Greta Stocklassová je Čechošvédka. Tatínek je Švéd, maminka Češka. Narodila se v Česku a do dvanácti let tu žila, pak se celá rodina odstěhovala do Švédska. Ve Stockholmu vystudovala střední školu a po maturitě se sama vrátila do Prahy a nyní zde studuje dokumentaristiku na FAMU.
Ve Švédsku se vždy pohybovala spíše na jihu, o Kirunu za polárním kruhem se začala víc zajímat až v roce 2007, kdy se začaly objevovat první zprávy o plánech na její přestěhování kvůli postupující hlubinné těžbě železné rudy.
Jedná se o nejsevernější švédské město, daleko za polárním kruhem, daleko od metropole či velkých měst na jihu. "Bohem zapomenutý kraj" to ale rozhodně není, ačkoliv se nachází 1200 kilometrů od hlavního města.
"Každý Švéd o Kiruně ví. Nejen kvůli těžbě, ale i díky jejímu statusu posledního velkého města na severu. Má zkrátka pověst města, které všichni znají, ale skoro nikdo tam nebyl," vysvětluje Stocklassová.
Ukončit těžbu, nebo přestěhovat město?
Filmařka se v roce 2007 dočetla, že se Kiruna musí rozhodnout, co s městem bude, protože se začíná kvůli těžbě propadat. Periferně tamější dění sledovala a v roce 2014 se rozhodla, že se do "posledního švédského města" vydá. "Očekávala jsem klasické schéma konfliktu mezi příznivci a odpůrci přesunu a zjistila jsem, že je to podstatně složitější. Existuje zde totiž celá řada zájmů," říká.
Lidé spjatí s dolem s přesunem s těžbou souhlasí. Mládež, pro kterou byla Kiruna již nějakou dobu omšelým zapadákovem a po střední škole se raději stěhovala do větších měst na jihu, také, protože se těší na moderní město. Starší generace je nicméně zdrženlivější a původní obyvatelé - Sámové - jsou asi největšími odpůrci. Už takhle jim celý ocelářský průmysl ukrojil hodně z jejich sobích pastvin a přesun města v tom bude pokračovat.
A pak jsou tu uprchlíci. Švédové podobně jako Norové distribuují přistěhovalce po celé zemi, aby ulevili městům na jihu. Ti celou velkoakci neřeší. "Jsou zvyklí, že se s nimi šoupe jako s figurkami, Kirunu si nevybrali, byli sem umístěni a nemají k ní žádný vztah. Spíše trochu nechápavě pozorují, jak si tady dobrovolně bouráme funkční domy," popisuje Stocklassová.
Dokument "Kiruna - překrásný nový svět"
Co kdybyste měli šanci vybudovat novou společnost od nuly. Jak by to vypadalo? Švédské těžební město Kiruna se nachází 200 kilometrů za polárním kruhem a je postaveno na místě největší hlubinné těžby železné rudy na světě, což pro švédskou vládu znamená významný příjem. Vzhledem k těžbě se však město začalo rozpadat a za účelem záchrany průmyslu se městská rada společně s těžební společností LKAB rozhodla přesunout město a jeho občany o tři kilometry na východ. Město tak proměnilo potenciální katastrofu na velkou příležitost.
Stěhování může být pro část obyvatel tou poslední kapkou v jejich rozhodování, zda nehostinný kraj konečně neopustit - třeba prarodiče, za nimiž jezdí děti a vnuci jednou dvakrát do roka. Nebo mladíci, pro něž bývá složité sehnat v těžařském městě za polárním kruhem dívku.
Vedení aglomerace Kiruna Kommun nevidí zdejší život zdaleka tak černě. Vyzdvihuje zdejší přírodu a možnosti rekreace: "Plochu velkou jako půlka Nizozemska, kde se tísní 16 milionů lidí, tady může sdílet pouhých 23 000 lidí, každý má tedy téměř kilometr čtvereční k životu".
Překrásný nový svět
Na tématu Gretu zaujal i způsob, jak o přesunu komunikuje stát a státní těžařská firma LKAB. Ostatně i proto svůj film nazvala Kiruna - překrásný nový svět. "To, co by pro jiné město znamenalo katastrofu, zánik, tady umí výborně podat naopak jako nový začátek a skvělou příležitost vybudovat si lepší město - hezčí, ekologičtější, moderní, s pozoruhodnou architekturou. Začal mě zajímat konflikt mezi tím, jak to oni podávají a jaká je skutečnost," vypráví dokumentaristka.
