Přežít Treblinku se podařilo i tehdy 22letému Richardu Glazarovi z Prahy, který hned po válce napsal knihu Treblinka - slovo jak z dětské říkanky. "Ať si nikdo nepředstavuje, že to byla vzpoura jako ve filmu. Byl to zoufalý pokus lidí zbavených téměř už všeho lidského učinit to, co by svět asi byl od nich očekával a co by snad jim byl neprominul, kdyby to byli neučinili. A byl to ten svět, od kterého se cítili naprosto opuštěni, který je skutečně opustil a který je vlastně vydal do záhuby," napsal. 

S Karlem Ungrem, se kterým přišel do Treblinky z Terezína, se po útěku skryli na mnoho hodin v bahnitém jezírku, pak se vydali směrem na jih na Slovensko. Když je po skoro 300 kilometrech zatkla policejní hlídka, udali falešná jména. Nepřišlo se na to, že jsou Židé, od Treblinky už byli daleko. Podařilo se jim přesvědčit policisty, že jsou Češi poslaní do Polska na práce, že je přepadli partyzáni a o všechno je obrali. Dostali náhradní doklady a byli posláni vlakem do německého Mannheimu, do fabriky, kde prožili pod falešnými jmény téměř dva roky a dočkali se osvobození.