schovat v nemocnici.
"Viděli jsme stovky lidí, kteří tuto trasu absolvovali pěšky. A to se bavíme o desítkách kilometrů. Viděla jsem plačící ženy a plačící děti. Lidé jsou v šoku," dodala.
Ani ti, kteří na jih dorazí, ale nemají vyhráno. Nemají se tam kde schovat a mohou jen doufat, že oblast bude méně ostřelovaná. Celá Gaza je obehnaná ostnatým drátem a zdí, ke které se nikdo nesmí na 100 metrů přiblížit.
Izrael kontroluje hraniční přechody a z Gazy je možné se dostat pouze ve zvláštních případech jako jednodenní pracovní síla nebo třeba při ohrožení života. Například kvůli studiím ale Pásmo Gazy není možné opustit. Lidé se tak nemohou dostat ani do druhé části Palestiny - Západního břehu Jordánu, který leží na druhém konci Izraele.
Jediný přechod ve městě Rafáh na jihu do Egypta zůstává zavřený. Lidé se k němu hrnou v naději, že bude brzy otevřený, to Káhira ale zatím odmítá. Jednak z důvodu bezpečnostní hrozby a přechod také z palestinské strany hranice ostřeluje Izrael. Egyptské úřady se také obávají, že by po evakuaci Palestinců Izrael mohl celou Gazu zabrat a lidé už by se neměli kam vrátit a v sousední zemi zůstali.
Dlouhodobá krize
Pásmo Gazy od roku 2007 kontroluje radikální hnutí Hamás, které svrhlo palestinskou samosprávu, jež stále vládne na Západním břehu. Od té doby Izrael i Egypt omezily pohyb lidí i zboží dovnitř i ven. Blokádu vysvětlují bezpečnostním rizikem.
V letech 2008 až 2023 před současným konfliktem podle OSN zabily letecké údery na okupovaných územích 6407 Palestinců, z toho 5360 v Gaze. Ve stejném období bylo zabito 308 Izraelců.
I bez současného konfliktu je život v Gaze nesmírně obtížný. Více než 60 procent tamních Palestinců je mladších 25 let, čtyři z deseti ale nemají práci.
Humanitární katastrofa
Izrael kontroluje rybolov a kvůli ochraně hranice i stále hustšímu osídlení nemohou lidé plně využívat svá pole a nejsou tak schopni vypěstovat dostatek potravin nebo potravu ulovit. Naprostá většina obyvatel je proto závislá na humanitární pomoci. Ta se k nim ale někdy nedostane, protože ji hnutí Hamás využije pro vlastní účely a nerozdělí mezi potřebné Palestince.
Izraelská a egyptská blokáda navíc znemožňuje, aby na místě správně fungovaly nemocnice a zdravotnická zařízení nebo aby lidé měli možnost opravovat rozpadající se či už zničené budovy. Okolo 76 procent lidí jsou proto uprchlíci a velká část žije v provizorních táborech, píše stanice BBC.
"Humanitární situace v Gaze byla po 16 letech izraelské blokády již velmi zoufalá. Nyní se však propadáme do takové situace, kterou jsme prostě ještě neviděli," uvedl pro CNBC Omar Shakir, ředitel organizace Human Rights Watch. Z Gazy od roku 2007 není možné cokoliv exportovat ven a Izrael přísně kontroluje, jaké věci je možné posílat dovnitř. Úplný zákaz platí na cokoliv, co by mohl Hamás použít na výrobu zbraní.
Nyní Izrael v reakci na útok Hamásu do oblasti přestal posílat jídlo, palivo, elektřinu i vodu. Nemocnice tak fungují pouhých několik hodin denně a jsou závislé na energii z generátorů. Ty už ale dlouho nevydrží. Humanitární organizace také varují, že pokud blokáda brzy neskončí, nebude už záležet na tom, zda Izrael do Gazy vtrhne, protože lidé umřou hlady.
Ve středu Izrael zopakoval, že do oblasti nevpustí žádnou humanitární pomoc, dokud Hamás nepropustí asi 200 izraelských rukojmí, které v Gaze drží. Nebude ale blokovat pomoc, která do oblasti poputuje přes Rafáh z Egypta, pokud se bude jednat pouze o jídlo, vodu a léky pro civilní obyvatele na jihu Pásma Gazy.
