Poznaň - Den D nastal. Státy OSN se v pondělí prvního prosince po roce opět sešly, aby debatovaly, jak zabránit oteplování planety.
V sázce je podle Mezinárodního panelu OSN pro klimatické změny (IPCC) mnoho. Pouze za předpokladu, že do roku 2050 o padesát procent snížíme emise skleníkových plynů, máme padesátiprocentní šanci, že růst teploty na planetě ve srovnání s obdobím před průmyslovou revolucí nepřesáhne 2 stupně Celsia (takzvaná možnost 50/50/50).
Jinak by podle IPCC nastaly klimatické změny, které nejsme schopni předvídat.
Na summitu před rokem na Bali si státy světa samy stanovily jako poslední možné datum vzniku nové klimatické dohody prosinec 2009. Nyní se nacházíme v poločase, ale k vítězství je stále velmi daleko.
Co po Kjótu?
Důvodem jsou komplikovaná jednání mezi rozvojovými a průmyslovými zeměmi, neochota uskrovnit se, ekonomická a finanční krize, průtahy uvnitř Evropské unie i čekání na to, až se změní vláda ve Spojených státech.
V současné době je většina průmyslově rozvinutých států vázána Kjótským protokolem, podle nějž mají státy snížit své emise v letech 2008 až 2012 o 5,2 procenta oproti roku 1990, což se díky kolapsu těžkého průmyslu zemí bývalého sovětského bloku na počátku devadesátých let může podařit.
Do roku 2006 poklesly u 40 průmyslových zemí emise oxidu uhličitého, hlavního skleníkového plynu, z 18,9 miliardy tun na 18 miliard, tedy o 4,7 procenta. Trend však není pozitivní: od roku 2000 totiž opět vzrostly ze 17,6 miliardy tun.
Úkolem summitu v Poznani je příprava smlouvy, která po roce 2012 Kjótský protokol nahradí. O tom, jak má vypadat, se však vedou velké spory.
Brzda číslo jedna: změny v USA
Brzdou současných jednání je zejména přechod mezi administrativou George Bushe a Baracka Obamy ve Spojených státech. Ačkoliv jsou USA se 7 miliardami tun CO2 ročně vedle Číny největším světovým emitorem, jejich podpis pod smlouvou z Kjóta chybí.
George Bush se obával negativního vlivu restriktivních opatření na ekonomiku USA, Barack Obama je přesvědčen o opaku a navrhuje emise snížit do poloviny století o 80 procent.
Rozvojové státy, které by měly omezit emise podle připravované zprávy IPCC do roku 2020 o 15 až 30 procent - oproti tomu, jak by rostly, kdyby žádné závazky nepřevzaly (tedy nikoli oproti roku 1990, který jako limit stanovuje Kjótský protokol) - čekají, až se Obama ujme moci a zda se Spojené státy k restrikcím skutečně zavážou.
"Nikdy nebudeme mít globální dohodu, pokud se jí nezúčastní Spojené státy. Ty to neudělají, pokud se nepohne Čína, a ta to neudělá, pokud se nepohnou Spojené státy," řekla před časem Aktuálně.cz dánská ministryně pro klimatické změny Conni Heedegardová, na půdě jejíhož státu se má příští rok nová dohoda definitivně uzavřít.
Brzda číslo 2: tahanice EU
Stejně klíčový jako postoj Spojených států je však také potvrzení závazku EU. Ta slíbila, že do roku 2020 sníží své emise o 20 procent, 20 procent její energie půjde z obnovitelných zdrojů a energetickou účinnost zvýší rovněž o 20 procent (heslo 20/20/20).
V případě, že se k velkým limitům zavážou i ostatní státy, slíbila EU snížit emise až o 30 procent.
Unie je na poli boje proti klimatickým změnám hráčem číslo jedna. Jak v přijatých závazcích (osm procent v Kjótském protokolu), tak při tvorbě regionálního systému obchodování s emisními povolenkami, který má být změněn v systém celosvětový.
Blok států uvnitř EU vedený Polskem se však díky pravděpodobné zátěži pro průmysl těmto závazkům brání (Polsko vyrábí 95 procent energie z fosilních zdrojů).
Bez jasného postoje Unie, která se na svém klimatickém balíčku kvůli tlaku Polska a dalších zemí stále nedohodla, nebude podle evropských politiků možné ambiciózní celosvětové smlouvy dosáhnout.
Klíčová jednání eurostátů bývalého východního bloku proběhnou v Gdaňsku v sobotu a lobbovat za omezení emisí tam přijde i prezident současné předsednické země sedmadvacítky Nicolas Sarkozy.
Brzda číslo 3 a 4: krize a rozvojové státy
Další překážkou na cestě k nástupci Kjóta jsou současná ekonomická krize a nastávající recese a také neochota rozvojových zemí omezit svůj růst.
Řada z chudších států však už naznačila, že je ochotna ustoupit, pokud se ke snížení emisí zavážou velcí emitoři a pokud jim rozvinuté země poskytnou technologie, které jednak pomohou jejich průmyslu pracovat ekologičtěji, jednak jim umožní, aby se vypořádaly s klimatickými změnami, které na ně dopadnou tak jako tak.
Debaty v Poznani tak budou velmi komplikované a neočekává se v nich žádný velký posun. Co je však podle účastníků zásadní, je připravit detailní plán konkrétních jednání pro příští rok, která se v prosinci uzavřou v Kodani.
Začátek skutečných jednání
Podle výkonného tajemníka Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) Yvo de Boera je dále nutné, aby státy ozřejmily závazky, které jsou ochotné učinit po vypršení Kjóta, výši finančních prostředků, které nabídnou průmyslové země svým chudým sousedům k adaptaci na klimatické změny, a jaké instituce budou řízením mechanismů pověřeny.
"Důsledky klimatických změn... už těžce dopadají na ty nejzranitelnější," citovala De Boera stanice BBC. "Nemůžeme dovolit, aby nás (finanční krize a hrozící recese) odvedly od bojů s klimatickými změnami."
Poznaň tak podle politiků i nevládních organizací musí znamenat začátek skutečných jednání.
"Abychom udrželi růst globální teploty v mezích do 2 °C, je třeba, aby se nejpozději v roce 2015 zlomila křivka růstu světových emisí skleníkových plynů," komentoval pro Aktuálně.cz důležitost začínajících jednání přímo z Poznaně Ondřej Pašek z Centra pro dopravu a energetiku.
"Na jednání v Poznani je třeba připravit novou podobu mezinárodní dohody o klimatu tak, aby byla v roce 2009 schválena a začala platit po skončení současného Kjótského protokolu, v roce 2012. Je třeba do ní zapojit co nejvíce zemí, stanovit závazky snižování emisí a také mechanismy finanční a technologické pomoci pro země třetího světa."
