Krize v Itálii může ohrozit existenci samotného eura. Řekli Italové Ne Evropě, nebo jen premiérovi?

Ondřej Houska Ondřej Houska
5. 12. 2016 5:54
Italové v referendu jasným výsledkem odmítli navrhované změny ústavy. Premiér Matteo Renzi proto ještě v pondělí podá demisi. Výsledek je triumfem populistických a euroskeptických stran, i když v kampani hrál hlavní roli odpor k osobě premiéra, a ne evropská témata. Politická nejistota může podle analytiků ohrozit stabilitu italských bank. Některé z nich potřebují kvůli zátěži špatných úvěrů z minulosti doplnit kapitál.
Odstupující italský premiér Matteo Renzi.
Odstupující italský premiér Matteo Renzi. | Foto: Reuters

Řím – Itálii, jedné z klíčových zemí eurozóny, hrozí politická a finanční krize. Premiér Matteo Renzi oznámil, že po prohraném referendu o změnách ústavy podá ještě v pondělí demisi. Podle obav mnohých komentátorů je teď ohrožená stabilita hned několika italských bank. Případná bankovní krize v Itálii by přitom mohla mít zdrcující následky pro celou Evropu.

Voliči v referendu odmítli plánované změny ústavy jasnou většinou zhruba 60:40 při vysoké volební účasti. „Dali jsme Italům šanci na změnu. Byla to jasná a jednoduchá volba, ale neuspěli jsme,“ řekl Renzi, který na tiskové konferenci jen stěží dokázal zadržet slzy v okamžiku, kdy děkoval za podporu své ženě a dětem. Dodal, že za prohru nese zodpovědnost pouze on sám.

Pocit nejistoty ohledně budoucnosti země vyjádřil na Twitteru citací z Danteho Božské komedie Alberto Gallo, ekonom investiční společnosti Algebris: „Ó služko Itálie, bolů chýše, bez vůdce lodi, kterou bouře zmítá...“

Renzi se označoval za reformního premiéra a prosadil např. změny v pravidlech na trhu práce. Hlavní opoziční strany, Hnutí pěti hvězd a Liga severu, naopak prosazují uspořádání referenda o italském odchodu z eurozóny. Obě strany v kampani před referendem vedly ostrou kampaň za odmítnutí ústavních změn. Výsledek hlasování je tak pro ně jednoznačným úspěchem, stejně jako vzpruhou pro další populistické a euroskeptické síly v Evropě. Ty naopak v neděli neuspěly při jiném otře sledovaném hlasování, ve druhém kole rakouských prezidentských voleb. Rakušané hlavou státu zvolili umírněného Alexandra Van der Bellena, který porazil kandidáta krajní pravice Norberta Hofera.

Nejistota bankovního sektoru

Porážka italské vlády a triumf jejích odpůrců může vnést velkou míru nejistoty do italského bankovního sektoru. Několik bank potřebuje doplnit kapitál a trhy před referendem pochybovaly o tom, jestli se jim to může v případě vítězství „Ne“ a následné zvýšené nejistoty podařit. Na prvním místě se to týká problémové banky Monte dei Paschi di Siena, která chce od investorů získat 5 miliard eur.

Případná bankovní krize v zemi o velikosti Itálie by přitom mohla podle černých scénářů znamenat existenční problém pro celou eurozónu. Výsledek referenda tak přivítali euroskeptici napříč Evropou: „A teď Italexit“, hlásal titulek britského bulvárního deníku Daily Mail, který prorokuje italský odchod z eurozóny a z Evropské unie. „Italové odsoudili Evropskou unii a Renziho,“ přidala se vůdkyně francouzské krajně pravicové Národní fronty Marine Le Penová.

Řada komentátorů ale upozorňuje, že pravdivá je jen druhá část tohoto prohlášení, tedy odmítnutí premiéra Renziho. „Je to jen NE Renzimu, ne Evropě,“ napsal Alberto Alemanno, profesor na École des hautes études commercialles v Paříži. Narážel tak na fakt, že dominantním tématem kampaně byla osoba premiéra, kterého opozice obviňovala ze snahy uzurpovat si v zemi veškerou moc. Potvrdila to i analýza průběhu kampaně na sociálních sítích od společnosti Catchy pro deník La Stampa.

Vysoká nezaměstnanost

Renzi se v kampani ocitl „sám proti všem“, napsal v komentáři největší italský deník Il Corriere della Sera. Postavili se proti němu nejen populisté z Hnutí pěti hvězd a xenofobní Liga severu, ale i levicová část jeho vlastní Demokratické strany nebo třeba senátor a bývalý premiér Mario Monti. Řada z těchto odpůrců přitom během hlasování v Parlamentu pro ústavní změny zvedla ruku. Renzi ale podle deníku udělal chybu, že z referenda sám učinil hlasování o své vlastní budoucnosti, když prohlásil, že v případě záporného výsledku odstoupí.

„Renzi tři roky opakoval to samé: mluvil o Itálii, která znovu nachází svoje místo, která může být silnější než Německo, která bude lokomotivou Evropy. Opakoval mantru, která by musela být podpořena silným ekonomickým oživením; to ale nenastalo,“ napsal Il Corriere della Sera s tím, že Italové nepovažovali za dostatečný slabý růst okolo jednoho procenta, který teď země vykazuje. Své frustraci s ekonomickou situací nebo více než desetiprocentní nezaměstnaností tak dali průchod u volebních uren.

Italové v referendu odmítli snížení pravomocí Senátu, který má v unikátním italském systému stejné slovo jako Poslanecká sněmovna. Zároveň s tím smetli ze stolu i navrhované omezení pravomocí regionálních administrativ. Renzi tvrdil, že tyto reformy zjednoduší zkostnatělý a velmi složitý italský politický systém, což téměř jednohlasně podpořili i velcí italští podnikatelé. Odpůrci reforem naopak varovali, že by kvůli změnám premiér získal příliš velkou moc.

Poté, co Renzi podá demisi, zahájí podle ústavy prezident Sergio Mattarella konzultace s hlavními politickými stranami. Jejich výsledkem nejspíš bude jmenování nové vlády, kterou by podle spekulací mohl vést např. dosavadní ministr financí Pier Carlo Padoan nebo Dario Franceschini, ministr kultury.

Prezident může vedením vlády teoreticky opět pověřit i Renziho. Kabinet by zemi dovedl k volbám, které mají být v roce 2018. Pokud ale konzultace s politickými stranami nepřinesou výsledek, může prezident rozhodnout o vypsání předčasných voleb. Zatím není jasné, jestli jednačtyřicetiletý Renzi zůstane lídrem své Demokratické strany a bude ve volbách opět usilovat o post premiéra, nebo jestli kvůli referendu úplně odejde z politiky.

 

Právě se děje

Další zprávy