Evropská komise schválila ve středu návrh, který ovlivní budoucnost mimo jiné české energetiky. Jaderné elektrárny budou nově považovány na přechodnou dobu za udržitelné zdroje energie, a to s podmínkou, že pro ně státy vybudují hlubinná úložiště jaderného odpadu.
Státy včetně Česka mohou dočasně také spoléhat na zemní plyn, když budou odstavovat elektrárny a teplárny využívající uhlí nebo ropu. Postupně ho ale mají nahrazovat vodíkem nebo biometanem.
Česko žádalo po Evropské komisi větší benevolenci: aby jádro bylo považováno za udržitelný zdroj energie trvale a aby plynové zdroje elektřiny a tepla nemusely plnit tak přísná kritéria. Považujete české požadavky za správné?
Podle mě jsou už nyní ta pravidla dost benevolentní. Nabízejí prostor i pro rozvoj projektů, které vypouštějí velké množství emisí skleníkových plynů, a tím ohrožují globální snahu potýkat se s klimatickou krizí. Další rozvolnění, které požadovala česká vláda, podle mě není v souladu s tím, kam bychom měli směřovat.
O plynu a jádru se mluví v kontextu takzvané taxonomie, tedy souboru pravidel pro ekologické investování. Oba zdroje teď dostaly od Evropské komise "zelenou nálepku", i když jen dočasně. K čemu je to vlastně dobré?
Především bych zdůraznil, že taxonomie nikomu, ani Česku, nepřikazuje, jaké energetické zdroje musí rozvíjet. Jedná se pouze o slovník, který definuje, které ekonomické aktivity je možné označit za udržitelné. Jestli státy nebo soukromí investoři investují do projektů, které tak označit nemůžeme, to už je na jejich svobodném rozhodnutí.
Jaká jsou podle komise kritéria udržitelnosti?
Najdeme mezi nimi limity emisí skleníkových plynů či povinnost recyklovat průmyslové materiály.
Velký spor o jádro
Jádro je v principu nízkoemisní zdroj, tak proč se o něj vedou takové pře?
V případě jádra nejsou emise zásadním problémem, ty jsou klíčovým nedostatkem u plynu. U jádra bylo kritizováno především nedostatečné zohlednění rizik spojených s nakládáním s jaderným odpadem.
Zástupci české energetiky a průmyslu se obávají, že konkrétním dopadem v Česku budou komplikace s dostavbou jaderné elektrárny Dukovany nebo později Temelína, což by měl financovat polostátní podnik ČEZ pomocí peněz ze soukromých zdrojů.
To je zásadní nepochopení toho, o co se jedná. Taxonomie nikomu nic nezakazuje ani nepřikazuje. Jedinou představitelnou komplikací by byl případ, kdy by se ČEZ rozhodl financovat elektrárny z evropských prostředků a Evropská komise by trvala na striktním dodržení pravidel taxonomie. Podobně jako je tomu u nakládání s penězi, které Česko dostalo od EU na obnovu po pandemii v rámci takzvaného plánu obnovy. I tam se však omezení týká jen zhruba třetiny prostředků.
Větším problémem je v případě plynu velmi komplikované a u jádra prakticky nemožné financování ze soukromých prostředků. Oba zdroje jsou zkrátka extrémně nákladné. A v dnešní době, kdy si investoři čím dál více uvědomují rizika spojená se změnou klimatu, i rizikové.
Jak investoři a banky s taxonomií naloží?
Podívají se na projekty, které financují, porovnají je s aktivitami zmíněnými v textu a řeknou "třicet procent našich investic je udržitelných". Takové číslo pak budou komunikovat veřejně, aby bylo dostupné jak pro investory, tak pro klienty.
Dejme si konkrétní příklad. Jsem banka a přijdou za mnou dvě firmy se žádostí o úvěr. Jedna bude chtít stavět solární panely, druhá po roce 2045 rozšiřovat jadernou elektrárnu. Jak moc odlišně se k nim budu chovat?
