Veterán války z roku 2014 na Donbasu a účastník bojů o letiště Hostomel ze začátku ruské agrese před dvěma lety v rozhovoru míní, že Ukrajina nevyhraje, dokud na sobě Rusové nezačnou cítit následky války. Pětapadesátiletý Lapin má za sebou i politickou minulost. V letech 2014 až 2019 působil jako poslanec parlamentu za stranu Národní fronta bývalého premiéra Arsenije Jaceňuka.
Můžeme považovat nečekaný srpnový vpád do Kurské oblasti za známku toho, že ukrajinská armáda ještě není u konce s dechem a je stále schopna nepřítele porážet?
Je to komplikované. Tahle válka je válka o naše přežití, o přežití našeho státu. Nemáme jinou možnost než se pokusit převést válku na ruské území, protože bez toho bychom nikdy neměli šanci vyhrát. Podívejte se na Rusko, válka se tam lidí zatím moc netýká. Chodí do práce, do divadel, do kina, jsou v pohodě. Zatímco na nás dopadají rakety, nemáme vodu, elektřinu. Rusové žádné takové problémy nemají, válku na sobě nepociťují. Ale jak by dopadla druhá světová válka, kdyby Sovětský svaz a spojenci neútočili na Německo?
Rusové mohou válku prodlužovat. Z nafty a plynu pořád financují armádu, žold svým vojákům. Mohou také nabírat Syřany, Afričany a další. Na rozdíl od nás mohou bojovat vlastně neomezeně dlouho.
Je operace v Kursku úspěšná?
Zatím ano. Posunuli jsme takzvané Putinovy červené linie. Putin jako vždy, když Ukrajina něco překročí, vyhrožuje, jakou nasadí zbraň. A podívejte se. Ukrajinská armáda okupuje ruskou půdu a nic se nestalo. Západním spojencům jsme ukázali, že není třeba se Putina bát. Je to vlastně ironie, že se německé tanky - tentokrát v našich službách - vrátily ke Kursku poprvé od roku 1943.
Důležité také je, že jsme zase přitáhli jinak už upadající pozornost světových médií k Ukrajině. Zpočátku byla válka epochální událost, ale postupně si na ni lidé ve světě zvykali a začalo se říkat, že už by ji Ukrajina měla nějak ukončit. Pryč je doba výzev k pomoci a záchraně naší země, jako v době ruských masakrů v Buči, Irpini nebo masivního ostřelování Charkova.
Jak se Ukrajincům povedl takový průlom v Kurské oblasti? Je opravdu možné, že Rusové něco takového vůbec nečekali?
My jsme dobří a jsme schopní Rusy porážet, když se hýbeme a manévrujeme. Jakmile je fronta statická, projevuje se ruská převaha v munici, raketách a vůbec ve všech zbraních. Dokázali jsme je porazit, když jsme roztáhli frontu u Kyjeva, v Charkově, při osvobozování Chersonu. Teď se to potvrdilo i v Kurské oblasti. Znovu nás to morálně povzbudilo, je to silná motivace.
A jedna věc je důležitá. Poprvé od začátku války nám Rusové zavolali a sami požádali o výměnu zajatců. A souhlasili, že nám vrátí i ty z pluku Azov z Mariupolu. Putin potřeboval reagovat na kritiku, že je u Kursku příliš zajatých ruských vojáků.
Co se týká oslabení ruského tlaku na Pokrovsk na východě Ukrajiny kvůli naší operaci u Kursku, zatím není jasné, jak to dopadne. Faktem ale je, že z Ruska poslali šedesát tisíc vojáků právě ke Kursku a ne do Pokrovsku. Uvidíme, jaká je naše další strategie v Kurské oblasti. To se dá opravdu těžko předvídat.
Když Rusko v únoru 2022 napadlo Ukrajinu, účastnil jste se úspěšné obrany klíčového letiště Hostomel u Kyjeva. Jaké vzpomínky na ty dny vám nejvíce uvízly v paměti?
Jak jsme byli akceschopní a horizontálně organizovaní. Úkolem bylo zastavit ruské kolony a armáda se rozhodla decentralizovat velení: žádné čekání seshora na rozkazy. Kdo mohl, udělal, co v daném místě a čase považoval za nezbytné. Prostě jsem zavolal důstojníkovi 72. brigády, že vidím kolonu tanků a posílám mu souřadnice, aby tanky "pocukroval". Napálili to tam a už jsme všichni řvali "Sláva Ukrajině". Každý měl právo rozhodnout, co je v dané chvíli nejlepší udělat. Proto jsme tehdy uspěli.
Později jste na frontě utrpěl těžké zranění…
Jely proti nám dva ruské tanky. Těžko to nějak detailně popsat, prostě najednou rána a dostal jsem to. Kolega mě pod palbou odtáhl pryč. Stalo se to v Popasné na Donbase, za zády jsme měli ještě Bachmut. Od roku 2014 jsem ale přežil několik zranění, tohle nebylo první.
Rozhovor nabíráme online přes WhatsApp během vašeho pobytu ve Spojených státech. Kvůli čemu jste tam letěl? Vyjednáváte nějaké dodávky zbraní pro Ukrajinu?
Ano, také. Scházím se s americkými politiky, s představiteli ukrajinské diaspory, s lidmi z vlivného analytického ústavu Atlantická rada. Ale nejde jen o vojenskou pomoc. Jde o dlouhodobé kontakty a spolupráci se Spojenými státy, například při obraně ukrajinské demokracie a právního státu, protože jsou v naší zemi bohužel tendence k posunu k autoritářskému státu. Nechceme se stát druhým Běloruskem.
Jak se ty autoritářské tendence projevují?
Samozřejmě existuje pnutí, aby se ve válce omezila občanská nebo ekonomická práva občanů. Prezident Volodymyr Zelenskyj se sám nedávno nechal slyšet, že ve skutečnosti Ukrajině vládne pět, šest lidí. Jsme ale demokratická země, máme zvolený parlament. Předchozí premiér poslal rezignaci předsedovi parlamentu, současný už ji má posílat prezidentovi. Zmizela pestrost televizních stanic, všechny vysílají to samé. I když samozřejmě ve válečném stavu musí být některá práva omezena - například právo demonstrovat.