Filmařka tak pátrala, jak podobný problém řešili jinde, takže navštívila například český Most. Tehdejší komunistický režim mnoho ohledu na místní nebral. "V Kiruně se opravdu snaží ptát a vyjít vstříc. Nicméně i zde propagandu najdeme, i když více pod povrchem. Říkají, že Kiruna bude to nejlepší možné město, ale je to jen fasáda, která skrývá, jak to lidé ve skutečnosti prožívají - že jim nejsou lhostejné jejich kořeny, že cítí určitou nostalgii. Zakrývá také konflikt mezi Švédy a Sámy, původními obyvateli, nebo problémy s integrací uprchlíků," vysvětluje Stocklassová.
Bez dolu by nebylo města. A naopak
S náročným přesunem Kiruny podle průzkumů souhlasilo 95 procent občanů. Kromě důvěry v politiky vidí filmařka jako důvod souhlasu také švédskou pragmatičnost. Lidé si uvědomují, že město bylo postaveno kvůli těžbě a je na ní plně závislé.
"Dvacet procent lidí pracuje přímo v dole, zbytek v infrastruktuře kolem - ženy učí, pracují ve školce, která funguje ve stejném rytmu jako šichty v dole, takže i v noci. Obyvatelé si uvědomují, že bez dolu by nebylo města a bez města by nebylo dolu," líčí dokumentaristka.
Když přesouvali ve Stockholmu…
Kiruna je teď lákavým turistickým cílem. O jejím stěhování psala světová média jako o pozoruhodné raritě, ta domácí se mu ale nijak detailně nevěnují. Turisty láká vidět historický okamžik na vlastní oči, zažít ještě starou Kirunu i výstavbu nové. Na dotaz, zda místním nevadí, že se sem jezdí tak trochu jako na safari a všichni si fotí jejich mizející domy, Stocklassová vysvětluje, že se spíše cítí poctěni. Připadali si tady za polárním kruhem odstrčeni a zapomenuti a konečně je o ně zájem.
Kiruňané prý rádi a trochu hořce připomínají, že když se ve Stockholmu stěhovala jedna jediná křižovatka, byla o tom detailně a pravidelně informovaná celá země. Tady se stěhuje celé město, ale mnoho Švédů to ani neví.
Do roku 2033 bude muset zmizet i kostel, který LKAB nechává stát do poslední chvíle. Pro mnohé obyvatele se jedná o hraniční bod. Shodují se, že pak přestane stará Kiruna definitivně existovat. Musejí ho rozebrat a znovu složit. Je tak velký, že ho na kolečkách nejde převézt. Problém je, že se před kostelem nachází rozptylová loučka zemřelých a tu přesunout nelze.
Více se bourá, méně staví
Jak pokračuje bourání staré zástavby a vázne budování nové, čím dál více místních, zpočátku velmi optimistických a vstřícných, začíná být skeptických a bojí se, že akce nedopadne. "Budoucnost je hrozně nejistá. Jakmile klesne cena rudy, celý proces se zpomalí. Anebo se také úplně zastaví. Zůstala by stará pobořená a již nefungující Kiruna a rozestavěná ještě nefungující nová. Ostatně i když my jsme tam natáčeli, odkládaly se termíny," líčí Greta Stocklassová.
Kirunské zastupitelstvo nicméně zůstává v klidu a na svých stránkách zásadně hovoří o "transformaci města", nikoli o bourání či stěhování. "V příštích několika letech budou v novém centru města připraveny hotely, kulturní domy, komerční prostory a bydlení," konstatuje radnice a počítá se s investicemi v miliardách švédských korun.
Podle posledních informací z konce září 2019 právě vzniká několik bloků bytových domů a kanceláře, investuje se nejen v novém centru, ale i na úpatí již vytěženého kopce Luossavaara. Zastupitelstvo si naopak pochvaluje dostatek financí, který jim umožní zbudovat inovativní, ekologické, inteligentní a úsporné město.
A tisková zpráva města z konce září pak informuje o zahájení stavby nových lázní s šestnácti bazény. A jak už se stalo při tomto přesunu zvykem, hodně částí bude převzato z těch starých. "Budeme mít opravdu skvělé místo pro setkávání obyvatel Kiruny a mnoho z nich tu bude detailně poznávat své staré lázně," řekl jejich ředitel Hans Fernström.
MFDF Jihlava 2019
23. ročník jihlavského festivalu dokumentárních filmů se koná od 24. do 29. října 2019. Jeho leitmotivem je ekologie - ve filmech, v debatách i v přístupu pořadatelů a diváků. Letošní Ji.hlava nabídne podruhé rozšířenou verzi Inspiračního fóra. To poběží po celou dobu festivalu, obsáhne šest aktuálních společenských témat a představí desítky odborníků z celého světa. Debatovat se bude třeba o vlivu současné Číny na světovou politiku a ekonomiku nebo o stavu západní demokracie.