První projekt bude hypoteticky považován za udržitelný, druhý spíš ne. Je ale jen na bance samotné, zda bude projekty vnímat stejně či odlišně a kolik bude chtít investovat. Pokud by se banka rozhodla ze dne na den sladit veškeré své investice s taxonomií, pravděpodobně by přišla o většinu klientů, což si nemůže dovolit.
Při rozhodování se banky neřídí pouze regulací, ale i dalšími kritérii, jako je ziskovost a rizikovost projektu. Dá se očekávat, že z pohledu soukromého investora bude financování jaderného projektu prakticky nemyslitelné. Proto jsou takové projekty většinou - ne-li vždy - financovány z veřejných peněz.
Zelené dluhopisy a výhodné soláry
Do jaké míry se děje už teď, že banky dobrovolně financují raději "zelené" projekty?
Takové projekty jsou v dnešní době na trhu zajímavé, což rozhodně není dáno jen regulacemi. Například solární energie je čím dál rozvinutější a finančně atraktivnější. V českém prostředí banky motivují zelené projekty různými způsoby. Například Komerční banka spolu s ČEZ nabízí klientům za velmi dobré peníze možnost postavit si solární panely na klíč.
Česká spořitelna minulý rok vydala značný objem zelených dluhopisů, nashromážděné peníze budou investovány do udržitelných projektů. Některé banky jsou ochotné poskytnout finanční produkty za výhodnějších podmínek, pokud jsou peníze utracené za zelené projekty. Banky se také dobrovolně koordinují na nadnárodní úrovni, kde samy sobě stanovují cíle a standardy udržitelnosti - do čeho budou a do čeho nebudou investovat.
Udržitelnost je "v kurzu", a i když taxonomie nic nezakazuje, je jasné, že za takových okolností to budou mít například investoři do plynové infrastruktury složitější. Když bude plyn jen v omezené míře považován za udržitelný, banky jim možná nebudou tak ochotně půjčovat, protože budou chtít samy vypadat víc udržitelně.
Zatím takovému scénáři nic nenapovídá. Předběžný průzkum Evropské bankovní autority z loňského roku ukázal, že jen zhruba osm procent projektů financovaných 29 bankami byl podle taxonomie udržitelný.
Evropská komise tedy teď v bludišti boje s klimatickou krizí instaluje turistické značení, kde na jedné směrovce stojí "tahle cesta je fajn" a na druhé "tudy to není nic moc"?
Reálně Evropská komise stanovuje pouze tu "fajn cestu", po které se můžeme, ale také nemusíme vydat. Pokud použijeme metaforu semaforu, tak nám ukazuje, kde svítí zelená. V budoucnu by mohla přibýt oranžová pro středně udržitelnou a červená pro neudržitelnou cestu. Opět se však bavíme o klasifikaci, nikoliv o zákazech a příkazech.
Může se nicméně stát, že Evropská komise u některých zdrojů energie v budoucnu přejde na červenou?
Jako omezovací filtr může být taxonomie využita pro utrácení evropských peněz, u státních rozpočtů členských států je to jen těžko představitelné. To by opět muselo být dobrovolné.
Stopka "greenwashingu"
Mluvili jsme o limitech plynoucích z taxonomie, ať už přímo nebo nepřímo. Může to být pro Česko i příležitost?
Jednoznačně. Do Česka se mohou nasměrovat investice, které berou environmentální odpovědnost v potaz. Globální a postupně také domácí trh na takové podněty slyší čím dál více. Naději dokládá fakt, že se nám konečně daří dávat do pohybu soukromé projekty v dlouhodobě stigmatizované solární energetice.
A co třeba investoři z řad běžné veřejnosti?
Těm konečně umožní rozeznat takzvaný greenwashing. Tedy to, kdo opravdu dle vědeckých poznatků přispívá pozitivním dopadem (na klima) a kdo se jen tak tváří. Ať už se jedná o projekty firem či bankovní produkty.
