Londýn (od našeho spolupracovníka) - Evropští politici si plní své domácí úkoly. Ani zdaleka při tom ale nepostupují tempem, které by si přál trh.
Právě proto bude zřejmě ve vzduchu ještě nějakou dobu cítit napětí, které může přerůst v bouři. I tu by ale současný systém, posílený bojem s opakovanou hrozbou kolapsu, měl zvládnout, říká Luis Costa, stratég londýnské pobočky Citibank.
Aktuálně.cz: Situace v Evropě zůstává napjatá. Vypadá to, že se na tom v krátkodobém horizontu asi moc nezmění. Co nás podle vás čeká ve střednědobém výhledu?
Měli bychom se dočkat postupného zlepšení nálady na trzích. Evropští lídři si totiž krok po kroku plní domácí úkoly.
I přesto ale máme před sebou hodně náročné období. A na tom nic nezmění ani dobré zprávy, jako třeba vítězství konzervativní Nové demokracie v řeckých volbách.
Něco podobného určitě přinese dočasné uklidnění. Politika ale bude i nadále budit rozruch. To zaprvé. Druhou proměnnou hýbající trhem pak jistě bude likvidita, kterou drží centrální banky.
A.cz: Podle vás je tedy možné, že centrální bankéři v dohledné době opět začnou ve větší míře pumpovat peníze do ekonomiky - a tím pádem budou také ve velkém ovlivňovat trhy?
Určitě, teď bude hodně záležet na tom, jak se bude v následujících několika měsících chovat Evropská centrální banka. Dosud se, řekněme, držela při zdi. Podle mě ale nakonec - z pochopitelných důvodů - bude muset být agresivnější než americký Fed.
I když, i od Fedu se můžeme dočkat další akce. Možná, že k tomu dojde už na konci léta a nebo na začátku podzimu. Takže ano, likvidita od centrálních bank a obecněji schopnost bank ovlivnit trhy prostřednictvím různých programů je další z proměnných, které mohou dát trhům směr.
A.cz: Jak dlouho bude trvat, než se podaří krizi překonat a banky svoji aktivitu utlumí?
Nechci znít jako přehnaný optimista; ale ani jako příliš velký škarohlíd. Myslím si, že stabilita bude čím dál tím větší. A to díky tomu, že evropští lídři i nadále budou kráčet tím správným směrem.
Je totiž celkem jasné, že krach eura a evropské měnové unie by poškodil všechny. Včetně těch nejsilnějších zemí eurozóny, jmenovitě Německa. Nikdo by tak skutečně ze zásadního vyhrocení krize nic nezískal. Proto je to také podle mě vyloučené.
Jistě, můžeme se dočkat toho, že některé země eurozónu opustí. Ale, jak už jsem se zmínil, důležité je a bude, že politici i nadále jdou krůček po krůčku tím správným směrem.
A.cz: No a jak dlouho tedy bude trvat, než se tímto tempem dostaneme tam, kde potřebujeme být?
Jak dlouho něco podobného bude trvat? To bych také rád věděl... Nebude to asi rok 2012 ani 2013. Což, pochopitelně, není příliš povzbudivá zpráva. Pozitivní ale je, že kráčíme správným směrem.
Na druhou stranu je pravda, že tato krize už nějakou dobu trvá. Dluhová krize je důsledkem kreditní krize a snah o oddlužení, které sledujeme od roku 2007. Prvním signálem byly problémy s americkými subprime hypotékami, které málem způsobily run na americké banky - a pár jich položily.
No, a teď je možné sledovat oddlužení - a nebo volání po oddlužení - států. Je tu tak společný jmenovatel: razantní oddlužení a pomalý růst.
A.cz: Bude to platit i nadále?
Tato krize - teď se píše rok 2012, začali jsme v létě anebo na podzim roku 2007 - je jeden velký problém, který se pomalu řeší. Asi ne tak rychle, jak by si trh přál. Ale berte to tak, že například evropští lídři na nic podobného nebyli připraveni. Při vší úctě, jsou to eurokraté. Nejsou to centrální bankéři.
Navíc, i někteří centrální bankéři z Evropské centrální banky nezvládali reagovat tak rychle, jak trh chtěl, aby reagovali. No a možná by ani neměli reagovat tak rychle, jak trh chce. Čímž chci říct, že se prostě postupně učíme žít s realitou.
A.cz: Jaká je ta realita?
Před více než deseti lety přišli s měnovou unií. Ta funguje dobře - pokud má trh správný směr. Což teď nemá. Potřebujeme tak fiskální unii; potřebujeme, aby státy za závazky zodpovídaly společně; a potřebujeme, aby se přijala další opatření, která mohou být pro některé země poměrně bolestivá.
K tomu je třeba přičíst, že je kvůli evropským dohodám třeba 100procentní podpory všech zúčastněných. A to je obtížné. Jen si představte, že se rodina, která má stovky členů, snaží najít společnou řeč. Přesně v takové jsme teď situaci.
A.cz: Na jedné straně jsou tak pomalu jednající politici, na druhé je nervózní trh. Je možné, že trh želví tempo politických lídrů nevydrží a že začnou masové výprodeje, že začne chaos?
To je určitě možné. Jak vysoká je pravděpodobnost, že se něco podobného stane, to je ale těžké odhadnout. Nicméně, berte to tak, že existuje zhruba 30procentní šance, že Řecko během příštích dvanácti měsíců odejde z eurozóny.
Řešení jeho problémů se totiž opakovaně odkládá. Může tak dojít na další vyhrocení situace, což už unavení politici prostě nezvládnou... Takže ano, to, o čem mluvíte, se může stát. S tím musíme počítat.
A.cz: Řekněme tedy, že by nastal chaos. Zvládli bychom to?
Co se zkušeností týče, tak systém jako takový je podle mě připraven. Poučil se z prudkých propadů, kterých jsme byli v poslední době svědky. Jak po krachu investiční banky Lehman Brothers, tak po dalších potížích. Vždyť máme jeden zásadní propad každé čtvrtletí. No a centrální banky se z toho poučily. Obecně bych tak řekl, že jsou připraveny zasáhnout.