Černý scénář
Když člověk prochází centrem Kiruny, čekají ho výjevy podobné československým panelovým sídlištím za socialismu. Ošuntělé fasády, rozbité chodníky, uvadající nákupní centra, betonová náměstíčka bez života. "Máme chátrající centrum, které je na odpis, a rozestavěné centrum, které nefunguje. A když by nastala situace, že se už tady nevyplatí těžit, zůstanou tu dvě nefunkční města, čehož se Kirunští hodně obávají," popisuje Stocklassová.
Na stránkách těžební společnosti LKAB stojí, že ambicí firmy je zvyšovat produkci každý rok o pět procent. Tento plán však platí jen do roku 2021, nicméně budoucnost je tu nastíněna investicí desítek milionů švédských korun na snižování emisí oxidu uhličitého. Výroba oceli se má postupně obejít bez uhlí a koksu, nahradit je má nefosilní elektřina a vodík.
A pak je tu ještě jeden černý scénář - přesun se odehrává ve směru těžby, která se může přiblížit až k nové Kiruně. "V dolech LKAB se každý den, 365 dní v roce, těží železná ruda odpovídající množstvím oceli přibližně šesti Eiffelovým věžím," píše se na stránkách firmy. Jde nicméně o součet produkce dvou podzemních a dvou povrchových dolů v Kiruně, Malmbergetu a Svappavaaře.
Pod povrchem se nachází stovky kilometrů silnic, na exkurze se sem nejezdí malým důlním vláčkem jako v Česku, ale autobusem vypraveným nahoře z centra. "Pod zemí se nachází paralelní město. Je zde celá infrastruktura, voda, elektřina, kanceláře, kavárna," popisuje dokumentaristka.
Těžaři se tedy budou přibližovat i nové zástavbě, Švédové by si znovu hloubili půdu pod nohama, ulice by opět praskaly. Jenže když se zastaví dostatečně daleko před "krásnou novou Kirunou", přestanou těžit a lidé přijdou o práci. Je z této rudné pasti vůbec úniku? "To město má tak jako tak omezenou životnost, pak expiruje," domnívá se filmařka.
Podle vedení města ale tenhle kout Švédska bude mít vždycky co nabídnout. "Máme spoustu nálepek a každý si tu něco najde. Jsme Těžební město, ale také Zimní město, kde se lyžuje, nebo Vesmírné město, kde se provádí vesmírný výzkum," tvrdí.
Sousední město se včas nepřesunulo. A roztrhla ho obří díra
Každopádně nyní, když těžba už postoupila pod centrum města, není na co čekat a Švédy tlačí čas. Navíc pouhých 120 kilometrů od tohoto dolu leží neblahé memento, co by se stalo, kdyby se stěhováním zaspali. Nachází se tu již v podstatě bývalé těžební město Malmberget, uprostřed něhož se důsledkem postupující těžby zničehonic v březnu 2012 objevila obrovská díra - šedesát metrů široká, dvě stě metrů hluboká.
Roztrhla město na dvě části, kousek od okraje propasti se nacházely domy. Stoupala z ní pára, jak se odpařovala vlhkost z dolů, ozývalo se z ní dunění těžebních strojů a okolní země se chvěla. Místní ji překřtili na Bránu do pekla. Říká se jí ale také Kapitánova jáma, jak se toto těžební místo jmenovalo, ještě než se takto nechtěně prodralo na povrch.
"Lidé z Malmbergetu a Gällivare jsou trochu naštvaní, když sledují, jaké haló kolem Kiruny panuje po celém světě a jejich unikátní operace přesunu města zůstala před pár lety skoro bez pozornosti," podotýká filmařka Stocklassová. I o tomto přesunu ale vznikl dokument - Britové si ho vybrali jako pokračování svého dokumentárního seriálu "Monster Moves", u nás známého jako "Stěhování ve velkém".
Jestli v Kiruně zvítězí optimistický scénář místního zastupitelstva a státní těžařské společnosti LKAB a vznikne krásné nové město, ukážou následující roky.
Greta Stocklassová nicméně zatím pokračování filmu nechystá, i když ho nevylučuje. Raději chce ale žít a točit v Česku. Švédsko a jeho 200 let budovaný, a tudíž propracovaný sociální stát miluje jako občanka. Z Česka je ale nadšená coby filmařka.
"Pro mě jako dokumentaristku je Švédsko až moc dokonalá země. Je to skoro až nuda, takže uprchlickou krizi řada lidí vnímá v podstatě jako obohacení, neboť byla katalyzátorem ke společenské debatě. Společnost musela nějak reagovat, vytrhlo ji to z letargie, což pro ni znamená ozdravný proces. Česko je pro filmaře naopak velmi zajímavá země. Vždyť je tu ohrožena sama podstata demokracie. Tady bude zkrátka pořád o čem točit," říká.
