Hala měla nabídnout i ubytování, parkoviště nebo několik restaurací. Jenže v té samé lokalitě se nachází zdroj pitné vody pro obyvatele několika obcí. Skupina místních se proto odvolala proti povolení stavby a argumentovala negativním zásahem do přírody, včetně možného znečištění vod, píše slovenský Denník N.
Úřad dal obyvatelům za pravdu a developeři o povolení ke stavbě přišli.
Praxe podávání námitek proti rozhodnutí úřadů má na Slovensku už téměř dvacetiletou tradici. Využívají ji ochranářské organizace i samotní lidé. "Vstupem do Evropské unie jsme museli implementovat evropské zákony, které říkají, že veřejnost musí mít právo a možnost vstupovat do rozhodnutí. To dříve nebylo, československá legislativa na to nemyslela," říká pro deník Aktuálně.cz Juraj Lukáč ze slovenského Lesoochranářského uskupení Vlk.
Tato organizace podává desítky připomínek ročně. Například ohledně zastavení staveb v chráněných oblastech, kde aktivisté uspějí zhruba v polovině případů. Když jde o ochranu medvědů, rozhodnou úřady ve prospěch uskupení téměř vždy. "Už jsme donutili developery, aby rozmontovali sjezdovku v chráněné oblasti. Je to pro nás velmi silný nástroj," hodnotí přínos opatření Lukáč.
V budoucnu ale může oslabit. Na posledním jednání před Vánoci se slovenským poslancům dostala na stůl novela zákona podaná bývalým vládním hnutím Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO), která by omezila lhůtu pro předložení námitek. Dosud platilo, že úředníci musí vzít v potaz i podněty, které přijdou po vymezeném časovém limitu. Novela s tím však nepočítá a lhůtu zkrátila na 21 dní.
Poslanci ji schválili. Aby však mohla vstoupit v platnost, musela novelu ještě podepsat prezidentka Zuzana Čaputová, která ji krátce po Novém roce vetovala a vrátila parlamentu k přepracování. Nyní se čeká, jestli Čaputovou nepřehlasuje.
Zákony pro lidi
"My bychom to stihli, ale nechceme, aby byly zákony postavené pouze pro nás. Měly by být pro všechny občany," říká k 21denní lhůtě Lukáč. "Naše organizace na to zaměstnává jednoho člověka, který kontroluje celé Slovensko, abychom stíhali termíny. Běžný občan má ale jiné starosti než sledovat úřední vývěsky."
Podle něj navíc rozhodnutí úřadů o stavbě nejsou vždy zveřejněná tak, aby si jich lidé všimli. "Tato legislativa byla snahou situaci zhoršit, ne zlepšit," myslí si o vládní novele.
Zmíněná hala v Donovalech nakonec nevznikne, naopak apartmánový komplex v Demanovské dolině na severu Nízkých Tater dostal již před pár lety zelenou. Několikapodlažní budova tak stojí jen sto metrů od Vrbického lesa, který má nejvyšší stupeň ochrany.
Územní plán počítá i s dalšími stavbami, přitom se pod touto oblastí nachází nejdelší jeskynní systém na Slovensku. Ochranáři se tomu snaží zabránit peticí, kterou jen za první týden podepsalo 40 tisíc lidí. Vyzývají v ní k přepracování územního plánu, který by podle nich měl vzít v potaz také dopady na životní prostředí, píše slovenský týdeník Plus 7 dní.
Na stav Demanovské doliny i na novou novelu upozorňuje například slovenský europoslanec a místopředseda strany Progresivní Slovensko Martin Hojsík. "Novela sice prošla bez většího povšimnutí, její negativní dopady budeme ale vnímat všichni. Například když jako veřejnost nebudeme moci zabránit vzniku nového monster hotelu v přírodě," napsal na sociální síť Instagram.
Z Lukáčových slov vyplývá, že ochranáři nyní krokům vlády a jejím zákonům nedůvěřují. "Kdyby státní orgány dělaly svou práci tak, jak by ji měly dělat, je naše organizace úplně zbytečná," vysvětluje aktivista. "Po dobu své činnosti ve Vlku jsem pochopil, že úředníci spravují životní prostředí, nemají ale v popisu práce ho chránit. Proto jsou důležité občanské instituce," domnívá se.
Budoucnost slovenských parků
Zmiňuje však i pozitivní přínos ministerstva životního prostředí a jeho šéfa Jána Budaje. Jako příklad uvádí reformu národních parků s cílem udělat do roku 2025 z poloviny jejich území bezzásahovou zónu - tedy takovou, kde se netěží a vývoj lesa se přenechává přírodě. "To by bylo ještě před deseti lety nepředstavitelné," líčí.
Slovenský deník SME nicméně uvádí, že rok po schválení reformy se cíl ukazuje jako příliš ambiciózní. Národní parky a chráněné oblasti nejsou vždy ve vlastnictví státu, který se tak musí dohadovat s větším počtem menších soukromých majitelů. Pomalý je postup i v případě oblastí, kde je většinovým vlastníkem stát - například pozemky na Muráňské planině vlastní stát z 90 procent, přesto se necelá polovina oblasti stane bezzásahovou zónou až v roce 2031.
