Hledá na Ukrajině mrtvé. Je to horší než válečná vřava, říká

Jan Gazdík Jan Gazdík
9. 10. 2014 11:10
Exkluzivní rozhovor Aktuálně.cz s Jaroslavem Tynčenkem, koordinátorem pátrací akce po padlých ukrajinských vojácích v Doněcku a Luhansku.
Pohřeb ukrajinských vojáků.
Pohřeb ukrajinských vojáků. | Foto: Reuters

Praha/Kyjev - Co může být tragičtější a otřesnější než válka?

Novinářská cena 2014

Válka o Ukrajinu 2014

Denně detailně sledujeme události na Ukrajině. Podpořte Aktuálně.cz a jeho ukrajinské zpravodajství v Novinářské ceně.

HLASOVAT MŮŽETE ZDE >> Děkujeme!

Z rozhovoru s Jaroslavem Tynčenkem, koordinátorem pátrací akce po padlých ukrajinských vojácích v Doněcku a Luhansku, vyplývá, že existují i horší věci.

"Padlé Ukrajince nacházíme v polích, vedle jejich zničené bojové techniky… anebo v mohylách, pokud se nad nimi vesničané smilovali a alespoň trochu důstojně je pohřbili. Určitě nemusím zabíhat do detailů při líčení nálezů vojáků, kteří v těch polích leží bůhvíkolik dní," popisuje Tynčenko.

Aktuálně.cz: Co si máme vlastně přesně představit pod akcí s názvem "znovupohřbení či reexhumace padlých ukrajinských vojáků"?

Jaroslav Tynčenko: Normálně jsem zástupcem ředitele Národního vojensko-historického ústavu v Kyjevě. Válka nicméně mění věci, lidské osudy, ale i to, co budete anebo chcete dělat. Takže teď po uzavření – jakkoliv křehkého a narušovaného – příměří s Ruskem koordinuji tu nejsmutnější práci, jakou jsem v životě kdy dělal: hledáme padlé ukrajinské vojáky, abychom je mohli důstojně pohřbít v místech, kde žili anebo vyrůstali.

A.cz: Kolik v Doněcku či Luhansku padlo ukrajinských vojáků? A kolik jste jich už našli?

Odhady hovoří o třinácti stech padlých ukrajinských vojáků. Ale musím vás opravit: neleží v Doněcku a Luhansku, nýbrž mezi vesnicemi či v jejich blízkosti, kde se bojovalo.

Většina z těchto padlých byla už – podle toho, jak to boje umožňovaly – odvezena a pohřbena doma.

My hledáme asi tak tři sta vojáků v místech nejtvrdších střetů. Sto dvacet jsme jich už našli… a další hledáme. Nechytejte mě ale za slovo – jde o přibližné odhady.

A.cz: Našli? Promiňte, ale jak našli?! Kde našli?

Jak říkám, prostě našli – v místech nejprudších bojů. Těla těch chlapců leží na polích, kde se bojovalo, anebo spočívají vedle zničené bojové techniky,… tedy tam, kde je zastihla smrt. Anebo leží v takzvaných dočasných bratrských mohylách,… pokud je našli vesničané, smilovali se nad nimi a alespoň trochu důstojně je pohřbili.

Z nejrůznějších bratrských mohyl (ony to jsou vlastně takové jámy zahrnuté hlínou) rozesetých po bojištích jsme až dosud vyzvedávali maximálně sedm padlých vojáků. Ty počty jsou různé.

A.cz: Jak vycházíte se separatisty?

Vymínili si, že naše padlé nebudou hledat a exhumovat ukrajinští vojáci, nýbrž civilisté. Jsme tedy jakýmisi prostředníky mezi ukrajinským státem či jeho armádou a separatisty.

Jejich podmínkou totiž je, aby na teritorium, které ovládají, přijížděli pouze lidé, kteří se neangažují v ozbrojených silách. Najímáme proto civilní odborníky, historiky se znalostmi podobné činnosti z druhé světové války anebo i dobrovolníky. No, a já se jim jako koordinátor snažím vytvořit podmínky pro tuto přesmutnou, frustrující a velmi těžkou práci.

Dávám tyto skupiny dohromady a zajišťuji transport do míst, o nichž předpokládáme, že tam leží ostatky našich vojáků.

A.cz: Jak na vaše výjezdy a hledání padlých reagují jejich blízcí?

Ti nebozí chlapci nemají zpravidla žádné dokumenty ani jiné předměty, podle nichž bychom je mohli identifikovat (například kovové identifikační "známky" – pozn. red.),… většinou tedy nacházíme bezejmenné, neznámé vojáky.

Ve všech případech se ale zkoumá jejich DNA, takže se dříve či později dostanou ke svým rodinám. A reakce příbuzných? Všichni doufají, že jejich zmizelý syn, manžel či vnuk je v zajetí, a že se tedy za nějakou dobu vrátí, až ho Rusové pustí či vymění za Rusy, které jsme zajali naopak my. Všichni pochopitelně doufají, že padl někdo jiný, a ne zrovna ten jejich…

Nicméně rodiny, jimž najdeme jejich mrtvé muže a předáme jim ostatky, naši práci oceňují a jsou za ni vděčné. Děláme vše proto, abychom naše padlé vrátili domů. Pro jejich blízké to hodně znamená – jakkoliv je sužuje velký smutek.

A.cz: A jak je to u separatistů, respektive Rusů. I oni mají své týmy "hledačů padlých"?

Téměř všechny své padlé si odvážejí. A o těch, které neodvezli, mlčí, skrývají to. Dost možná jsme našli i nějaké mrtvé Rusy – zatím je ale příliš brzy, abychom to podle rozboru DNA anebo jiných detailů přesně zjistili.

Avšak i mezi Rusy jsou nezvěstní. Ale jak jsem řekl – nehlásí se k nim. Alespoň ne oficiálně,… takže své mrtvé hledají dost možná po "svých kanálech".

A mohu teď položit otázku já vám?

A.cz: Samozřejmě.

Co se to v Česku děje? Proč váš premiér dost aktivně vyzývá Ukrajinu, aby se smířila s Moskvou?

Na Ukrajině jsou jeho apely dost citlivě chápány. Proč nám předpovídá brzkou ekonomickou smrt, jestli se nesmíříme s Ruskem?

Možná je na těchto slovech něco pravdy, ale určitě ne v takové míře, jak o tom hovoří český předseda vlády. Pro Ukrajince je to přinejmenším velmi urážlivé. Postoje vašeho premiéra svědčí podle všeho zejména o tom, že mnozí Češi nevidí žádný rozdíl mezi Ruskem a Ukrajinou.

Možná to poněkud zjednodušuji, ale tak to prostě z Ukrajiny vidíme. Věřte tomu, že se každý den učíme žít bez Ruska, ale i bez Evropy, jejíž státy nechávají Ukrajinu i s jejími problémy napospas osudu.

Je mi jasné, že mi za vašeho premiéra neodpovíte. Nepochybujte nicméně, že my své potíže zvládneme.

 

Právě se děje

Další zprávy