Vídeň - Rakousko se v roce 2008 proklopýtalo politickou krizí, která vyvrcholila předčasnými parlamentními volbami.
Kdo by ale čekal, že se zásadně proměnila vláda a s ní i stranicky obsazované posty na ministerstvech, musí být zklamán. Změny jsou totiž jen kosmetické - jednu velkou koalici nahradila jiná.
Proč tedy vůbec Rakousko podnikalo nové volby? Nestačilo jen kabinet obměnit?
Ano i ne. Obě velké strany, sociální demokracie (SPÖ) i lidovci (ÖVP), totiž čekaly, že dostanou od voličů silnější mandát.
Jenže se stal pravý opak - jejich zisky se propadly. Sociální demokraté si pohoršili o 5,6 procent, lidovci pak dokonce o 8,7 procentních bodů a museli tak čelit vůbec nejdrtivější porážce od konce války.
Manželství z rozumu, díl II
Manželství z rozumu SPÖ a ÖVP tak nakonec nemělo jinou šanci než v obměněné sestavě pokračovat. Plnou třetinu voličských hlasů totiž získala dvě krajně pravicová uskupení - Svobodní (FPÖ) a Svaz pro budoucnost Rakouska (BZÖ) - , které jsou však vzhledem ke svému programu neschopné dohodnout se s kýmkoliv na vládě.
Obě národovecké formace přitom sázely především na své lídry - Heinze-Christiana Stracheho a Jörga Haidera.
Na první pohled typově stejní politici (charismatici opálení v soláriu, vitální, nejčastěji vystupující v džínech a drahém saku) měli však jeden zásadní rozdíl: Strache byl a zůstává pouze kopií otce-zakladatele Haidera.
Osudové osmičky
- V životě bývalého korutanského hejtamana Jörga Haidera lze vystopovat hned několik zásadních osmiček. Ta osudová udává rok úmrtí (říjen 2008) a podíl alkoholu v krvi - v době havárie měl v krvi 1,8 promile alkoholu.
- Asi nejčastěji se pak o Haiderovi psali před osmi lety - v roce 2000, kdy po sérii diplomatických hrubostí musel rezignovat na stranickou funkci v FPÖ.
- Belgické vládě vzkázal, ať se nenaváží do Rakouska, když: "toleruje osoby zneužívající děti a rodiče těchto dětí musejí vyjít do ulic, protože mají strach, že se vláda spřáhla s kriminálníky". Francii, že její úsilí o vlastní prezentaci považuje za "začátek chybného vývoje, jaký je znám už z německého a italského fašismu." A světu, že se přátelí s tehdy nepřijatelným libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím. "S jeho rodinou mám docela dobré vztahy a to, zda podporoval terorismus, ať posoudí soudy. Pro mě je libyjský vůdce zajímavý partner pro rozhovor".
Byl to právě korutanský politik, který nacionalisty dostal na výsluní. Jako lídr Svobodných získal ve volbách v roce 1999 nečekaných 27 procent hlasů a vytvořil vládní koalici s lidovci.
Tedy právě tu koalici, kvůli níž nad Rakouskem na čas visela jako Damoklův meč hrozba evropské izolace.
A ne náhodou dávají politologové do souvislosti návrat Haidera do čela BZÖ a triumf někdejších odštěpenců od FDP v letošních volbách. Stačilo šest týdnů kampaně v čele se staronovou ikonou - a Svaz pro budoucnost Rakouska dokázal zdvojnásobit počet mandátů.
Haider ale comeback do světa velké politiky nestihl. Pouhé dva týdny po triumfu obou stran, které vytáhl na výsluní, zemřel při autonehodě.
Idealizace guru rakouských nacionalistů na sebe ale nenechala dlouho čekat.
O mrtvých jen dobře. A zvlášť o Jörgovi
Typickým příkladem je soukromý život korutanského hejtmana. Haiderův nástupce ve straně Stefan Petzner, který přiznal, že s otcem-zakladatelem udržovali vztah "daleko za hranicí přátelství", byl z BZÖ doslova vyštípán.
O tom, že by obdivovaný politik, který se vyprofiloval mimo jiné na opovrhování slovinskou menšinou, mohl být sám součástí menšiny sexuální, totiž nikdo z jeho příznivců nechtěl slyšet.
